33 Cdo 4532/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy
JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve
věci žalobkyně Vysoké školy mezinárodních a veřejných vztahů, o. p. s. se
sídlem v Praze 5, U Santošky 17, zastoupené Mgr. Vladimírem Řezníčkem,
advokátem se sídlem v Praze 1, Žatecká 41, proti žalované T. N., zastoupené
Mgr. Luďkem Vránou, advokátem se sídlem v Praze 1, Jánský vršek 13, o 49.000,-
Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 125 EC
174/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16.
6. 2014, č. j. 53 Co 170/2014-157, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
blíže specifikovaným úrokem z prodlení, a ve výroku o náhradě nákladů řízení;
současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Částka 49.000,- Kč
představovala žalovanou neuhrazené školné za akademický rok 2009/2010.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka)
dovolání. Podle § 236 odst. 1 občanského soudního řádu, ve znění
účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II. bod 1. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II. bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), dovoláním lze napadnout
pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř., dovolání podle § 237 není
přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo
rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy
ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v § 120
odst. 2 o. s. ř.; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Dovolatelka se mýlí, má-li zato, že žalobkyní požadované plnění
představuje nárok ze spotřebitelského vztahu, a tedy finanční limit 50.000,- Kč
přípustnosti dovolaní se neuplatní. Nutno mít na paměti, že spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní,
smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné
straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel [§ 52 odst. 1 zákona č. 40/1964
Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (§ 3028 zákona č. 89/2012 Sb.) - dále jen „obč. zák.“]. Spotřebitelem je přitom jen fyzická
osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo
jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání (§
52 odst. 3 obč. zák.), a dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění
smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti (§ 52 odst. 2 obč. zák.). Podnikání definuje § 2 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního
zákoníku (dále jen „obch. zák.“), tak, že se jím rozumí soustavná činnost
prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za
účelem dosažení zisku, přičemž podnikatelem je a) osoba zapsaná v obchodním
rejstříku, b) osoba, která podniká na základě živnostenského oprávnění, c)
osoba, která podniká na základě jiného než živnostenského oprávnění podle
zvláštních předpisů, d) osoba, která provozuje zemědělskou výrobu a je zapsána
do evidence podle zvláštního předpisu (§ 2 odst. 2 obch. zák.). Žalobkyně je obecně prospěšnou společností (§ 2 odst. 1 zákona č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech a o změně a doplnění některých
zákonů), která poskytuje obecně prospěšné služby zejména tím, že zabezpečuje
přístup k vysokoškolskému vzdělávání a získání vysokoškolské kvalifikace v
akreditovaných studijních oborech a specializacích, přičemž tak činí jako
soukromá vysoká škola, jako „nedílný článek nejvyššího stupně české vzdělávací
soustavy, centrum vzdělanosti, nezávislého poznání, tvůrčí a vědecké činnosti s
významnou úlohou v kulturním, sociálním a ekonomickém rozvoji společnosti a
jedince.“ Má ze zákona zakázáno účastnit se na podnikání jiných osob a
hospodářský výsledek (zisk) nesmí použít ve prospěch zakladatelů, členů jejich
orgánů nebo zaměstnanců, nýbrž jej musí použít na poskytování obecně
prospěšných služeb. Nelze pominout, že studiem na vysoké [ať již veřejné (§ 5 zákona č.
111/1998 Sb.), státní (§ 94 zákona č. 111/1998 Sb.) nebo soukromé (§ 39 zákona
č. 111/1998 Sb.)] škole občané realizují ústavně garantované právo na vzdělání
podle čl. 33 odst. 1 věty prvé Listiny základních práv a svobod publikované pod
č. 2/1993 Sb. (usnesení předsednictva České národní rady ze dne 16. prosince
1992 o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního
pořádku České republiky – dále jen „Listina“). Čl. 33 odst. 2 Listiny pak
určuje, že občané mají právo na bezplatné vzdělání v základních a středních
školách, podle schopností občana a možností společnosti též na vysokých
školách. Zákon č. 111/1998 Sb. o vysokých školách a o změně a doplnění dalších
zákonů (zákon o vysokých školách) v § 58 stanoví poplatky, které může požadovat
veřejná vysoká škola v průběhu studia; jejich výši podle odstavců 1 až 5
ustanovení § 58 pro akademický rok má povinnost zveřejnit před termínem
podávání přihlášek ke studiu. Výši, formu placení a splatnost určuje přitom
statut vysoké školy. Poplatky spojené se studiem na soukromých vysokých školách
stanoví soukromá vysoká škola ve svém vnitřním předpisu (§ 59 zákona o vysokých
školách), což znamená, že nepodléhají žádné regulaci. Tyto poplatky
nepředstavují přímé (adresné) protiplnění za poskytnuté služby
(zprostředkovanou výuku), vyjadřují podíl studenta na nákladech na
vysokoškolské studium, a jejich smyslem není založit sociální překážku v
přístupu ke vzdělání (viz důvodová zpráva k návrhu zákona č. 111/1998 Sb.). Způsob financování soukromých vysokých škol vystupujících ve formě obecně
prospěšné společnosti dokresluje znění § 40 odst. 2 věty druhé vysokoškolského
zákona, podle něhož Ministerstvo může poskytnout soukromé vysoké škole působící
jako obecně prospěšná společnost dotaci na uskutečňování akreditovaných
studijních programů a programů celoživotního vzdělávání, s nimi spojenou
vědeckou, výzkumnou, vývojovou a inovační, uměleckou nebo další tvůrčí činnost. Výše dotací podle odstavce 2 se určuje na základě dlouhodobého záměru soukromé
vysoké školy a jeho každoroční aktualizace, dlouhodobého záměru ministerstva,
typu a finanční náročnosti akreditovaných studijních programů, počtu studentů a
dosažených výsledků ve vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové a inovační,
umělecké nebo další tvůrčí činnosti a její náročnosti (odst. 3). Dovolání proti výroku o věci samé není přípustné podle § 238 odst. 1
písm. d) o. s. ř., neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu o peněžitém
plnění nepřevyšujícím částku 50.000 Kč, přičemž nejde o nárok ze vztahů
uvedených v citovaném ustanovení. Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§
243c odst. 1 o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.