33 Cdo 473/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka v právní
věci žalobkyně České republiky-M. f., proti žalované E. S., zastoupené
advokátkou,
o zaplacení částky 1,105.248,58 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu
v Trutnově pod sp. zn. 10 C 125/2004, o dovolání žalované proti rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. října 2007, č. j. 26 Co
287/2007-125, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Dovolání žalované proti výroku rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové
ze dne 2. října 2007, č. j. 26 Co 287/2007-125, kterým byl potvrzen rozsudek
Okresního soudu v Trutnově (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 1. března
2007, č. j. 10 C 125/2004-108, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 30.
března 2007, č. j. 10 C 125/2004-110, jímž byla žalované uložena povinnost
zaplatit žalobkyni částku 1,105.248,58 Kč s příslušenstvím, není přípustné
podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a
nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (předchozí
žalobu zamítající rozsudek soudu prvního stupně ze dne 13. března 2003, č. j.
10 C 70/2001-45, a potvrzující rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
16. října 2003, č. j. 26 Co 178/2003-58, Nejvyšší soud České republiky
rozsudkem ze dne 30. srpna 2004, č. j. 28 Cdo 465/2004-74, zrušil a věc vrátil
soudu prvního stupně k dalšímu řízení). Napadený rozsudek nemá totiž ve věci
samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Předpokladem přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je
závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm
řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Podle § 237 odst. 3
o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam
zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu
dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem
rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovoláním vymezená otázka určení počátku běhu promlčecí doby nároku
na úhradu zhodnocení nemovitosti podle § 10 odst. 3 zákona č. 403/1990 Sb.,
není otázkou, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodovací činnosti dovolacího
soudu (srovnej kasační rozsudek v této souzené věci ze dne 30. srpna 2004, č.
j. 28 Cdo 465/2004-74, dříve rozsudek ze dne 5. května 1998, sp. zn. 2 Cdon
250/97, usnesení Ústavního soudu ze dne 15. června 2000, sp. zn. III. ÚS
600/99, nebo rozsudek ze dne 30. října 2006, sp. zn. 28 Cdo 2936/2005, který
obstál i v ústavní rovině, neboť usnesením ze dne 31. října 2007, sp. zn. III.
ÚS 260/07, byla proti němu podaná ústavní stížnost odmítnuta).
Dovolací výhrada žalované vůči závěru odvolacího soudu, že výše náhrady byla ve
výzvě ze dne 5. 1. 2000 určena nesprávně, je z hlediska přípustnosti dovolání
podle
§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. irelevantní, neboť vystihuje dovolací důvod
podle § 241a odst. 3 o. s. ř., jehož uplatnění je zde vyloučeno [srov. výslovné
znění § 241a odst. 3 o. s. ř., omezujícího tento dovolací důvod na dovolání
přípustná podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř.].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobkyni, která
by podle 243b odst. 5 věty prvé, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3
o. s. ř. měla právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. října 2009
JUDr. Václav Duda, v. r.
předseda senátu