USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce J. J.,
podnikatele nezapsaného v obchodním rejstříku, se sídlem v Ostravici,
(identifikační číslo osoby ), zastoupeného JUDr. Petrou Veruňákovou, advokátkou
se sídlem v Praze 8, Na Stráži 1306/5, proti žalované P. F., zastoupené Mgr.
Rudolfem Axmannem, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Mírové náměstí 157/30, o
106.052 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu žalované o 363.100 Kč, vedené
u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 28 C 132/2013, o dovolání žalované
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2017, č.j. 13 Co
80/2017-489, t a k t o:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení
6.873 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám JUDr. Petry Veruňákové,
advokátky.
V záhlaví označeným rozhodnutím Městský soud v Praze potvrdil rozsudek ze dne
10. 11. 2016, č.j. 28 C 132/2013-420, kterým Obvodní soud pro Prahu 6 uložil
žalované zaplatit žalobci 106.052 Kč s 7,5 % úroky z prodlení od 27. 10. 2012
do zaplacení a zamítl vzájemnou žalobu, již se žalovaná po žalobci domáhala
zaplacení 363.100 Kč a vydání specifikovaného daňového dokladu; současně
rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Podle odvolacího soudu mezi účastníky, kteří uzavřeli smlouvu o dílo (§ 631 a
násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12.
2013 /viz. § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., dále jen „obč. zák.“/), bylo sporné
to, co měl žalobce na základě smlouvy pro žalovanou zhotovit, konkrétně, zda
příjezdová cesta a podklad garážového stání měly být zhotoveny z hutněného
kameniva, což žalobce provedl, či zda na tento povrch měla být položena navíc
dlažba, což v řízení tvrdila žalovaná. Odvolací soud se ztotožnil se soudem
prvního stupně v tom, že cena díla – mimo cesty a stání žalobce provedl řadu
zahradnických úprav, proti kterým žalovaná nebrojí – byla sjednána za plochy z
hutněného kameniva a v její výši (521.710 Kč) nebyla promítnuta daň z přidané
hodnoty. Žalobce dílo provedl a předal, žalované vznikla povinnost doplatit
cenu díla, resp. daň z přidané hodnoty. Tyto skutečnosti vyplývají z
provedeného dokazování, zejména ze žalobcovy e-mailové nabídky z 26. 9. 2012, z
níž se podává, že příjezdová cesta a plocha pod přístřeškem bude z hutněného
kameniva, přičemž cena za použití tohoto materiálu spolu s dalšími pracemi činí
518.210 Kč bez daně z přidané hodnoty. O žádném jiném materiálu, dlažbě a
podobně se v nabídce nemluví, takže je zřejmé, že žalobce tyto plochy zhotovil
zcela v souladu s uzavřenou smlouvou. Všechny provedené důkazy ve vzájemných
souvislostech prokázaly skutkový stav tvrzený žalobcem. Naproti tomu žalovaná
svou skutkovou verzi v řízení neprokázala, neunesla tak důkazní břemeno, proto
nemohla být ve sporu úspěšná.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které není
přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č.
404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Podle § 237 o.s.ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí
odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o.s.ř.).
Námitky žalované uplatněné v dovolání nesměřují proti právnímu posouzení věci,
nýbrž proti správnosti skutkových zjištění. Namítá-li, že žalobce za provedené
práce na jejím pozemku požadoval několikanásobně nadhodnocenou částku 520.503
Kč, že pochybil, když nepoložil folii, půdu chemicky neošetřil, neprovedl
geometrické měření, nevyhotovil projekt zahrady a příjezdovou cestu spolu s
dlažbou pod garážovým stáním nedokončil, přehlíží, že v dovolacím řízení nelze
zpochybnit skutková zjištění, z nichž při právním posouzení věci vycházel
odvolací soud. Stejně tak nelze dovoláním napadnout závěry soudů vycházející z
vyhodnocení znaleckých posudků; dovolací soud je vázán skutkovým stavem
zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné
hodnocení důkazů, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §
132 (§ 211) o.s.ř., nelze úspěšně zpochybnit žádným dovolacím důvodem.
Žalovaná sice napadla rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu, ve vztahu k
výrokům o náhradě nákladů řízení však žádnou argumentaci nevznesla.
Neuvedla-li žádnou právní otázku, která by zakládala přípustnost dovolání,
Nejvyšší soud její dovolání jako nepřípustné odmítl (§ 243c odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3
o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může
žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 31. 7. 2018
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu