33 Cdo 5023/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a) R. M. a b) B. M., zastoupených advokátkou, proti žalovanému V. M., zastoupenému advokátem, o vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 15 C 169/2003, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 30. května 2007, č. j. 35 Co 56/2007-46, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 30. května 2007, č. j. 35 Co 56/2007-46, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 10. října 2006, č. j. 15 C 169/2003-29 v části, jíž byla zamítnuta žaloba požadující, aby „žalovaný vyklidil pozemky č. parc. 495/1 - trvalý travnatý porost, 495/2 - trvalý travnatý porost a 459/3 - zastavěná plocha v katastrálním území H. H., obec L., tedy nemovitosti zapsané na LV č. 197 katastru nemovitostí Katastrálního úřadu v L.“, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř).
Odvolací soud založil své rozhodnutí především na závěru, že právo doživotního bezplatného užívání nemovitostí založené nepojmenovanou smlouvou ve smyslu § 51 obč. zák. nemůže být zrušeno na základě posouzení nepoměru mezi výhodou žalovaného a zátěží žalobců, nýbrž může zaniknout pouze na základě obecných ustanovení o zániku závazku (§ 559 až 587 obč. zák.). Dále pak dovodil, že žalobě o vyklizení pozemku č. parc. 495/2 nemůže být vyhověno rovněž proto, že „žalobci nemají ve vztahu k této pozemkové parcele aktivní legitimaci (nejsou vlastníky zmíněné nemovitosti)“. Oba tyto právní závěry dovolatelé zpochybnili s tím, že odporují hmotnému právu a činí rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným.
Nejvyšší soud České republiky již v rozsudku ze dne 31. 3. 2004, sp. zn. 22 Cdo 2402/2003, uveřejněném v časopise Soudní rozhledy/C. H. Beck, sešit 8/2004, vyslovil závěr, že smlouva o doživotním užívání nemovitosti je nepojmenovanou smlouvou, která nemá věcně právní účinky; proto nelze ani analogicky posuzovat zánik práva vzniklého z takovéto smlouvy podle ustanovení o zániku práva odpovídajícího věcnému břemeni. Odvolací soud v dané věci rozhodl v intencích tohoto závěru, takže jeho rozhodnutí nemůže být zásadně právně významné z hlediska dovolateli nastolené otázky, „zda právní vztah vyplývající z práva doživotního užívání sjednaného formou osobního závazku se svým obsahem a účelem blíží vztahu vyplývajícímu ze zřízeného věcného břemene“ a lze ho tudíž poměřovat ustanoveními o věcném břemeni.
Spočívá-li rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže ohledně některé z těchto otázek není splněna podmínka zásadního právního významu napadeného rozhodnutí (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Cdo 663/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 48/2006, nebo rozhodnutí ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 20 Cdo 910/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 2002 pod číslem 54). Vzhledem k tomu, že v posuzované věci obstál - jak je shora rozvedeno - jeden z dovoláním zpochybněných právních závěrů, na nichž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, k druhému již není třeba se vyjadřovat, neboť sama okolnost, že by obstát nemusel, nemůže mít na správnost rozhodnutí vliv.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalobcům, jejichž dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalovanému náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.500,- Kč (§ 7 písm. d/, § 10 odst. 3, § 15 v návaznosti na § 14 odst. 1, § 16 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 26. června 2008
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á
předsedkyně senátu