U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Václavem Dudou ve
věci žalobce J. M., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici
Ministerstva spravedlnosti, zastoupeného JUDr. Marií Nedvědovou, advokátkou se
sídlem v České Lípě, Sokolská 295/37, proti žalovanému T. P., zastoupenému Mgr.
Pavlem Bobkem, advokátem se sídlem v Praze 6, Muchova 9, o 6.500.000 Kč s
příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 103 C 33/2011,
o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové-pobočky v
Pardubicích ze dne 1. 6. 2016, č. j. 27 Co 148/2016-274, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí neobsahuje obligatorní
náležitost, a sice vymezení toho, v čem žalobce spatřuje splnění předpokladů
přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „o. s. ř.“); o tuto
náležitost již dovolání nemůže být doplněno (§ 241b odst. 3 o. s. ř.).
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti
každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., musí dovolatel
vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k
projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho
části). Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů
přípustnosti dovolaní, znamená, že je povinen uvést, při řešení jaké k o n k r
é t n í otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud a) odchýlil od
„ustálené rozhodovací praxe“ dovolacího soudu nebo b) která taková otázka v
rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo c) která otázka
hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, d)
popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem
posouzena jinak.
Dovolatel podle obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) uvedenému požadavku
nedostál; dikci ustanovení § 237 o. s. ř. nevyhovuje ta část jeho dovolání, v
níž spatřuje naplnění předpokladů přípustnosti dovolání v tom, že „napadené
rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž
řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu
a která ještě zčásti současně nebyla dovolacím soudem vyřešena a tato právní
otázka by měla být dovolacím soudem vyřešena jinak, a to zejména pokud jde o
posuzování způsobu provádění důkazů a jejich hodnocení.“
Dovoláním uplatněné námitky jsou pouhou polemikou s důkazně hodnotícím procesem
soudu. K tomu nutno připomenout, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve
smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci,
vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci
odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o
zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze
úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř.,
neboť v dovolacím řízení nelze pro zmíněnou vadu pokračovat (viz usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3
věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. prosince 2016
JUDr. Václav Duda
předseda senátu