33 Cdo 5145/2008
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy
ve věci žalobce L. T., zastoupeného advokátem, proti žalované R., akciové
společnosti, zastoupené advokátem, o 68.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u
Okresního soudu v Mostu pod sp. zn. 9 C 31/2005, o dovolání žalované proti
rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. června 2008, č. j. 11 Co
666/2006-105, takto:
I. Dovolání se zamítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Mostu rozsudkem ze dne 23. května 2006, č. j. 9 C 31/2005-52,
zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky
68.000,- Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím, a rozhodl o nákladech
řízení. Vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 29. 11. 2003 smlouvu o
půjčce, na jejímž základě žalobce půjčil žalované částku 68.000,- Kč. Ve stejný
den byla mezi týmiž subjekty uzavřena také smlouva o zajišťovacím převodu
vlastnického práva. Podle článku III. smlouvy
o půjčce se žalovaná zavázala v souladu se smlouvou o zajišťovacím převodu
vlastnického práva převést na žalobce vlastnické právo ke dvěma kusům cenných
papírů „U. S. T. S. S. I. P. 0,00%“; bylo sjednáno, že věřitel (žalobce) je
oprávněn od smlouvy o půjčce odstoupit v případě, že dlužník (žalovaná) nesplní
ve lhůtě 150 dní od podpisu smlouvy povinnost převést vlastnické právo k dvěma
kusům cenných papírů. V článku I. smlouvy o zajišťovacím převodu práva se
nabyvatel (žalobce) zavázal, že založí na své jméno účet u obchodníka s cennými
papíry, kterého určí převodce (žalovaná) a splní podmínky nezbytné pro
uskutečnění převodu vlastnického práva k cenným papírům. Naproti tomu se
převodce zavázal oznámit při podpisu této smlouvy jméno a sídlo obchodníka s
cennými papíry, a poté, kdy mu bude nabyvatelem sděleno číslo založeného účtu,
převést na něj dva kusy cenných papírů ve lhůtě 150 dní od podpisu smlouvy a
obdržení oznámení o založení účtu. Do dohodnuté lhůty se neměla započítávat
doba od odeslání podkladů pro realizaci převodu vlastnického práva ke dvěma
kusům cenných papírů do jejich zpětného doručení žalované. Žalobce dopisem ze
dne 16. 6. 2004 odstoupil od smlouvy o půjčce a požádal žalovanou o vrácení
peněz. Ta mu dopisem ze 17. 8. 2004 sdělila, že k převodu cenných papírů
nedošlo, neboť si dosud nezřídil potřebný účet a odstoupení považuje za
neplatné. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně s
odkazem na § 48 odst. 1 obč. zák. dovodil, že odstoupení od smlouvy provedené
žalobcem je předčasné a neplatné, jelikož si sám nezřídil účet u obchodníka s
cennými papíry, ačkoli mu žalovaná sdělila jeho jméno i sídlo. Z uvedeného
důvodu nezačala běžet lhůta 150 dní, jejímž marným uplynutím by mu vzniklo
právo odstoupit od smlouvy o půjčce.
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 5. června 2008, č. j.
11 Co 666/2006-105, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalované
uložil povinnost zaplatit žalobci částku 68.000,- Kč s 2,5 % úrokem z prodlení
od 18. 8. 2004 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou
stupňů. Správnými shledal skutková zjištění soudu prvního stupně, neztotožnil
se však s jeho právním posouzením věci. Jestliže je smlouva o půjčce včetně
ujednání o možnosti od ní odstoupit (§ 48 odst. 1 obč. zák.) platným právním
úkonem, neplatí totéž o smlouvě o zajišťovacím převodu práva. Jejím předmětem
může být jen existující převoditelné právo dlužníka. Ze čl. I. a V. této
smlouvy vyplývá, že žalovaná v době převodu (tj. dne 29. 11. 2003) nebyla
vlastnicí uvedených dvou kusů cenných papírů a z tohoto důvodu je smlouva o
jejich zajišťovacím převodu absolutně neplatná, neboť svými účinky zákon, jeho
účel a smysl obchází (§ 39 obč. zák.). Má-li totiž zajišťovací institut podle §
553 obč. zák. plnit svou roli, musí právo, jehož převodem má být splnění
závazku zajištěno, existovat již v době tohoto převodu. Proto je neplatná nejen
smlouva o zajišťovacím převodu práva ze dne 29. 11. 2003, ale rovněž ta
ujednání ve smlouvě o půjčce, která na uvedenou smlouvu o zajišťovacím převodu
výslovně odkazují. Neplatností není postiženo ujednání o možnosti žalobce
odstoupit od smlouvy o půjčce v případě, že ve lhůtě 150 dnů od podpisu této
smlouvy na něj žalovaná nepřevede vlastnické právo k uvedeným cenným papírům.
Žalobci tak nic nebránilo, aby po uplynutí sjednané lhůty od smlouvy o půjčce
odstoupil, což učinil dopisem ze dne 13. 6. 2004. Plnění ze zrušené smlouvy je
tak žalovaná povinna žalobci vrátit.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž odvolacímu
soudu vytýká, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a
vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části
oporu v provedeném dokazování. Brojí proti závěru odvolacího soudu, že smlouva
o zajišťovacím převodu vlastnického práva ze dne 29. 11. 2003 je podle § 39
obč. zák. absolutně neplatná a že neplatností jsou postiženy rovněž ty části
smlouvy o půjčce, které se na ni odvolávají, zejména zákaz jednostranného
odstoupení od smlouvy o půjčce v případě, že žalobce včas a řádně nesplní svoje
závazky plynoucí ze smlouvy o zajišťovacím převodu práva, neboť tyto povinnosti
se staly součástí smlouvy o půjčce. V té souvislosti odvolacímu soudu vytýká
nesprávný skutkový závěr, že ke dni uzavření smlouvy o zajišťovacím převodu
práva neměla na svém účtu u společnosti B. & p. , a. s., sporné cenné papíry;
tuto skutečnost odvolací soud vůbec nezjišťoval a dovodil ji pouze výkladem čl.
I smlouvy o zajišťovacím převodu práva. S tímto odůvodněním dovolatelka navrhla
zrušit rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou a je přípustné podle
§ 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal v napadeném rozsahu
vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak byly obsahově vymezeny (§
242 odst. 3 o. s. ř.).
Podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním
posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou
aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis,
než který měl správně použít, nebo sice aplikoval správný právní předpis, ale
nesprávně jej vyložil, popřípadě ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné
právní závěry.
Naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřuje žalovaná v nesprávném závěru
o neplatnosti smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva ze dne 29. 11.
2003.
Podle článku I. smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva uzavřené dne
29. 11. 2003 (dále jen „smlouva o zajišťovacím převodu práva“) mezi účastníky
řízení, převodce (žalovaná) prohlašuje, že zakoupí cenné papíry „U. S. T. S. S.
I. P. 0,00%“ splatné v roce 2023 v nominální hodnotě 1 ks a 1.000 USD.
Nabyvatel (žalobce) se zavazuje, že založí na svoje jméno účet u obchodníka s
cennými papíry, kterého určí převodce a splní podmínky nezbytné pro uskutečnění
převodu vlastnického práva k cenným papírům. Převodce se zavazuje, že při
podpisu této smlouvy oznámí nabyvateli jméno a sídlo obchodníka s cennými
papíry, u kterého si nabyvatel zřídí účet a poté, co mu nabyvatel oznámí číslo
založeného účtu, že převede na nabyvatele dva kusy uvedených cenných papírů, a
to do 150 dnů od podpisu této smlouvy a obdržení oznámení nabyvatele o
založeném účtu. Převod vlastnického práva k cenným papírům oznámí nabyvateli
pověřený obchodník s cennými papíry. Účelem převodu vlastnického práva ke dvěma
kusům uvedených cenných papírů je zajištění závazků převodce, které má vůči
nabyvateli z titulu smlouvy o půjčce, kterou účastníci uzavřeli dne 29. 11.
2003.
Podle článku III. smlouvy o zajišťovacím převodu práva, se účastníci dohodli,
že včasné a řádné splnění závazku převodce plynoucího z půjčky, které je
zajištěno touto smlouvou, je rozvazovací podmínkou, tzn. že uplynutím dne, ve
kterém dojde k úplnému zániku zajišťovaného závazku vůči nabyvateli, přechází
vlastnické právo k dvěma kusům cenných papírů zpět na převodce. Opětovné nabytí
vlastnického práva převodcem bude osvědčeno písemným protokolem podepsaným
oběma účastníky.
Podle článku IV. smlouvy o zajišťovacím převodu práva, pro případ, že převodce
nesplní svoje závazky z půjčky vůči nabyvateli do 1 měsíce po splatnosti
závazku z půjčky, je nabyvatel oprávněn s cennými papíry nakládat podle svého
uvážení s tím, že pohledávka nabyvatele včetně příslušenství plynoucí z půjčky
je převodem vlastnického práva k dvěma kusům cenných papírů na nabyvatele zcela
uspokojena.
Podle článku I. smlouvy o půjčce uzavřené ze dne 29. 11. 2003 mezi účastníky
řízení (dále jen „smlouva o půjčce“), věřitel (žalobce) poskytuje, resp.
poskytl dlužníkovi (žalované) půjčku ve výši 68.000,- Kč splatnou včetně úroku
do 20 let
od podpisu této smlouvy proti zpětnému převodu vlastnického práva ke dvěma
kusům cenných papírů „U. S. T. S. S. I. P. 0,00%“, ke kterým získá věřitel
vlastnické právo na základě smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva,
kterou účastníci uzavřou současně s touto smlouvou.
Podle článku III. smlouvy o půjčce se dlužník zavazuje převést na věřitele
vlastnické právo ke dvěma kusům cenných papírů uvedených v článku I. této
smlouvy,
a to v souladu se smlouvou o zajišťovacím převodu vlastnického práva ze dne
29. 11. 2003. Věřitel je oprávněn od této smlouvy jednostranně odstoupit v
případě, že na něho dlužník nepřevede ve lhůtě 150 dnů od podpisu této smlouvy
vlastnické právo k uvedeným cenným papírům. Do této lhůty se nezapočítává doba
od odeslání podkladů pro realizaci převodu vlastnického práva ke dvěma kusům
cenných papírů na věřitele do jejich zpětného doručení dlužníkovi. Odstoupení
je účinné dnem doručení oznámení o odstoupení, dlužník se zavazuje pro tento
případ vrátit půjčku věřiteli bez zbytečného odkladu na účet uvedený věřitelem.
Věřitel není oprávněn od této smlouvy jednostranně odstoupit, jestliže včas a
řádně nesplní svoje závazky plynoucí ze smlouvy o zajišťovacím převodu
vlastnického práva ze dne 29. 11. 2003.
Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem
odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.
Podle § 553 odst. 1 obč. zák. splnění závazku může být zajištěno převodem práva
dlužníka ve prospěch věřitele (zajišťovací převod práva). Podle § 553 odst. 2
obč. zák. smlouva o zajišťovacím převodu práva musí být uzavřena písemně.
Otázkou zajišťovacího převodu vlastnického práva a platností smluv, na jejichž
základě k převodu má dojít, se zabýval velký senát Nejvyššího soudu v rozsudku
ze dne 15. října 2008, sp. zn. 31 Odo 495/2006. V něm přijal závěr, že
zajišťovacím převodem práva ve smyslu § 553 obč. zák. se i bez výslovného
zakotvení rozvazovací podmínky ve smlouvě rozumí ujednání o převodu práva s
rozvazovací podmínkou, jejímž splněním se vlastníkem věci bez dalšího stává
původní majitel (dlužník, který toto zajištění dal). Nejvyšší soud se
jednoznačně postavil za názor, že smlouva o zajišťovacím převodu práva, která
neobsahuje ujednání o tom, jak se smluvní strany vypořádají v případě, že
dlužník zajištěnou pohledávku věřiteli řádně a včas neuhradí, je absolutně
neplatná. Totéž platí, obsahuje-li uvedená smlouva v dotčeném směru pouze
ujednání, podle kterého se věřitel při prodlení dlužníka s úhradou zajištěné
pohledávky bez dalšího (nebo na základě jednostranného úkonu věřitele) stane
trvalým vlastníkem převedeného majetku při současném zániku zajištěné
pohledávky.
Z pohledu těchto přijatých zásad je správný závěr odvolacího soudu, že smlouva
o zajišťovacím převodu vlastnického práva k cenným papírům je neplatná.
Smluvní ujednání článku IV. smlouvy o zajišťovacím převodu práva, podle něhož v
případě prodlení žalované se splněním závazku vyplývajícího ze smlouvy
o půjčce „… je nabyvatel oprávněn s cennými papíry nakládat podle svého uvážení
s tím, že pohledávky nabyvatele včetně příslušenství plynoucí z půjčky je
převodem vlastnického práva ke 2 ks cenných papírů na nabyvatele zcela
uspokojena“, je oním případem nepřípustného ujednání ve smlouvě o zajišťovacím
převodu práva, s nímž je spojována neplatnost takové smlouvy (jde o obdobu tzv.
propadné zástavy).
Je-li neplatná smlouva o zajišťovacím převodu práva, nelze se domáhat splnění
dohodnutých povinností, na které byl převod práva na žalobce vázán (poskytnout
potřebnou součinnost ke splnění závazku žalované). Tato okolnost se
bezprostředně dotýká smlouvy o půjčce ze dne 29. 11. 2003, neboť zákaz od ní
odstoupit vztažený
k porušení povinnosti žalobce řádně a včas splnit své závazky ze smlouvy
o zajišťovacím převodu práva se v důsledku neplatnosti posledně citované
smlouvy stává obsoletním. Nezajistila-li žalovaná převedení dvou kusů
dohodnutých cenných papírů na žalobce ve lhůtě 150 dnů od podpisu smlouvy o
půjčce (viz její článek III.), vzniklo mu podle dohody (§ 48 odst. 1 obč. zák.)
právo od smlouvy o půjčce odstoupit.
Z pohledu dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. a jeho
obsahového vymezení je rozsudek odvolacího soudu správný.
S ohledem na shora učiněný závěr o neplatnosti smlouvy o zajišťovacím převodu
práva se dovolací soud již nezabýval dovolací výhradou vůči skutkovému závěru
odvolacího soudu; není-li smlouva o zajišťovacím převodu práva platná, je
nadbytečné se zabývat tím, zda skutkové zjištění o vlastnickém právu žalované k
převáděným cenným papírům je správné či nikoliv; i kdyby tato výhrada byla
důvodná, nemohla by mít vliv na správné právní posouzení věci.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první,
§ 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. za stavu, kdy žalobci
podle obsahu spisu nevznikly v této fázi řízení žádné náklady, na jejichž
náhradu by jinak měl vůči žalované právo.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. června 2009
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu