33 Cdo 5121/2008
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně
JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy
ve věci žalobkyně M. K., zastoupené advokátem, proti žalované S. s. r. o.,
zastoupené advokátem, o uložení povinnosti bezplatně odstranit vady díla,
vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 5 C 250/2002, o dovolání
žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. května
2006, č. j. 19 Co 470/2005-92, takto:
I. Dovolání proti výroku rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
19. května 2006, č. j. 19 Co 470/2005-92, jímž byl změněn rozsudek Okresního
soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 9. června 2005, č. j. 5 C 250/2002-66, tak, že
žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 2.400,- Kč do tří dnů od
právní moci rozsudku, se odmítá.
II. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. května
2006, č. j.
19 Co 470/2005-92, ve výroku, jímž byl změněn rozsudek Okresního soudu v Ústí
nad Orlicí ze dne 9. června 2005, č. j. 5 C 250/2002-66, tak, že žalovanému
byla uložena povinnost bezplatně odstranit vady úpravy střechy na domě čp. 10 v
obci Chloumek
ve vlastnictví žalobkyně spočívající v barevné odlišnosti střešní krytiny, a ve
výrocích, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů, se
zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Hradci Králové k
dalšímu řízení.
Žalobkyně se po žalované domáhala bezplatné opravy vady střechy na domě
čp. 10 v obci Ch. tak, že na celé střeše domu bude vyměněna stávající střešní
krytina za novou střešní krytinu D., česká šablona - 470 m2 a hřebenáče 400 x
120 - 86 ks. Uváděla, že žalovaná na základě smlouvy ze dne 22.10.1999 opravila
na jejím domě střechu, na níž se vyskytly vady spočívající mimo jiné v barevné
odlišnosti šablon. Ač tuto vadu v záruční době vytkla, žalovaná ji
neodstranila. Současně požadovala uhradit náklady ve výši 2.400,- Kč, které
vynaložila na vypracování znaleckého posudku v souvislosti uplatněním práva z
odpovědnosti za vady.
Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozsudkem ze dne 9. června 2005, č. j.
5 C 250/2002-66, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhá toho, aby byla
žalované uložena povinnost „bezplatně opravit vady opravy střechy na domě č. p.
10 v obci Ch. tak, že na domě na celé střeše bude vyměněna stávající střešní
krytina za novou střešní krytinu D., česká šablona - 470 m² a hřebenáč 400
x 120 - 86 kusů“ (výrok I.), dále zamítl žalobu o zaplacení částky 2.400,- Kč
(výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). Vyšel ze zjištění, že
účastnice uzavřely dne 22.10.1999 smlouvu, kterou označily jako smlouvu o dílo,
na základě níž žalovaná (zhotovitel) provedla pro žalobkyni (objednatele)
opravu střechy jejího domu. Dne 15.12.1999 žalovaná předala žalobkyni objekt s
novou střechou a téhož dne účastnice sepsaly zápis o předání práce, v němž se
uvádí, že na provedené vláknocementové výrobky D.-česká šablona, grafitové
(dále jen „šablony“) je záruční doba deseti let podle podmínek uvedených v
záručním listu. Zápis obsahuje vyjádření žalované, že na několika šablonách se
během pokrývání objevily pravděpodobně výkvěty, že po dohodě se žalobkyní a
zástupcem firmy C. panem H., který si střechu prohlédl 7. 12. 1999, se krytina
ponechá do 1. 6. 2000 a pokud výkvěty nezmizí, bude dohodnut postup k jejich
odstranění. Vyjádření žalobkyně v zápise není uvedeno. Zápis podepsaly obě
účastnice. Vada spočívající v barevné odlišnosti části střešní krytiny
existovala již při dokončení díla. V přípise ze dne 23.10.2001 adresovaném a
doručeném žalované žalobkyně žádala urychlené řešení reklamace střechy, jejíž
krytina vykazuje závady a neodpovídá kvalitě I. jakosti; velká část šablon má
porušenou glazuru, ulamují se rohy a značná řada šablon je prasklých. Přípisem
ze dne 20.11.2001 žalobkyně žalovanou urgovala, aby reklamaci vyřídila. Zadala
posouzení vad střešní krytiny soudnímu znalci z oboru stavebnictví Ing. J. J.,
který v září 2002 provedl místní šetření a následně vypracoval znalecký posudek
č. 106-03/2002 ze dne 20. 9. 2002. V něm konstatoval, že střešní krytina
vykazuje montážní vady (otlučení a popraskání hran a rohů šablon, nerovné
dělení šablon a nekvalitní pokládku v okolí oken a okrajů střechy) a vady
materiálu spočívající v odlupování povrchové vrstvy a odlišném zabarvení části
šablon, jež vznikly do dvou let od montáže. Žalobkyně znalci za vypracování
znaleckého posudku zaplatila 2.400,- Kč. Ke stejným závěrům dospěl soudem
ustanovený znalec z oboru stavebnictví-stavby obytné Ing. M. H., který vyslovil
závěr, že vada spočívající v barevné odlišnosti části střešní krytiny vznikla
chybnou výrobou a že ji lze odstranit pouze výměnou celé střešní krytiny. Soud
prvního stupně dospěl ke skutkovému závěru, že v uzavřené smlouvě ani v zápise
o předání práce záruční dobu deseti let na šablony podle záručního listu
neposkytla žalovaná coby zhotovitel, nýbrž výrobce této střešní krytiny. Z
takto zjištěného skutkového stavu věci soud prvního stupně dovodil, že
účastnice uzavřely smlouvu
o opravě a úpravě věci podle § 652 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku,
v tehdy platném znění (dále jen „obč. zák.“), která je zvláštním druhem smlouvy
o dílo podle § 631 a násl. obč. zák. Protože se účastnice dohodly o předmětu
smlouvy a o ceně díla, má smlouva zákonné náležitosti a je platným právním
úkonem. Jelikož žalovaná neposkytla žalobkyni prodlouženou desetiletou záruční
dobu na šablony, vztahovala se na ně záruční doba osmnáct měsíců podle § 654
odst. 1 obč. zák. Současně soud prvního stupně vyslovil názor, že právo
žalobkyně z odpovědnosti za vady zaniklo ve smyslu § 655 odst. 2 obč. zák.,
neboť v záruční době konkrétní právo z odpovědnosti za vady u žalované
neuplatnila (nezvolila právo, které z odpovědnosti za vady uplatňuje). Volbu
práva z odpovědnosti za vady díla řádně uplatnila až v žalobě, tedy po marném
uplynutí záruční doby. Žalobkyni proto nenáleží ani právo na náhradu nákladů,
jež jí vznikly v souvislosti s uplatněním práva z odpovědnosti za vady (§ 509
odst. 1 obč. zák.).
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 19. května 2006, č. j.
19 Co 470/2005-92, změnil rozsudek okresního soudu tak, že uložil žalované
povinnost bezplatně odstranit vady úpravy střechy na domě čp. 10 v obci Ch. ve
vlastnictví žalobkyně spočívající v barevné odlišnosti střešní krytiny (výrok
I.), dále povinnost zaplatit žalobkyni 2.400,- Kč do 3 dnů od právní moci
rozsudku (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů
(výroky III. a IV.). Oproti soudu prvního stupně vzal za prokázané, že žalovaná
jak ve smlouvě ze dne 22.10.1999, tak v zápise o předání práce ze dne
15.12.1999 poskytla na šablony použité k úpravě střechy záruční dobu deseti let
podle záručního listu; tato záruční doba se tudíž vztahuje i na vady
spočívající ve změně barvy a opotřebení povrchu šablon, které se objeví do dvou
let od jejich dodání. Žalobkyně tzv. výkvěty na šablonách vytkla již v zápise o
předání práce z 15.12.1999, následně v reklamaci ze dne 23.10.2002 a rovněž v
žalobě, která byla žalované doručena dne 15.11.2002. Na základě odlišně
zjištěného skutkového stavu odvolací soud shledal nárok žalobkyně
opodstatněným. Dovodil, že účastnice uzavřely platně smlouvu o úpravě a opravě
věci podle § 652 a násl. obč. zák., v níž žalovaná jednostranným prohlášením ve
smyslu § 502 odst. 1 obč. zák. stanovila na šablony záruční dobu v délce deseti
let, po kterou odpovídá za jejich vady. Na rozdíl od soudu prvního stupně
vyslovil právní názor, že v posuzovaném případě nebylo podmínkou úspěšného
uplatnění práva z odpovědnosti za vady, aby žalobkyně zároveň s vytknutím vady
sdělila žalované, které právo z odpovědnosti za vady uplatňuje. Podle § 655
odst. 1 obč. zák. jí totiž svědčilo pouze právo na bezplatné odstranění vady.
