Nejvyšší soud Rozsudek občanské

33 Cdo 5153/2016

ze dne 2017-09-15
ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.5153.2016.1

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla

Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce

M. B., zastoupeného Mgr. Markem Ježkem, advokátem se sídlem v Českém Těšíně,

Tovární 1707/33, proti žalované Czech Invest Group s.r.o., se sídlem v

Pardubicích, Bílé Předměstí, Štrossova 272 (identifikační číslo 259 42 395),

zastoupené JUDr. Radomilem Mackem, advokátem se sídlem v Lanškrouně, nám. J. M.

Marků 92, o 169.900 Kč s příslušenstvím oproti vydání věci, vedené u Okresního

soudu v Pardubicích pod sp. zn. 24 C 78/2012, o dovolání žalované proti

rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 21. 4.

2016, č.j. 23 Co 45/2016-201, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Rozsudkem ze dne 11. 12. 2015, č.j. 24 C 78/2012-163, Okresní soud v

Pardubicích uložil žalované zaplatit žalobci 169.900 Kč s 7,5% úroky z prodlení

od 4. 11. 2012 do zaplacení, žalobci uložil povinnost vydat žalované silniční

motorové vozidlo „Škoda Octavia, VIN:TMBHS21Z282167739“ s tím, že ta je povinna

věc převzít, žalobu co do úroků z prodlení ve výši 0,25% z částky 169.900 Kč od

4. 11. 2012 do zaplacení zamítl a žalovanou zavázal k úhradě nákladů řízení

žalobci (130.744 Kč). Soud prvního stupně odpovědnost žalované jako prodávající

posuzoval podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského

zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb.,

dále jen „obč. zák.“), i když účastníci dohodli, že se závazkový vztah z kupní

smlouvy řídí zákonem č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníkem, ve znění pozdějších

předpisů (§ 262 odst. 1, 4 cit. zákona). Ujednání kupní smlouvy – „prodávající

neodpovídá za případný nesoulad stavu tachometru s reálným počtem najetých

kilometrů“ – označil za neplatné (§ 55 odst. 2, § 56 odst. 3 písm. b/ obč. zák.) a dovodil, že žalobce byl oprávněn od smlouvy odstoupit, protože předmět

koupě nebyl při převzetí ve shodě s kupní smlouvou (§ 616 odst. 1, 3 obč. zák.). Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne

21. 4. 2016, č.j. 23 Co 45/2016-201, rozhodnutí soudu prvního stupně – vyjma

zamítavého výroku, který nebyl napaden odvoláním – po obsahové stránce potvrdil

(i když výrok o věci samé formuloval jako změnu) a žalované uložil zaplatit

žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 25.101 Kč. Přestože žalovaná

nebyla povinna ověřovat správnost stavu tachometru, měla rozpoznat diametrální

rozdíl mezi stavem deklarovaným, tj. udávaným v kupní smlouvě, a skutečným

stavem ujetých kilometrů, a to podle technického stavu vozidla. Informační

povinnost ve smyslu § 597 odst. 1 obč. zák. – argumentuje odvolací soud – by

splnila, kdyby na tento rozdíl žalobce výslovně upozornila; nemohla se však

zprostit odpovědnosti obecným tvrzením, že negarantuje skutečný počet ujetých

kilometrů. Odvolací soud uzavřel, že žalobce má právo od smlouvy odstoupit

podle § 597 odst. 1 a § 616 odst. 3 obč. zák., neboť zásadní rozdíl mezi stavem

deklarovaným a stavem skutečným v době prodeje představuje rozpor s kupní

smlouvou, který nelze odstranit, příp. který činí věc neupotřebitelnou. Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jímž oponuje

závěru, podle něhož byla povinna – bez ohledu na konkrétní ujednání v kupní

smlouvě – zjistit, že stav tachometru (82 415 kilometrů) v době prodeje

neodpovídá technickému stavu vozidla, a informovat o tom kupujícího. Se stavem

předmětu koupě žalobce seznámila, což vyplývá z protokolu o zkušební jízdě a

předání vozidla, splnila tak povinnost uloženou § 597 odst. 1 obč. zák., tj. upozornit kupujícího na vady, „o kterých věděla.“ Prodávaná věc tudíž nebyla

při převzetí kupujícím v rozporu s kupní smlouvou. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského

soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona

č. 404/2012 Sb., čl.

II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí

odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí

závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se

odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo

která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím

soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní

otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.). Podle § 241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí

odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací

řízení končí, závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování

dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (§ 237, § 239 o.s.ř.), a to odpovědnosti

prodávajícího za to, že prodávaná věc (osobní automobil identifikovaný – mimo

jiné – tachometrovým stavem ujetých kilometrů) je při převzetí kupujícím ve

shodě s kupní smlouvou (§ 616 odst. 1 obč. zák.).

Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní

normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně

určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně

aplikoval.

Protože při uzavření kupní smlouvy žalovaná vystupovala jako podnikatel

v rámci své podnikatelské činnosti, je třeba na obsah právního vztahu z kupní

smlouvy použít úpravu § 613 až § 627 obč. zák., která má ve vztahu k § 588 až §

600 povahu nejen doplňující, ale i speciální; upravuje-li některé otázky proti

obecným ustanovením o kupní smlouvě odlišně, má přednost tato zvláštní úprava.

Podle ustanovení § 616 obč. zák. odpovídá prodávající kupujícímu za to,

že prodávaná věc je při převzetí kupujícím ve shodě s kupní smlouvou, zejména

že je bez vad (odstavec 1/). Nestanoví-li tento zákon jinak, shodou s kupní

smlouvou podle odstavce 1 se dále rozumí, že prodávaná věc má jakost a užitné

vlastnosti smlouvou požadované, prodávajícím, výrobcem nebo jeho zástupcem

popisované, nebo na základě jimi prováděné reklamy očekávané, popřípadě jakost

a užitné vlastnosti pro věc takového druhu obvyklé, že odpovídá požadavkům

právních předpisů, je v tomu odpovídajícím množství, míře nebo hmotnosti a

odpovídá účelu, který prodávající pro použití věci uvádí nebo pro který se věc

obvykle používá (odstavec 2/, věta první). V případě, že věc při převzetí

kupujícím není ve shodě s kupní smlouvou (dále jen „rozpor s kupní smlouvou“),

má kupující právo na to, aby prodávající bezplatně a bez zbytečného odkladu věc

uvedl do stavu odpovídajícího kupní smlouvě, a to podle požadavku kupujícího

buď výměnou věci, nebo její opravou; není-li takový postup možný, může kupující

požadovat přiměřenou slevu z ceny věci nebo od smlouvy odstoupit. To neplatí,

pokud kupující před převzetím věci o rozporu s kupní smlouvou věděl nebo rozpor

s kupní smlouvou sám způsobil (odstavec 3/). Rozpor s kupní smlouvou, který se

projeví během šesti měsíců ode dne převzetí věci, se považuje za rozpor

existující již při jejím převzetí, pokud to neodporuje povaze věci nebo pokud

se neprokáže opak (odstave 4/).

Skutkový stav, z něhož právní posouzení věci odvolacím soudem

vycházelo, byl následující.

Smlouvou z 10. 8. 2012 žalovaná (prodávající) převedla na žalobce

(kupujícího) za sjednanou cenu ve výši 169.900 Kč vlastnické právo k osobnímu

automobilu značky „Škoda Octavia, VIN:TMBHS21Z282167739“ (dále jen „vozidlo“).

Kromě jiných znaků (např. barva, registrační značka) bylo vozidlo

identifikováno stavem tachometru 82 415 kilometrů s tím, že skutečný počet

ujetých kilometrů nebyl zjištěn (v závorce k tomu poznámka „negarantujeme“).

Podle článku 4.1 smlouvy vozidlo „… kupující kupuje ve stavu, jak si jej osobně

či prostřednictvím jím určené osoby prohlédl, s vědomím, že se jedná o

automobil použitý, opotřebený úměrně stáří a ujetým kilometrům.“ Přílohou kupní

smlouvy byl protokol o zkušební jízdě a předání vozidla z 10. 8. 2012, který

rovněž deklaroval stav tachometru (82 415 kilometrů) s poznámkou, že „skutečný

počet ujetých kilometrů nezjištěn (negarantujeme).“ Počítačová (přístrojová)

deska byla shledána nefunkční a žalovaná uvedla, že „nedošlo z její strany k

neoprávněné manipulaci s počítadlem kilometrů … a zároveň upozorňuje kupujícího

na skutečnost, že ani při vynaložení veškeré odborné péče není schopna vždy

zjistit případnou manipulaci s počítadlem kilometrů předchozím majitelem. Z

tohoto důvodu prodávající neodpovídá za případný nesoulad stavu tachometru s

reálným počtem najetých kilometrů … Prodávající v žádném případě negarantuje

počet ujetých kilometrů na tachometru (stav tachometru) prodávaného vozidla.“

Vozidlo bylo poprvé registrováno v České republice 14. 5. 2008. Dopisem z 27.

9. 2012, který byl žalované doručen 3. 10. 2012, žalobce od smlouvy odstoupil

se zdůvodněním, že již v roce 2010 mělo vozidlo najeto 291 479 kilometrů, což

považoval za „podstatný rozdíl ve vlastnostech předmětného vozidla, který navíc

nelze odstranit.“ Současně vyzval žalovanou k vrácení kupní ceny do jednoho

měsíce od doručení dopisu. Podle zprávy ŠKODA AUTO, a.s., z 11. 3. 2013 bylo

vozidlo přijato k poslední servisní prohlídce 20. 9. 2010 a k tomuto dni činil

stav ujetých kilometrů 291 497.

Ustanovením § 616 obč. zák. se (s účinností od 1. 1. 2003) dosavadní

právní úprava odpovědnosti za vady prodané věci přizpůsobila požadavkům

směrnice Evropského parlamentu a Rady 199/44/ES, o určitých aspektech prodeje

spotřebního zboží a záruk na spotřební zboží. V jeho rámci je třeba rozlišovat

jednak odpovědnost za faktické vady v právním smyslu, tj. za (zjevné či skryté)

nedostatky vlastností nebo projevů, které zejména vzhledem k obsahu smlouvy,

prohlášení prodávajícího o zaručených vlastnostech nebo ustanovení právních

předpisů či technických norem měla prodaná věc mít, případně které se u věcí

daného druhu obecně předpokládají a jejichž absence snižuje využití věci,

jednak odpovědnost za to, že předmět koupě je při převzetí kupujícím ve shodě s

kupní smlouvou. Je-li věc v rozporu se smlouvou, plyne z toho kupujícímu právo

na bezplatné a urychlené (bez zbytečného odkladu) uvedení věci do stavu, který

smlouvě odpovídá. Právo od smlouvy odstoupit (srov. § 48 obč. zák.) má kupující

tehdy, není-li možné stavu odpovídajícího smlouvě dosíci. Oba dva druhy

odpovědnosti prodávajícího jsou objektivní povahy.

Z toho, co je uvedeno výše, vyplývá, že námitky vycházející z

ustanovení § 597 obč. zák. – že žalovaná splnila informační povinnost ohledně

závad vozidla, případně že se nedopustila nepravdivého ujištění o vlastnostech

vozidla – jsou nepřípadné.

Dovolací soud se ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že žalobce byl

oprávněn od kupní smlouvy odstoupit, protože vozidlo při převzetí nebylo v

souladu s kupní smlouvou (§ 616 odst. 3 obč. zák.). Jak již konstatoval

Nejvyšší soud v usnesení ze dne 2. 7. 2014, sp. zn. 8 Tdo 728/2014, na které

také odkázal odvolací soud, „počet ujetých kilometrů je při prodeji motorového

vozidla jednou z podstatných skutečností určujících výši jeho prodejní ceny.

Cenu a atraktivnost ojetého vozu určuje především technický stav, rok výroby a

intenzita s jakou byl používán předchozím majitelem. O těchto skutečnostech

dobře odpovídá stav počítadla kilometrů.“ Pokud je v kupní smlouvě vozidlo

identifikováno (i) tachometrovým náběhem kilometrů, tak jeho technický stav

musí odpovídat – kromě jiných znaků – také ujetým kilometrům; to je ostatně

obsahem ujednání článku 4.1 posuzované kupní smlouvy. Prodávající se nemůže

zprostit odpovědnosti, že tomu tak není, tj. nepoměřovat celkový technický stav

vozidla tachometrovému náběhu uvedenému ve smlouvě, i když má pochybnosti o

skutečném počtu ujetých kilometrů. To samozřejmě platí za předpokladu – v

souzené věci splněného, neboť skutečný náběh kilometrů byl minimálně 3,5 krát

vyšší než stav tachometrového náběhu podle smlouvy –, že rozdíl mezi

deklarovaným stavem v kupní smlouvě a následně zjištěným skutečným stavem

ujetých kilometrů je zásadní.

Lze uzavřít, že dovolatelkou napadený právní závěr odvolacího soudu je

správný; jelikož vady řízení, k nimž dovolací soud u přípustného dovolání

přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o.s.ř.), žalovaná nenamítala a ze

spisu se nepodávají, Nejvyšší soud dovolání zamítl (§ 243d písm. a/ o.s.ř.).

Žalovaná sice výslovně napadla rozhodnutí odvolacího soudu v celém

rozsahu, ve vztahu k výrokům o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů

však žádnou argumentaci – natož tu, jež by se vázala k obligatorním údajům ve

smyslu § 241a odst. 2 o.s.ř. doplnitelným jen ve lhůtě uvedené v § 241b odst. 3

o.s.ř. – nevznesla.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3, §

224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. (žalobci v tomto stadiu řízení žádné náklady

nevznikly a žalovaná na jejich náhradu nemá právo).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. září 2017

JUDr. Pavel Krbek

předseda senátu