ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci
žalobce J. V., zastoupeného JUDr. Jitkou Dolečkovou, advokátkou se sídlem v
Šumperku, Hlavní třída 904/8, proti žalované ČEZ Distribuce, a. s. se sídlem v
Děčíně, Děčín IV-Podmokly, Teplická 874/8, PSČ 405 02, identifikační číslo
24729035, zastoupené JUDr. Milošem Novákem, advokátem se sídlem v Jablonci nad
Nisou, Komenského 19, za účasti ČEZ, a. s. se sídlem v Praze 4, Duhová 2/1444,
jako vedlejší účastnice na straně žalované, zastoupené Mgr. Radkem Pokorným,
advokátem se sídlem v Praze 1, Karolíny Světlé 301/8, o uložení povinnosti
obnovit dodávku elektrické energie, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp.
zn. 13 C 84/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad
Labem-pobočky v Liberci ze dne 17. června 2008, č. j. 36 Co 356/2007-46,
Rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 12. června 2007, č. j. 13 C
84/2007-18, a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci ze
dne 17. června 2008, č. j. 36 Co 356/2007-46, se ruší a věc se vrací Okresnímu
soudu v Děčíně k dalšímu řízení.
Š. v k. ú. Š. ve vlastnictví žalobce a jeho manželky I. V., a rozhodl o náhradě
nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce s právní předchůdkyní žalované
uzavřel dne 1. 1. 1996 smlouvu o dodávce elektrické energie do shora uvedeného
odběrného místa. Dne 8. 6. 2006 žalovaná odpojila elektroměr č. 15105629 a
přerušila dodávku elektřiny, neboť zjistila její neoprávněný odběr. Žalobce dne
9. 6. 2006 v protokole potvrdil způsob neoprávněného odběru, uznal výši škody
způsobené neoprávněným odběrem a zavázal se k úhradě 430.000,- Kč před
obnovením dodávky elektřiny. Proto byla dodávka elektřiny obnovena. Jelikož
žalobce neuhradil žalovanou vypočítanou částku paušální náhrady škody ve výši
430.000,- Kč, byla dne 21. 6. 2006 opětovně dodávka této energie přerušena. K
jejímu obnovení došlo až na základě soudního předběžného opatření. Výkladem §
25 odst. 1, 4 a 7 zákona č. 458/2000 Sb., ve znění účinném do 3. 7. 2009 (dále
jen „energetický zákon“), soud prvního stupně uzavřel, že poté, co byla
odstraněna příčina neoprávněného odběru (elektroměr s porušenou plombou), která
vedla k omezení či přerušení dodávky, je její povinností podle § 25 odst. 7
energetického zákona obnovit distribuci elektrické energie žalobci. Dotčené
ustanovení nepodmiňuje opětovné připojení k odběrné síti předchozím zaplacením
vzniklé škody. Ujednání účastníků řízení zachycené v protokole ze dne 9. 6. 2006, podle něhož se žalobce zavázal k úhradě dluhu dodavateli před obnovením
dodávky elektřiny, se neprosadí proti znění § 25 odst. 7 energetického zákona,
jež má kogentní charakter. Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 17. června
2008, č. j. 36 Co 356/2007-46, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl
o náhradě nákladů odvolacího řízení. Na základě stejných skutkových zjištění (s
výjimkou toho, že smlouvu o dodávce elektřiny žalobce uzavřel se
Severomoravskou energetikou a. s.) se ztotožnil i s jeho právními závěry. Dodal, že odpojením a výměnou měřícího zařízení, u něhož bylo zjištěno porušení
cechovních plomb, byla odstraněna příčina, díky které docházelo k neoprávněnému
odběru. Bezprostředně po výměně byla žalovaná povinna obnovit dodávku
elektrické energie žalobci. Podmiňovat obnovení dodávky elektřiny zaplacením
náhrady škody, nemá oporu v zákoně. Odvolací soud se neztotožnil s výhradou
žalované, že byla oprávněna přerušit dodávku elektřiny podle § 51 odst. 1 písm. c) energetického zákona. Nezaplacení vyúčtované paušální náhrady škody podle
vyhlášky č. 51/2006 Sb. nelze považovat za neplnění platebních povinností
vyplývajících z výsledků vyhodnocení a zúčtování skutečného odběru. Za takové
platební povinnosti je nutno považovat placení pravidelných záloh a úhradu
konečného vyúčtování odběru. Přípustnost podaného dovolání žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovozuje z §
237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; zásadně právně významným shledává rozhodnutí
odvolacího soudu pro řešení otázky, zda až zaplacením paušalizované náhrady
škody za neoprávněný odběr dochází k odstranění příčiny, která vedla k omezení
či přerušení dodávku elektřiny.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a
odst. 2 písm. b) o. s. ř. odvolacímu soudu vytýká, že jeho rozhodnutí spočívá