Teprve v případě, kdy by např. žalovaná vytknutou vadu neodstranila v dohodnuté
době, vzniklo by žalobkyni právo na zrušení smlouvy nebo na přiměřené snížení
ceny opravy nebo úpravy. Desetiletá záruční doba počala běžet od předání díla,
žalobkyně vytkla vadu spočívající v barevné odlišnosti části šablon a uplatnila
právo na bezplatné odstranění této vady v žalobě, která byla žalované doručena
před uplynutím záruční doby. Právo žalobkyně z odpovědnosti za vady proto
nezaniklo. Odvolací soud vzhledem k učiněným závěrům přiznal žalobkyni podle §
509 obč. zák. náhradu nutných nákladů, které jí vznikly v souvislosti s
uplatněním práva z odpovědnosti za vady (tj. částka 2.400,- Kč zaplacená znalci
Ing. J. J. za vypracování znaleckého posudku zaměřeného na posouzení vad
střešní krytiny).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost
dovozuje z § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a důvodnost z § 241a odst. 2 písm.
a/ a b/
o. s. ř. Odvolacímu soudu mimo jiné vytýká, že nepřistupoval ke znaleckému
posudku vypracovanému Ing. J. J. jako k listinnému důkazu ve smyslu § 129 o. s.
ř. a že nepřihlédl k tomu, že byl vypracován mimo soudní řízení na základě
zadání žalobkyně. Tím řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalovaná není srozuměna se zjištěním odvolacího
soudu, že žalobkyně vytkla vadu barevné odlišnosti již v zápise o předání díla
ze dne 15. 12. 1999. Poukazuje na to, že podle obsahu zápisu na výkvěty šablon
upozornila ona jako zhotovitel. Není srozuměna ani se závěrem, že ve smlouvě ze
dne 22.10.1999 poskytla žalobkyni
na šablony desetiletou záruční dobu. Namítá, že není zřejmé, na jakém základě
odvolací soud tento závěr učinil, a proč se v této zásadní otázce odchýlil od
hodnocení důkazů soudem prvního stupně. I nadále tvrdí, že v záručním listu,
který žalobkyně obdržela při předání díla a z něhož vychází, je zachycen
výlučně projev vůle výrobce střešní krytiny poskytnout tuto desetiletou záruční
dobu. Jedině vůči němu mohla žalobkyně uplatnit právo z odpovědnosti za vady v
prodloužené záruční době, což také učinila, a výrobce její nárok uspokojil.
Oproti odvolacímu soudu prosazuje názor, že smlouva je absolutně neplatným
právním úkonem z důvodu absence projevu její vůle provést dílo pro žalobkyni a
ujednání o povinnosti žalobkyně zaplatit jí cenu díla. Odvolacímu soudu vytýká
nesprávnost právního závěru, že podmínkou úspěšného uplatnění práva z
odpovědnosti za vady byla kromě výtky vyskytnuvší se vady též volba práva z
odpovědnosti za vady. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1.
2005, sp. zn. 33 Odo 723/2003 žalovaná odvolacímu soudu vytýká, že jeho právní
posouzení věci je neúplné a tudíž nesprávné. Z uvedených důvodů navrhuje
napadený rozsudek zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
Žalobkyně námitku žalované, že smlouva o opravě a úpravě věci je absolutně
neplatným právním úkonem, považuje za neopodstatněnou, neboť smlouva obsahuje
závazek žalované provést pro žalobkyni dílo za sjednanou cenu. Výtku, že není
zřejmé, z jakých zdrojů odvolací soud dovodil, že žalovaná poskytla desetiletou
záruční dobu, pokládá za zavádějící; má zato, že na straně 3 smlouvy byla
desetiletá záruka jednoznačně uvedena. Okolnost, že zápis o předání díla
obsahuje vyjádření účastníků o způsobu odstraňování vady spočívající ve výkvětu
šablon, nasvědčuje tomu, že uvedenou vadu vytkla. Výtka žalované stran
znaleckého posudku vypracovaného Ing. J. J.není důvodná, jelikož soud ustanovil
soudního znalce Ing. M. H. a z jeho znaleckého posudku, který byl shodný se
znaleckým posudkem Ing. J., činil skutková zjištění. Je přesvědčena, že právo
na bezplatné odstranění vady mohla uplatnit jedině vůči žalované, s níž měla
smluvní vztah.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění platném před novelou občanského soudního řádu
provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. - dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že
dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas k tomu
oprávněnou osobou při splnění podmínky advokátního zastoupení (§ 240 odst. 1 a
§ 241 odst. 1, 4
o. s. ř.), se nejdříve zabýval jeho přípustností.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
Vymezuje-li občanský soudní řád - při splnění zákonných podmínek - jako
způsobilý předmět dovolání rozhodnutí odvolacího soudu, má tím na mysli i
jednotlivé jeho výroky o věci samé. Předpokladem přípustnosti dovolání podle §
237 odst. 1 o. s. ř. je skutečnost, že dovoláním dotčeným výrokem bylo
rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech
50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží (§ 237 odst. 2
písm. a/ o. s. ř.). V dané věci žalovaná napadá dovoláním výroky rozsudku
odvolacího soudu, kterými byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výroku,
jímž byla zamítnuta žaloba o uložení povinnosti bezplatně opravit vady díla, a
ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 2.400,- Kč (představující
náhradu nutných nákladů vzniklých v souvislosti s uplatněním práva z
odpovědnosti za vady). Protože těmito výroky bylo rozhodnuto o samostatných
nárocích s odlišným skutkovým základem, je třeba přípustnost dovolání posuzovat
ohledně každého nároku zvlášť. Zatímco dovolání proti výroku, kterým bylo
rozhodnuto o právu z odpovědnosti za vady, je přípustné podle § 237 odst. 1
písm. a/ o. s. ř., přípustnost dovolání proti výroku, jímž bylo rozhodováno o
platební povinnosti nepřevyšující částku 20.000,- Kč, je vyloučena vzhledem k §
237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. Dovolací soud proto dovolání směřující proti
tomuto výroku odmítl (§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c/ o. s. ř.).
Dovolací soud se dále zaměřil na posouzení otázky, zda dovolání, jež je
přípustné, je též důvodné.
Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího
soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými
dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení dovolatelem. Z § 242 odst.
3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám
uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a / a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř.
(existence těchto vad nebyla v dovolání tvrzena a z obsahu spisu nevyplývá),
jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí
ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že řízení
je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. O
takovou vadu řízení se mimo jiné jedná, jestliže soud při provádění dokazování
nepostupoval v souladu s příslušným ustanovením občanského soudního řádu.
Žalovaná odvolacímu soudu vytkla, že znalecký posudek Ing. J. J. považoval za
důkazní prostředek vypracovaný soudem ustanoveným znalcem (§ 127 o. s. ř.),
ačkoli byl vypracován mimo řízení na žádost žalobkyně, která jej předložila
soudu jako svůj důkaz, a měl tedy povahu listinného důkazu (§ 129 o. s. ř.).
Podle § 127 odst. 1 o. s. ř. závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k
nimž je třeba odborných znalostí, ustanoví soud po slyšení účastníků znalce.
Soud znalce vyslechne; znalci může také uložit, aby posudek vypracoval písemně.
Je-li ustanoveno několik znalců, mohou podat společný posudek. Místo výslechu
znalce může se soud v odůvodněných případech spokojit s písemným posudkem
znalce.
Citované ustanovení vyjadřuje zásadu, že tam, kde posouzení skutkového stavu
závisí na odborných znalostech, je povinností soudu posoudit tyto okolnosti jen
prostřednictvím odborného znaleckého posudku. Důkaz znaleckým posudkem, včetně
výslechu znalce, hodnotí soud podle zásad vyjádřených v § 132 o. s. ř. Přitom
hodnocení soudu nepodléhají odborné znalecké závěry ve smyslu jejich
správnosti; soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k
zadání, logické odůvodnění znaleckého nálezu a jeho soulad s ostatními
provedenými důkazy. Není vyloučeno, aby soud činil skutková zjištění i ze
znaleckého posudku vypracovaného mimo řízení. Důkaz takovým znaleckým posudkem
ovšem provede jako důkaz listinou podle § 129 o. s. ř.
V posuzovaném případě není řízení namítanou vadou zatíženo. Jak se podává z
protokolu o jednání ze dne 5. 2. 2003, soud prvního stupně provedl důkaz
znaleckým posudkem, který vypracoval Ing. J. J. na objednávku žalobkyně mimo
řízení, spolu s ostatními listinnými důkazy tak, že jej přečetl (§ 129 odst. 1
o. s. ř.). Následně usnesením ze dne 2. 6. 2003, č. j. 5 C 250/2002-23,
ustanovil znalce z oboru stavebnictví-stavby obytné Ing. M. H., aby vypracoval
znalecký posudek k posouzení vad střešní krytiny na domě žalobkyně. Při jednání
dne 8. 6. 2005 tímto znalcem vypracovaný znalecký posudek ze dne 30. 5. 2005
přečetl k důkazu a znalce Ing. M. H. ke znaleckému posudku vyslechl (§ 127
odst. 1 o. s. ř.). Z obsahu odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, na
které v tomto ohledu odkazuje i odvolací soud, je patrné, že znalecký posudek
znalce Ing. J. J. byl hodnocen jako listinný důkaz, jenž byl k důkazu předložen
jednou ze stran sporu. Okolnost, že je označován jako znalecký posudek a že
Ing. J. J. dospěl ke stejným závěrům jako soudem ustanovený znalec Ing. M. H.,
je z hlediska vytýkané vady bezvýznamná.
Dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. je dán i tehdy, vychází-
li odvolací soud z jiného skutkového základu než soud prvního stupně, aniž
postupem podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval důkazy, na nichž založil svá
skutková zjištění soud prvního stupně, popřípadě dokazování doplnil.
Podle § 213 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud není vázán skutkovým stavem, jak jej
zjistil soud prvního stupně.
Podle § 213 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud může zopakovat dokazování,
na základě kterého soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci; dosud
provedené důkazy zopakuje vždy, má-li za to, že je z nich možné dospět k jinému
skutkovému zjištění, než které učinil soud prvního stupně.
Zásada, že odvolací soud není vázán skutkovým stavem zjištěným soudem prvního
stupně neznamená, že by se mohl bez dalšího odchýlit od skutkového zjištění
soudu prvního stupně. Má-li odvolací soud za to, že na základě důkazů
provedených soudem prvního stupně, jež byly podkladem pro zjištění skutkového
stavu věci, lze dospět
k jinému skutkovému zjištění, je nepřípustné, aby se odchýlil od hodnocení
důkazů provedených soudem prvního stupně, aniž by je sám provedl a zjednal si
tak rovnocenný podklad pro případně odlišné zhodnocení důkazu. Jinými slovy
řečeno, z ustanovení § 213 odst. 2 o. s. ř. odvolacímu soudu vyplývá povinnost
zajistit si pro změnu skutkového náhledu podklad, který je rovnocenný způsobu
dokazování před soudem prvního stupně. To znamená, že odvolací soud je povinen
ohledně skutečnosti, o níž má pochybnosti, zopakovat dokazování jako celek
(srovnej obdobně Bureš, Drápal, Krčmář a kol. Občanský soudní řád. Komentář.
II. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, 1133 s.).
Soud prvního stupně na základě zhodnocení provedených důkazů dospěl
ke skutkovému závěru, že žalobkyně v zápise o předání práce odpovědnost za vady
neuplatnila, že smlouva o dílo, resp. zápis o předání práce neobsahuje projev
vůle žalované poskytnout desetiletou záruční dobu na šablony a že naopak v
záručním listu, jenž žalobkyně při předání práce převzala, poskytl desetiletou
záruční dobu výrobce střešní krytiny. Odvolací soud, jak vyplývá z obsahu
protokolu o jednání dne
18. 5. 2006, nezopakoval jediný důkaz, z nichž soud prvního stupně učinil pro
posouzení věci rozhodná zjištění, a bez dalšího dospěl k odlišnému skutkovému
zjištění, že žalobkyně již v zápise o předání díla z 15.12.1999 reklamovala
vady, které se na provedeném díle vyskytly, a že žalovaná ve smlouvě o dílo i v
zápise o předání práce poskytla na šablony záruční dobu deseti let podle
podmínek uvedených v záručním listu. Jelikož tedy v rozporu s § 213 odst. 2 o.
s. ř. na základě důkazů provedených před soudem prvního stupně učinil jiná
skutková zjištění, aniž by je zopakoval, zatížil tím řízení vadou, která mohla
mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).
Vzhledem k uvedenému odvolací soud, který má pochybnosti o správnosti
skutkového zjištění soudu prvního stupně, že žalovaná neposkytla záruku deseti
let
na šablony a že žalobkyně při předání díla nevytkla vadu spočívající v odlišné
barevnosti části šablon, v dalším řízení zopakuje důkazy, na jejichž základě
soud prvního stupně zjistil tyto skutečnosti podstatné pro rozhodnutí věci.
Přitom se neobejde bez toho, aby vyložil obsah projevu vůle účastnic zachycený
ve smlouvě o dílo a v zápise o předání práce za pomocí výkladových pravidel
podle § 35 odst. 2 obč. zák. Provedené důkazy zhodnotí podle zásad uvedených v
§ 132 o. s. ř., tj. jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti a v odůvodnění
svého rozhodnutí přezkoumatelným způsobem stručně a jasně vyloží, které
skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková
zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil (§ 157 odst. 2 o. s.
ř. ve spojení s § 211 o. s. ř.).
S odkazem na dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. žalovaná
vytkla odvolacímu soudu, že se nezabýval otázkou, zda byly naplněny zákonné
znaky smlouvy o opravě a úpravě věci podle § 652 obč. zák. Tvrdí, že tento
právní úkon je absolutně neplatný pro absenci projevu její vůle provést dílo
pro žalobkyni a ujednání o povinnosti žalobkyně zaplatit jí cenu díla. Podle §
652 odst. 1 obč. zák. jde-li o opravu nebo úpravu věci, vznikne objednateli
právo, aby mu zhotovitel podle jeho objednávky provedl opravu nebo úpravu věci;
zhotoviteli vznikne právo, aby mu objednatel zaplatil cenu za opravu nebo
úpravu věci. V posuzovaném případě odvolací soud převzal skutková zjištění
soudu prvního stupně, že účastnice dne 22.10 1999 uzavřely smlouvu označenou
jako smlouva o dílo, na základě níž žalovaná (zhotovitel) provedla pro
žalobkyni (objednatele) opravu střechy jejího domu. Z těchto zjištění oba soudy
shodně dovodily, že účastnice uzavřely smlouvu o opravě a úpravě věci podle §
652 odst. 1 obč. zák., která je zvláštním druhem smlouvy o dílo podle § 631
obč. zák., přičemž práva a povinnosti účastníků této smlouvy se řídí obecnými
ustanoveními smlouvy o dílo podle § 632 až 643 obč. zák. Odvolací soud zjevně
(stejně jako soud prvního stupně) vyšel z obsahu smlouvy ze dne 22.10.1999, i
když to výslovně neuvedl, z níž je nepochybné, že obsahuje projev vůle žalované
provést pro žalobkyni zde vyjmenované práce za smluvenou cenu (např. v článku
II. se žalovaná výslovně zavazuje, že dílo budou pracovníci provádět s
potřebnou kvalifikací, v dalších článcích IV. a V. jsou obsaženy závazky
žalované předat dílo žalobkyni do 30.11.1999 a zaplatit jí pro případ prodlení
smluvní pokutu; ve smlouvě je obsaženo ujednání účastnic o ceně díla a v
článcích VIII., IX. a X. smlouvy ujednání o způsobu úhrady ceny a závazek
žalobkyně zaplatit žalované smluvní pokutu v případě neuhrazení ceny včas).
Výhrada žalované k neúplnému (nesprávnému) právnímu posouzení věci odvolacím
soudem, pokud jde o naplnění zákonných předpokladů pro uzavření smlouvy podle §
652 odst. 1 obč. zák., je proto neopodstatněná a dovolací důvod podle § 241a
odst. 2 písm. b/ o. s. ř. není naplněn.
Protože se žalované podařilo prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného
v § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. zpochybnit správnost rozsudku odvolacího
soudu
ve výroku, jímž bylo rozhodnuto o povinnosti bezplatně opravit vady díla,
dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v tomto výroku (a v závislých
nákladových výrocích) zrušil a věc mu vrátil v tomto rozsahu k dalšímu řízení,
aniž se zabýval dalšími dovolacími námitkami (§ 243b odst. 2 věta za středníkem
o. s. ř.).
Podle § 226 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 243d odst. 1 větou první o. s. ř.
bude odvolací soud v dalším průběhu řízení vázán právním názorem vysloveným v
tomto rozsudku. V novém rozhodnutí o věci soud rozhodne o náhradě nákladů
řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. května 2009
JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu