ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce
M. B., zastoupeného Mgr. Markem Ježkem, advokátem se sídlem v Českém Těšíně,
Tovární 1707/33, proti žalované Czech Invest Group s.r.o., se sídlem v
Pardubicích, Bílé Předměstí, Štrossova 272 (identifikační číslo 259 42 395),
zastoupené JUDr. Radomilem Mackem, advokátem se sídlem v Lanškrouně, nám. J. M.
Marků 92, o 169.900 Kč s příslušenstvím oproti vydání věci, vedené u Okresního
soudu v Pardubicích pod sp. zn. 24 C 78/2012, o dovolání žalované proti
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 21. 4.
2016, č.j. 23 Co 45/2016-201, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Rozsudkem ze dne 11. 12. 2015, č.j. 24 C 78/2012-163, Okresní soud v
Pardubicích uložil žalované zaplatit žalobci 169.900 Kč s 7,5% úroky z prodlení
od 4. 11. 2012 do zaplacení, žalobci uložil povinnost vydat žalované silniční
motorové vozidlo „Škoda Octavia, VIN:TMBHS21Z282167739“ s tím, že ta je povinna
věc převzít, žalobu co do úroků z prodlení ve výši 0,25% z částky 169.900 Kč od
4. 11. 2012 do zaplacení zamítl a žalovanou zavázal k úhradě nákladů řízení
žalobci (130.744 Kč). Soud prvního stupně odpovědnost žalované jako prodávající
posuzoval podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského
zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb.,
dále jen „obč. zák.“), i když účastníci dohodli, že se závazkový vztah z kupní
smlouvy řídí zákonem č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníkem, ve znění pozdějších
předpisů (§ 262 odst. 1, 4 cit. zákona). Ujednání kupní smlouvy – „prodávající
neodpovídá za případný nesoulad stavu tachometru s reálným počtem najetých
kilometrů“ – označil za neplatné (§ 55 odst. 2, § 56 odst. 3 písm. b/ obč. zák.) a dovodil, že žalobce byl oprávněn od smlouvy odstoupit, protože předmět
koupě nebyl při převzetí ve shodě s kupní smlouvou (§ 616 odst. 1, 3 obč. zák.). Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne
21. 4. 2016, č.j. 23 Co 45/2016-201, rozhodnutí soudu prvního stupně – vyjma
zamítavého výroku, který nebyl napaden odvoláním – po obsahové stránce potvrdil
(i když výrok o věci samé formuloval jako změnu) a žalované uložil zaplatit
žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 25.101 Kč. Přestože žalovaná
nebyla povinna ověřovat správnost stavu tachometru, měla rozpoznat diametrální
rozdíl mezi stavem deklarovaným, tj. udávaným v kupní smlouvě, a skutečným
stavem ujetých kilometrů, a to podle technického stavu vozidla. Informační
povinnost ve smyslu § 597 odst. 1 obč. zák. – argumentuje odvolací soud – by
splnila, kdyby na tento rozdíl žalobce výslovně upozornila; nemohla se však
zprostit odpovědnosti obecným tvrzením, že negarantuje skutečný počet ujetých
kilometrů. Odvolací soud uzavřel, že žalobce má právo od smlouvy odstoupit
podle § 597 odst. 1 a § 616 odst. 3 obč. zák., neboť zásadní rozdíl mezi stavem
deklarovaným a stavem skutečným v době prodeje představuje rozpor s kupní
smlouvou, který nelze odstranit, příp. který činí věc neupotřebitelnou. Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jímž oponuje
závěru, podle něhož byla povinna – bez ohledu na konkrétní ujednání v kupní
smlouvě – zjistit, že stav tachometru (82 415 kilometrů) v době prodeje
neodpovídá technickému stavu vozidla, a informovat o tom kupujícího. Se stavem
předmětu koupě žalobce seznámila, což vyplývá z protokolu o zkušební jízdě a
předání vozidla, splnila tak povinnost uloženou § 597 odst. 1 obč. zák., tj. upozornit kupujícího na vady, „o kterých věděla.“ Prodávaná věc tudíž nebyla
při převzetí kupujícím v rozporu s kupní smlouvou. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona
č. 404/2012 Sb., čl.
II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí
odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí
závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím
soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní
otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.). Podle § 241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí
odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací
řízení končí, závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování
dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (§ 237, § 239 o.s.ř.), a to odpovědnosti
prodávajícího za to, že prodávaná věc (osobní automobil identifikovaný – mimo
jiné – tachometrovým stavem ujetých kilometrů) je při převzetí kupujícím ve
shodě s kupní smlouvou (§ 616 odst. 1 obč. zák.).
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní
normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně
určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně
aplikoval.
Protože při uzavření kupní smlouvy žalovaná vystupovala jako podnikatel
v rámci své podnikatelské činnosti, je třeba na obsah právního vztahu z kupní
smlouvy použít úpravu § 613 až § 627 obč. zák., která má ve vztahu k § 588 až §
600 povahu nejen doplňující, ale i speciální; upravuje-li některé otázky proti
obecným ustanovením o kupní smlouvě odlišně, má přednost tato zvláštní úprava.
Podle ustanovení § 616 obč. zák. odpovídá prodávající kupujícímu za to,
že prodávaná věc je při převzetí kupujícím ve shodě s kupní smlouvou, zejména
že je bez vad (odstavec 1/). Nestanoví-li tento zákon jinak, shodou s kupní
smlouvou podle odstavce 1 se dále rozumí, že prodávaná věc má jakost a užitné
vlastnosti smlouvou požadované, prodávajícím, výrobcem nebo jeho zástupcem
popisované, nebo na základě jimi prováděné reklamy očekávané, popřípadě jakost
a užitné vlastnosti pro věc takového druhu obvyklé, že odpovídá požadavkům
právních předpisů, je v tomu odpovídajícím množství, míře nebo hmotnosti a
odpovídá účelu, který prodávající pro použití věci uvádí nebo pro který se věc
obvykle používá (odstavec 2/, věta první). V případě, že věc při převzetí
kupujícím není ve shodě s kupní smlouvou (dále jen „rozpor s kupní smlouvou“),
má kupující právo na to, aby prodávající bezplatně a bez zbytečného odkladu věc
uvedl do stavu odpovídajícího kupní smlouvě, a to podle požadavku kupujícího
buď výměnou věci, nebo její opravou; není-li takový postup možný, může kupující
požadovat přiměřenou slevu z ceny věci nebo od smlouvy odstoupit. To neplatí,
pokud kupující před převzetím věci o rozporu s kupní smlouvou věděl nebo rozpor
s kupní smlouvou sám způsobil (odstavec 3/). Rozpor s kupní smlouvou, který se
projeví během šesti měsíců ode dne převzetí věci, se považuje za rozpor
existující již při jejím převzetí, pokud to neodporuje povaze věci nebo pokud
se neprokáže opak (odstave 4/).
Skutkový stav, z něhož právní posouzení věci odvolacím soudem
vycházelo, byl následující.
Smlouvou z 10. 8. 2012 žalovaná (prodávající) převedla na žalobce
(kupujícího) za sjednanou cenu ve výši 169.900 Kč vlastnické právo k osobnímu
automobilu značky „Škoda Octavia, VIN:TMBHS21Z282167739“ (dále jen „vozidlo“).
Kromě jiných znaků (např. barva, registrační značka) bylo vozidlo
identifikováno stavem tachometru 82 415 kilometrů s tím, že skutečný počet
ujetých kilometrů nebyl zjištěn (v závorce k tomu poznámka „negarantujeme“).
Podle článku 4.1 smlouvy vozidlo „… kupující kupuje ve stavu, jak si jej osobně
či prostřednictvím jím určené osoby prohlédl, s vědomím, že se jedná o
automobil použitý, opotřebený úměrně stáří a ujetým kilometrům.“ Přílohou kupní
smlouvy byl protokol o zkušební jízdě a předání vozidla z 10. 8. 2012, který
rovněž deklaroval stav tachometru (82 415 kilometrů) s poznámkou, že „skutečný
počet ujetých kilometrů nezjištěn (negarantujeme).“ Počítačová (přístrojová)
deska byla shledána nefunkční a žalovaná uvedla, že „nedošlo z její strany k
neoprávněné manipulaci s počítadlem kilometrů … a zároveň upozorňuje kupujícího
na skutečnost, že ani při vynaložení veškeré odborné péče není schopna vždy
zjistit případnou manipulaci s počítadlem kilometrů předchozím majitelem. Z
tohoto důvodu prodávající neodpovídá za případný nesoulad stavu tachometru s
reálným počtem najetých kilometrů … Prodávající v žádném případě negarantuje
počet ujetých kilometrů na tachometru (stav tachometru) prodávaného vozidla.“
Vozidlo bylo poprvé registrováno v České republice 14. 5. 2008. Dopisem z 27.
9. 2012, který byl žalované doručen 3. 10. 2012, žalobce od smlouvy odstoupil
se zdůvodněním, že již v roce 2010 mělo vozidlo najeto 291 479 kilometrů, což
považoval za „podstatný rozdíl ve vlastnostech předmětného vozidla, který navíc
nelze odstranit.“ Současně vyzval žalovanou k vrácení kupní ceny do jednoho
měsíce od doručení dopisu. Podle zprávy ŠKODA AUTO, a.s., z 11. 3. 2013 bylo
vozidlo přijato k poslední servisní prohlídce 20. 9. 2010 a k tomuto dni činil
stav ujetých kilometrů 291 497.
Ustanovením § 616 obč. zák. se (s účinností od 1. 1. 2003) dosavadní
právní úprava odpovědnosti za vady prodané věci přizpůsobila požadavkům
směrnice Evropského parlamentu a Rady 199/44/ES, o určitých aspektech prodeje
spotřebního zboží a záruk na spotřební zboží. V jeho rámci je třeba rozlišovat
jednak odpovědnost za faktické vady v právním smyslu, tj. za (zjevné či skryté)
nedostatky vlastností nebo projevů, které zejména vzhledem k obsahu smlouvy,
prohlášení prodávajícího o zaručených vlastnostech nebo ustanovení právních
předpisů či technických norem měla prodaná věc mít, případně které se u věcí
daného druhu obecně předpokládají a jejichž absence snižuje využití věci,
jednak odpovědnost za to, že předmět koupě je při převzetí kupujícím ve shodě s
kupní smlouvou. Je-li věc v rozporu se smlouvou, plyne z toho kupujícímu právo
na bezplatné a urychlené (bez zbytečného odkladu) uvedení věci do stavu, který
smlouvě odpovídá. Právo od smlouvy odstoupit (srov. § 48 obč. zák.) má kupující
tehdy, není-li možné stavu odpovídajícího smlouvě dosíci. Oba dva druhy
odpovědnosti prodávajícího jsou objektivní povahy.
Z toho, co je uvedeno výše, vyplývá, že námitky vycházející z
ustanovení § 597 obč. zák. – že žalovaná splnila informační povinnost ohledně
závad vozidla, případně že se nedopustila nepravdivého ujištění o vlastnostech
vozidla – jsou nepřípadné.
Dovolací soud se ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že žalobce byl
oprávněn od kupní smlouvy odstoupit, protože vozidlo při převzetí nebylo v
souladu s kupní smlouvou (§ 616 odst. 3 obč. zák.). Jak již konstatoval
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 2. 7. 2014, sp. zn. 8 Tdo 728/2014, na které
také odkázal odvolací soud, „počet ujetých kilometrů je při prodeji motorového
vozidla jednou z podstatných skutečností určujících výši jeho prodejní ceny.
Cenu a atraktivnost ojetého vozu určuje především technický stav, rok výroby a
intenzita s jakou byl používán předchozím majitelem. O těchto skutečnostech
dobře odpovídá stav počítadla kilometrů.“ Pokud je v kupní smlouvě vozidlo
identifikováno (i) tachometrovým náběhem kilometrů, tak jeho technický stav
musí odpovídat – kromě jiných znaků – také ujetým kilometrům; to je ostatně
obsahem ujednání článku 4.1 posuzované kupní smlouvy. Prodávající se nemůže
zprostit odpovědnosti, že tomu tak není, tj. nepoměřovat celkový technický stav
vozidla tachometrovému náběhu uvedenému ve smlouvě, i když má pochybnosti o
skutečném počtu ujetých kilometrů. To samozřejmě platí za předpokladu – v
souzené věci splněného, neboť skutečný náběh kilometrů byl minimálně 3,5 krát
vyšší než stav tachometrového náběhu podle smlouvy –, že rozdíl mezi
deklarovaným stavem v kupní smlouvě a následně zjištěným skutečným stavem
ujetých kilometrů je zásadní.
Lze uzavřít, že dovolatelkou napadený právní závěr odvolacího soudu je
správný; jelikož vady řízení, k nimž dovolací soud u přípustného dovolání
přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o.s.ř.), žalovaná nenamítala a ze
spisu se nepodávají, Nejvyšší soud dovolání zamítl (§ 243d písm. a/ o.s.ř.).
Žalovaná sice výslovně napadla rozhodnutí odvolacího soudu v celém
rozsahu, ve vztahu k výrokům o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů
však žádnou argumentaci – natož tu, jež by se vázala k obligatorním údajům ve
smyslu § 241a odst. 2 o.s.ř. doplnitelným jen ve lhůtě uvedené v § 241b odst. 3
o.s.ř. – nevznesla.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3, §
224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. (žalobci v tomto stadiu řízení žádné náklady
nevznikly a žalovaná na jejich náhradu nemá právo).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. září 2017
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu