33 Cdo 482/2025-139
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně: K. D. D., zastoupená Mgr. Robertem Tschöplem, advokátem, se sídlem Pod Křížkem 428/4, Praha, proti žalované: Mototechna Group s.r.o., se sídlem Dopraváků 874/15, Praha 8, Čimice, identifikační číslo osoby 26194716, zastoupená Mgr. Jiřím Stránským, advokátem, se sídlem Dopraváků 723/1, Praha, o 290 498 Kč s příslušenstvím oproti vrácení motorového vozidla, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 13 C 155/2023, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2024, č. j. 25 Co 262/2024-118, t a k t o:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2024, č. j. 25 Co 262/2024-118, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Žalobkyně se domáhá zaplacení shora uvedené částky a příslušenství oproti vrácení specifikovaného osobního automobilu. Žalobu odůvodnila tak, že na podkladě kupní smlouvy uzavřené se žalovanou zakoupila osobní automobil, u něhož postupně zjistila několik skrytých vad; pokud by o nich věděla, vozidlo by nekoupila. Od kupní smlouvy odstoupila a požaduje vrácení kupní ceny oproti vrácení předmětného osobního automobilu.
2. Obvodní soud pro Prahu 8 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 30.
3. Vyšel ze zjištění, že dne 9. 12. 2021 žalobkyně koupila od žalované použitý osobní automobil za dohodnutou kupní cenu, kterou uhradila. V protokolu o jeho předání je uvedeno, že „stav tachometru nemusí odpovídat skutečnosti“. Dne 13. 2. 2023 žalobkyně obdržela dokumenty, z nichž vyplývá, že u dotyčného vozidla došlo k manipulaci s počtem ujetých kilometrů (tzv. přetočení tachometru). Dne 14. 7. 2023 žalobkyně odstoupila od kupní smlouvy.
4. S odkazem na § 2103 a § 2106 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), soud prvního stupně dovodil, že většina žalobkyní popsaných vad (prověšení dveří, nerovnost blatníků či skřípání brzd) jsou vady zjevné, které lze zjistit buď při prohlídce nebo při zkušební jízdě. Tyto vady nemohou být způsobilým důvodem pro odstoupení od smlouvy. Zjištění, že dotyčné vozidlo bylo havarované, vadu nezakládá, ledaže by si strany výslovně sjednaly, že vozidlo bourané není. Na „možnou vadu stočení tachometru“ žalobkyně byla v rámci předávacího protokolu upozorněna. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že uvedené vady nebyly důvodem způsobilým založit účinné odstoupení od smlouvy a nadto je žalobkyně neuplatnila včas – bez zbytečného odkladu po jejich zjištění, ale až po uplynutí pěti měsíců.
5. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 24. 10. 2024, č. j. 25 Co 262/2024-118, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
6. Odvolací soud vyšel ze zjištění soud prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právními závěry.
7. Zdůraznil, že si strany v čl. IV odst. 2 kupní smlouvy sjednaly, že kupující je povinen uplatnit práva z vad automobilu a jeho vady prodávajícímu oznámit bez zbytečného odkladu poté, co vadu mohl při včasné prohlídce a dostatečné péči zjistit, nejpozději však (s výjimkou vad právních) do jednoho roku ode dne přechodu nebezpečí škody na věci, jinak jeho nároky z odpovědnosti za vady zanikají. Přílohou kupní smlouvy byl protokol o zkušební jízdě a předání vozidla, v němž bylo uvedeno, že v historii záznamu o nájezdu kilometrů automobilu se nachází údaj, který může indikovat nesoulad kilometrů uvedených na tachometru oproti skutečnému nájezdu.
8. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že vrzání a skřípání brzd, prověšení dveří a nerovnost blatníků jsou vady zjevné, jež žalobkyně musela zjistit při prohlídce vozidla či při zkušební jízdě; tyto vady nezakládají důvod pro odstoupení od smlouvy podle § 2103 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 5. 1. 2023 (dále jen „o. z.“). Následné zjištění žalobkyně, že jde o vozidlo v minulosti havarované, podle odvolacího soudu sama o sobě nezakládá takovou vadu, na podkladě níž by bylo lze platně odstoupit od kupní smlouvy; tak by tomu bylo pouze v případě, že by si smluvní strany výslovně sjednaly, že vozidlo nebylo v minulosti havarované.
9. Odvolací soud aproboval i závěr soudu prvního stupně ohledně opožděného uplatnění vady spočívající ve stočení tachometru.
10. Dále odvolací soud - k námitce žalobkyně, že vady vrzání a skřípání brzd, prověšení dveří či nerovnost přední části vozu s blatníky s boční částí vozu reklamovala u žalované ústně již v minulosti – podotkl, že u těchto vad nejde o podstatné porušení smlouvy ve smyslu § 2106 odst. 1 o. z., ale jde o vady nepodstatné (§ 2107 odst. 1 o. z.). Irelevantní shledal její argumentaci, že od kupní smlouvy odstoupila včas, pokud se nejprve obrátila na odpovědnostní pojišťovnu a posléze ještě na pojišťovnu právní ochrany. Poukázal na smluvně sjednanou lhůtu pro uplatnění práva z vadného plnění jdoucí ode dne přechodu nebezpečí škody na věci na žalobkyni ve smyslu § 2168 o. z.
II. Dovolání a vyjádření k němu
11. Proti výroku o věci samé rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně
(dále též „dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva „notifikace prodávajícího (podnikatele) kupujícímu (spotřebiteli) ohledně nesouladu deklarovaného a skutečného stavu nájezdu kilometrů a přípustnosti zproštění se odpovědnosti prodávajícího za vadné plnění“, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dále spatřuje přípustnost dovolání v tom, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázek dosud v rozhodování dovolacího soudu nevyřešených, a to otázky, zda v případě vady předmětu spotřebitelské koupě, která spočívá v nesouladu deklarovaného a skutečného stavu nájezdu kilometrů, musí soud odmítnout námitku podle § 2112 odst. 2 o.
z., když se jedná o vadu, která byla nebo musela být prodávajícímu známa, dále otázky, zda pojem bez zbytečného odkladu v § 2112 odst. 1 o. z. zahrnuje i právo kupujícího na vyhledání odborné právní pomoci, která může být vzhledem k postoji prodávajícího nezbytná, a otázky, zda vytknutí vady podle § 2165 o. z. musí být provedeno bezodkladně, nebo stačí, že je provedeno v obecné promlčecí lhůtě.
12. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
III. Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022, dále jen „o. s. ř.“ (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.).
14. Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou při splnění podmínek povinného zastoupení (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) se dovolací soud zabýval otázkou jeho přípustnosti.
15. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
16. Dovolání je podle § 237 o. s. ř. přípustné, neboť odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, ztotožnil-li se s dílčím závěrem soudu prvního stupně, že upozornění žalované na možné stočení tachometru není vadou způsobilou „založit účinné odstoupení od smlouvy“.
IV. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu 17. V dovolatelkou odkazovaném rozsudku ze dne 23. 2. 2021, sp. zn. 33 Cdo 3645/2019, Nejvyšší soud dovodil, že prodávající odpovídá kupujícímu, že věc při převzetí nemá vady, a zejména odpovídá kupujícímu, že v době, kdy kupující věc převzal, má věc vlastnosti, které si strany ujednaly [srov. § 2161 odst. 1 písm. a) o. z.]. Z řečeného vyplývá, že je třeba rozlišovat (i) odpovědnost za faktické vady, jimiž se rozumí nedostatky vlastnosti nebo projevů, které vzhledem k obsahu smlouvy, prohlášení prodávajícího o zaručených vlastnostech nebo ustanovení právních předpisů nebo technických norem měla prodaná věc mít, a (ii) odpovědnost za to, že předmět koupě je při převzetí kupujícím ve shodě s kupní smlouvou. Vycházel přitom ze závěru (vyplývajícího z rozhodnutí ze dne 2. 7. 2014, sp. zn. 8 Tdo 728/2014), že „počet ujetých kilometrů je při prodeji motorového vozidla jednou z podstatných skutečností určujících výši jeho prodejní ceny. Cenu a atraktivnost ojetého vozu určuje především technický stav, rok výroby a intenzita s jakou byl používán předchozím majitelem. O těchto skutečnostech dobře vypovídá stav počítadla kilometrů“, a odmítl závěr odvolacího soudu, že prodejce splní svoji informační povinnost (§ 2084 o. z.) a že uvedení možného (hypotetického) nesouladu znamená řádné upozornění kupujícího na vadu věci spočívající v nesouladu mezi deklarovaným stavem v kupní smlouvě a skutečným stavem ujetých kilometrů prodávané věci, v důsledku čehož „se předmět smlouvy dostal do souladu se smlouvou“. 