33 Cdo 4892/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobců a) I. Č., b) Ing. P. Č., a c) L. Č., zastoupených JUDr. Ing. Vladimírem Väterem, advokátem se sídlem Praha 2, Ječná 15, proti žalované M. N., zastoupené JUDr. Zdeňkem Blažkem, advokátem se sídlem Praha 1, Vodičkova 41, o příslušenství pohledávky, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 11 C 2/1998, o dovolání žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. května 2009, č. j. 22 Co 436/2008-126, takto:
I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 27. února 2008, č. j. 11 C 2/1998-92, uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům částku 43.250,- Kč s blíže specifikovanými úroky z prodlení (výrok I.), zamítl žalobu v částech požadujících zaplacení částky 9.051,63 Kč (výrok II.) a poplatku z prodlení ve výši 2,5 promile denně z částek a za období blíže specifikovaných (výrok III.), zastavil řízení do částky 133.536,28 Kč a rozhodl o nákladech řízení státu a účastníků.
K odvolání žalované Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. května 2009, č. j. 22 Co 436/2008-126, rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I., jímž bylo rozhodnuto o zde specifikovaných úrocích z prodlení, zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil, ve výroku o nákladech řízení státu jej potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že žalobci se domáhali zaplacení poplatku z prodlení v rozsahu, o němž bylo pravomocně rozhodnuto výrokem III. rozsudku soudu prvního stupně, a nikoliv úroků z prodlení, které nebyly v průběhu řízení žalobci uplatněny. Ohledně úroků z prodlení proto shledal nedostatek podmínky řízení spočívající v absenci žalobního návrhu na jejich přiznání (§ 219a odst. 1 písm. a/ o. s. ř.). Proti části výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým byl zrušen rozsudek soudu
prvního stupně a řízení bylo zastaveno, podali žalobci dovolání, jehož přípustnost dovozují z § 239 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Prostřednictvím § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. namítají, že již v žalobě se domáhali žalované částky s příslušenstvím, které označili jako poplatek z prodlení. Mají však za to, že v daném případě, kdy šlo o pohledávku za užívání bytu z titulu věcného břemene, bylo těžké určit, „nakolik jde o nájem nebo alespoň jeho analogii“ a k jaké části přiznané pohledávky přísluší poplatek z prodlení a k jaké úroky z prodlení.
Upozorňují na své podání ze dne 25. 9. 2007, v němž otázku příslušenství konkretizovali tak, že žádají jistinu „s veškerým příslušenstvím, zejména s náhradou za prodlení“. Při jednání dne 26. 9. 2007 pak žalobci soudu vysvětlili, že požadují jak úrok z prodlení, tak poplatek z prodlení, což „soud správně pochopil avšak nezaprotokoloval“. Věc byla jasná i žalované, která v odvolání navrhla zamítnutí části žaloby týkající se úroků z prodlení. Odvolací soud pochybil, jestliže rozhodoval výhradně podle obsahu spisu a nepřipustil si, že se před soudem prvního stupně odehrálo něco, co není obsaženo v protokolu o jednání.
Z uvedených důvodů navrhují, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil. V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 30. 6. 2009 - dále jen „o. s. ř.“ (srovnej čl. II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.). Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnými subjekty při splnění podmínky jejich advokátního zastoupení (240 odst. 1 a § 241 odst. 1 a 4 o.
s. ř.) a že je přípustné podle § 239 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., se zaměřil na posouzení otázky, zda je též důvodné. Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a dost. 2 písm. a/ o. s. ř. lze namítat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Občanské řízení sporné (o které jde v posuzovaném případě) může být zahájeno jen na návrh, který musí vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat kromě jiného vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá (§ 79 odst. 1 věta první a druhá o.
s. ř.). Údaj o tom, čeho se navrhovatel (žalobce) domáhá (žalobní petit), musí být v návrhu (žalobě) vyjádřen způsobem, který nevzbuzuje pochybnosti o tom, jak mají být vymezena práva a jim odpovídající povinnosti účastníků. Ve sporném řízení, jež je ovládáno dispoziční zásadou, platí, že soud je vázán žalobou. Z toho mimo jiné vyplývá, že soud - až na výjimky uvedené v § 153 odst. 2 o. s. ř. (k nimž nelze danou věc zařadit) - nemůže žalobci přiznat něco jiného, než požadoval v žalobním petitu, tedy aby žalovanému uložil jinou než žalobcem navrhovanou povinnost.
V posuzovaném případě se z obsahu spisu podává, že žalobci se žalobou ze dne 19. 12.
1997 domáhali po žalované zaplacení částek 34.024,14 Kč a 36.823,44 Kč za vyúčtované služby a plnění, které jí poskytli v letech 1995 a 1996 v souvislosti s užíváním bytu v jejich domě. V rámci skutkových tvrzení vylíčených v žalobě sice uvedli, že uvedené částky požadují „s příslušenstvím“, které však v žalobním petitu přesně a jednoznačně vymezili jako poplatek z prodlení s uvedením jeho výše (2,5 promile denně), za jakou dobu a z jaké částky jej požadují (od 28. 3. 1996 do zaplacení z částky 34.024,14 Kč a od 17.
3. 1997 do zaplacení z částky 36.823,44 Kč). Tím vymezili pro soud závazně předmět řízení i co do požadovaného příslušenství pohledávek. Ani v dalších podáních neuplatnili jiné právo než na zaplacení poplatků z prodlení. V podáních ze dne 11. 1. 2000 a 14. 11. 2001, jimiž rozšířili žalobu o částky 34.910,34 Kč, 29.784,79 Kč, 28.554,25 Kč a 21.741,49 Kč, požadovali zaplatit tyto částky s příslušenstvím specifikovaným jako poplatek z prodlení ve výši 2,5 promile denně s uvedením doby, za kterou je požadován.
V podání ze dne 25. 9. 2007 označeném jako částečné vzetí žaloby zpět, žalobci soudu sdělili, že berou zpět část žaloby tak, že se nyní žalobou v tomto řízení domáhají pouze částky 52.301,63 Kč „s veškerým příslušenstvím, zejména s náhradou za prodlení“. Je zjevné, že obsahem podání žalobců (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) byl jediný procesní úkon, a to částečné zpětvzetí žaloby podle § 96 odst. 1 o. s. ř.; nic nenasvědčuje tomu, že žalobci, pokud jde o příslušenství pohledávek, projevili vůči soudu vůli domáhat se úroků z prodlení vedle, resp. místo poplatku z prodlení, tedy něčeho jiného než v původní žalobě a předchozích podáních (tj. že učinili procesní úkon změnu žaloby).
Rovněž obsahy protokolů o jednání před soudem prvního stupně ze dne 26. 9. 2007 a ze dne 27. 2. 2008, které jsou veřejnou listinou ve smyslu § 134 o. s. ř. (pro niž platí presumpce pravdivosti jejího obsahu, dokud není prokázán opak), nenasvědčují tomu, že žalobci ústně při jednání soudu změnili žalobu v části týkající se příslušenství pohledávek. Jestliže žalobci nevyužili svého práva podat návrhy na doplnění protokolu nebo námitky proti jeho znění ve smyslu § 40 odst. 3 o. s. ř., není možno o správnosti ani úplnosti protokolů vůbec pochybovat.
Z obsahu odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně pak vyplývá jen to, že žalovaná brojila proti povinnosti zaplatit žalobcům úroky z prodlení námitkou, že takové rozhodnutí je vzhledem k okolnostem případu nespravedlivé. Lze uzavřít, že se žalobcům nepodařilo prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. zpochybnit správnost napadeného usnesení; Nejvyšší soud proto jejich dovolání zamítl (§ 243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.). O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.
s. ř. za stavu, kdy úspěšné žalované podle obsahu spisu nevznikly v této fázi řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti žalobcům právo. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.