Nejvyšší soud Usnesení občanské

33 Cdo 5066/2017

ze dne 2017-12-27
ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.5066.2017.1

33 Cdo 5066/2017-100

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu

JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve

věci žalobce F. Š., zastoupeného JUDr. Svatoplukem Herzánem, advokátem se

sídlem v Praze 4, Pod Klaudiánkou 271/4, proti žalované MAMA CAR a.s., se

sídlem v Praze 4, Kunratická spojka 1169/1, identifikační číslo 271 34 075,

zastoupené Mgr. Zuzanou Čumpelíkovou, advokátkou se sídlem v Praze 4,

Kudeříkové 1103/11, o zaplacení 65.578,50 Kč s příslušenstvím, vedené u

Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 18 C 274/2016, o dovolání žalobce proti

rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. července 2017, č. j. 18 Co

184/2017-83, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení

4.040 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Zuzany

Čumpelíkové, advokátky.

Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 9. 3. 2017, č. j. 18 C 274/2016-50,

uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 65.578,50 Kč s úrokem z prodlení ve

výši 8,05% p. a. od 24. 9. 2016 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 6. 2017, č. j. 18 Co 184/2017-83,

rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl; současně rozhodl o

nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které není podle § 237

zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), přípustné. Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné

proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,

jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního

práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací

praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla

vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být

dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání

je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.). Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí

odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Na přípustnost svého dovolání usuzuje žalobce z toho, že rozsudek odvolacího

soudu závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, která v

rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, konkrétně, zda „může soud

připustit provedení důkazu znaleckým posudkem znalce jmenovaným v oboru

ekonomika, odvětví ceny a odhady motorových vozidel, vypracovaným ve věci

posouzení vad motorového vozidla, navíc bez řádného odůvodnění“ Oproti

odvolacímu soudu prosazuje názor, že je nutné vycházet pouze ze znaleckého

posudku vypracovaného znalcem Bartoněm, neboť znalecký posudek znalce Langera

není řádným a způsobilým důkazním prostředkem pro určení vady na elektronickém

stabilizačním programu vozidla. Znalec Langer totiž nebyl - na rozdíl od znalce

Bartoně - kompetentní k vypracování znaleckého posudku, neboť jeho oborem je

ekonomika, odvětví ceny a odhady motorových vozidel, nikoli strojírenství,

odvětví autoopravárenství, technický stav vozidel. Ze znaleckého posudku znalce

Bartoně pak vyplývá, že rozsvícenou kontrolku signalizující poruchu ESP je

možné v servise vypnout i bez odstranění závady na ESP; závada na vozidle tudíž

existovala již při jeho koupi. Vadné hodnocení v řízení provedených důkazů

(znaleckých posudků) vyústilo v nesprávný právní závěr odvolacího soudu. Z použité argumentace je zřejmé, že žalobce v dovolání neuplatnil jediný

způsobilý dovolací důvod, jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu

spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.); jeho

uplatněním totiž není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného

skutkového stavu, než z jakého při právním posouzení věci vyšel odvolací soud. Ten skutkově uzavřel, že automobil převáděný dne 16. 12. 2015 kupní smlouvou č. K 5/1237 žalobcem vytýkanou vadu v době prodeje neměl. Ze znaleckých posudků

vzal za prokázané, že do systému ESP nebylo zasaženo a že je původní. Součástka

ESP se neopotřebovává, je tedy buď funkční nebo nefunkční, v případě vzniku

závady na ESP je tato signalizována okamžitě rozsvícením kontrolky ESP.

Neuvěřil tvrzení žalobce, že do systému ESP mohlo být zasaženo a při prodeji

vozidla byla kontrolka značící poruchu úmyslně vypnuta. Skutkový stav věci je v

dovolacím řízení nezpochybnitelný, ať již je namítána jeho nesprávnost nebo

neúplnost. Polemika žalobce s hodnocením v řízení provedených důkazů je z

hlediska přípustnosti dovolání bezcenná, neboť samotné hodnocení důkazů z

hlediska jejich zákonnosti, závažnosti a věrohodnosti (opírající se o zásadu

volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř.) nelze s úspěchem

napadnout dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř. Namítá-li žalobce, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, neboť

odvolací soud změnil v jeho neprospěch rozhodnutí soudu prvního stupně, aniž

provedl důkaz, který mohl být pro rozhodnutí ve věci zásadní (soud prvního

stupně ho neprováděl pro nadbytečnost), nenapadá žádný právní závěr odvolacího

soudu vyplývající z hmotného nebo procesního práva, nýbrž mu vytýká, že právní

posouzení založil na nesprávně, resp. neúplně zjištěném skutkovém stavu věci a

že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve

věci. Způsob ani výsledek hodnocení důkazů promítající se do skutkových

zjištění, z nichž soudy při rozhodování vycházely, nelze regulérně zpochybnit

dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení. K případným vadám řízení,

pokud by skutečně jimi řízení bylo postiženo, dovolací soud přihlíží pouze v

případě, jedná-li se o dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.);

tento předpoklad však v dané věci splněn není.

Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž

není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle

§ 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§ 243f odst. 3 věta

druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může

oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně 27. prosince 2017

JUDr. Ivana

Zlatohlávková

předsedkyně senátu