33 Cdo 4588/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce JUDr. M. K., proti žalovanému MUDr. J.H., o zaplacení 35.900,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 9 C 165/2001, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. září 2006, č. j. 30 Co 326/2006-78, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. září 2006, č. j. 30 Co 326/2006-78, potvrdil usnesení ze dne 10. listopadu 2005, č. j. 9 C 165/2001-49, jímž Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl o pokračování v řízení, které bylo přerušeno podle § 109 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. proto, že žalovaný se nemohl pro překážku trvalejší povahy (z důvodu zdravotních potíží) účastnit řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž vytýká soudům, že mu „brání uplatnit své základní lidské právo zákonný spravedlivý soudní proces“. Je přesvědčen, že soudy straní žalobci, kterého „kryjí v skutkově smyšleném a současně protiprávním požadavku“. Protože řízení ve věci samé nikdy neproběhlo a žalovaný zamýšlí podat ústavní stížnost, je přesvědčen o nutnosti „podat dovolání procesní povahy“, a to zejména proto, že mu „byl odebrán jeho zákonný soudce a nezákonný soudce je k jeho osobě podjatý“ a že „za celých 5 let nebylo učiněno řádné procesní projednání natož ve věci samé“. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že soud bude řádně obsazen zákonným a nepodjatým soudcem.
Dovolání bylo podáno včas k tomu legitimovaným subjektem (účastníkem řízení), není však v dané věci přípustné.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je upravena v ustanoveních § 237 až § 239 o. s. ř.
Podle § 237 o. s. ř. není přípustnost dovolání dána již proto, že napadené usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o pokračování v přerušeném řízení, není rozhodnutím ve věci samé (k výkladu pojmu „věc sama“ srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné pod R 61/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání v dané věci rovněž nezakládají, neboť rozhodnutí o odmítnutí odvolání není mezi tam taxativně vyjmenovanými případy.
Lze tudíž uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) jako nepřípustné podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl, aniž se jím mohl zabývat z pohledu v něm uplatněných námitek.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., za situace, kdy žalobci podle obsahu spisu nevznikly v této fázi řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by měl jinak vůči žalovanému právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 28. listopadu 2007
JUDr. Ivana Zlatohlávková JUDr. Ivana Zlatohlávková,
předsedkyně senátu