18. Závěru odvolacího soudu, že žalobkyně upozornila kupující (žalobkyni) na vadu věci spočívající v nesouladu mezi deklarovaným stavem v kupní smlouvě a skutečným stavem ujetých kilometrů prodávané věci, nelze přisvědčit ani v projednávané věci. 19. Podle odvolacího soudu ke zproštění se odpovědnosti za vadné plnění spočívající v nesouladu deklarovaného a skutečného stavu počtu ujetých kilometrů v kupní smlouvě postačuje, aby prodávající o možném nesouladu učinil zmínku v předávacím protokolu. Odvolací soud však nevzal v úvahu, že vztah účastníků je vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem, kdy žalovaná je podnikatelem – odborníkem v oblasti prodeje použitých osobních automobilů. Je obecně známou skutečností, že manipulace s počty ujetých kilometrů je častou nekalou praktikou při prodeji starších vozidel. Z úpravy § 1811 odst. 2 písm. b) o. z. vyplývá požadavek, aby podnikatel v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy nebo před tím, než spotřebiteli učiní závaznou nabídku, sdělil spotřebiteli označení zboží nebo služby a popis jejich hlavních vlastností. Není pochyb, že mezi hlavní vlastnosti prodávaného staršího vozidla bude patřit - kromě údajů ohledně typu vozidla, jeho výbavy, roku výroby - i pravdivý údaj o skutečném počtu ujetých kilometrů. Totožně je informační povinnost prodávajícího upravena v § 9 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. V rozsudku ze dne 27. 9. 2017, č. j. 8 As 255/2016-36, Nejvyšší správní soud dovodil, že informační povinnost prodávajícího u prodeje ojetého vozidla není splněna pouhým uvedením nepravdivého údaje o stavu počítače kilometrů ve vozidle. Odvolací soud v nyní projednávané věci vyšel ze zjištění, že žalovaná - nikoliv před uzavřením smlouvy, ale až v protokolu o předání vozidla - notifikovala možný (hypotetický) nesoulad v počtu skutečně najetých kilometrů oproti stavu deklarovanému v kupní smlouvě, aniž by tento nesoulad specifikovala. Z provedeného dokazování vyplývá, že deklarovaný údaj o počtu ujetých kilometrů prodávaného vozidla nebyl pravdivý. Byť prodávající nemá povinnost zjišťovat počet skutečně najetých kilometrů, neznamená to, že by se pouze obecnou poznámkou o možném nesouladu při sjednávání smlouvy deklarovaného počtu ujetých kilometrů a stavu skutečného mohl odpovědnosti (bez dalšího) zprostit, nebylo-li prokázáno, že se smluvní strany dohodly, že kupující na sebe riziko nesouladu v kupní smlouvě deklarovaného stavu a skutečného stavu ujetých kilometrů prodávané věci převezme anebo že tuto vadu vzaly v potaz při sjednání kupní ceny tím, že sjednaly např. slevu z kupní ceny (§ 2167 o. z.). Závěr odvolacího soudu, že notifikací hypotetické možnosti nesouladu deklarovaného stavu počtu ujetých kilometrů v protokolu o předání vozidla a stavu skutečného - uvedeného ve smlouvě samotné - nezakládá odpovědnost za vady koupené věci, neobstojí. 20. Vzhledem k tomu, že odvolací soud nastolenou otázku posoudil odchylně od judikatury dovolacího soudu, byl dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. uplatněn opodstatněně. 21. K dovolatelkou předložené otázce výkladu pojmu „bez zbytečného odkladu“ se dovolací soud ve své rozhodovací činnosti již vyjádřil, její přezkum ve skutkovém rámci nyní projednávané věci však dovolací soud považuje za předčasný. Stejné platí i o otázce, zda vytknutí vady musí být provedeno bezodkladně, nebo postačuje, že je provedeno v promlčecí lhůtě, jejímuž řešení rovněž předchází výsledek právního posouzení otázky uvedené výše, jehož součástí musí být i úvaha, zda i vzhledem k tomu, co vyšlo v řízení najevo, nejsou vady důsledkem skutečností, o kterých prodávající věděl nebo musel vědět v době dodání zboží (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. 32 Cdo 2290/2014). Pokud by vyšlo najevo, že šlo o vadu vědomou, pak zákonná úprava vychází z předpokladu, že u vědomých vad se lhůty pro jejich notifikaci a volbu práva z vadného plnění neuplatní.
V. Závěr 22. Jelikož právní posouzení odvolacího soudu je nesprávné (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem), Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadený rozsudek odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. 23. Odvolací soud je vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243g odst. 1 věta první, § 226 odst. 1 o. s. ř.). 24. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 10. 2025
JUDr. Pavel Horňák předseda senátu