na nesprávném právním posouzení věci. Není srozuměna se závěrem soudů obou
stupňů, podle něhož odstraněním příčiny se rozumí eliminace technických příčin
neoprávněného odběru elektřiny (výměna poškozeného měřícího zařízení za
bezvadné). Prosazuje názor, že podle § 25 odst. 7 energetického zákona
povinnost obnovit dodávku elektřiny je spojena s odstraněním všech příčin,
které vedly k přerušení dodávky. Odkazujíc na společné stanovisko Ministerstva
průmyslu a obchodu, Energetického regulačního úřadu a Státní energetické
inspekce, má zato, že odstraněním příčin nutno rozumět „dořešení problému do
důsledku“, tzn.: 1. napravení technického stavu odběrného elektrického zařízení
včetně měřidla, 2.1 úhradu škody vzniklé neoprávněným odběrem elektřiny určené
či vypočtené podle § 13 a 14 vyhl. č. 51/2006 Sb., 2.2 úhradu nákladů spojených
se zjišťováním neoprávněného odběru a 2.3 úhradu nákladů spojených s následným
obnovením dodávky. „Nad rámec svých zákonných povinností a o své dobré vůli
bezprostředně obnovila dodávku elektřiny do domu žalobce, tedy ještě před
odstraněním příčin, které vedly k jejímu přerušení,“ přičemž neoprávněný odběr
nebyl v tomto případě s konečnou platností dořešen, neboť nebyly (v důsledku
nezaplacení vzniklé škody žalobcem) odstraněny příčiny, které k přerušení
dodávky elektřiny vedly. Dovolatelka připouští, že ustanovení § 25 odst. 7
energetického zákona ani jiné ustanovení téhož zákona taxativně nevyjmenovává
příčiny, po jejichž odstranění má dojít k obnovení dodávky elektřiny. Smyslem
postupu při zjištění neoprávněného odběru je zamezit dalšímu vzniku škody na
straně provozovatele distribuční soustavy a pokračování v protiprávním jednání. Prosazuje názor, že účelem ustanovení § 51 odst. 1 písm. c) energetického
zákona je „donutit“ neoprávněného odběratele řádně platit za spotřebovanou
elektřinu a v případě protiprávního jednání i paušalizovanou cenu za
neoprávněný odběr. Za příčinu, která vedla k přerušení dodávky elektrické
energie, je nutno považovat rovněž nezaplacení náhrady za neoprávněný odběr,
představující (paušalizovanou) platbu za odběr elektrické energie. Nevidí žádný
rozdíl mezi řádným a neoprávněným odběrem elektřiny v tom směru, že v obou
případech odběratelé elektrickou energii odebírají a spotřebovávají, přičemž
vyčíslená náhrada škody podle vyhlášky č. 51/2006 Sb. je rovněž platbou za
spotřebovanou elektřinu. Nepovažuje za spravedlivé, aby nejprve obnovila
dodávku elektřiny a až následně se „přípustnými právními nástroji“ domáhala
vůči škůdci náhrady škody. S tímto odůvodněním dovolatelka navrhla, aby
dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního
stupně k dalšímu řízení. Oznámením ze dne 23. prosince 2008 vstoupila do řízení jako vedlejší účastnice
na straně žalované společnost ČEZ, a. s.
Argumentačně podpořila žalovanou a
vlastním výkladem energetického zákona dospívá k závěru, že dokud nebyla
uhrazena škoda způsobená neoprávněným odběrem energie, nebyly odstraněny
všechny příčiny vedoucí k přerušení dodávky. Žalobce navrhl, aby dovolání žalované - bude-li shledáno přípustným - bylo
zamítnuto. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále opět jen „o. s. ř.“) lze dovoláním napadnout
pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., pro řešení otázky, kdy je provozovatel distribuční soustavy povinen obnovit
dodávku elektřiny v případě zjištěného neoprávněného odběru, nezaplatí-li
odběratel náhradu za takový odběr. Podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je nesprávným právním posouzením omyl
soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutkové zjištění). O
mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který
měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně
jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní
závěry.
Nejvyšší soud se v prvé řadě zabýval tím, jaké znění zákona č. 458/2000 Sb., o
podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o
změně některých zákonů (energetický zákon), je pro věc rozhodující. S ohledem na skutečnost, že k oběma přerušením dodávky elektrické energie
žalovanou došlo před účinností zákona č. 158/2009, a s přihlédnutím ke znění
čl. II. zákona č. 158/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o
podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o
změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, jenž
nabyl účinnosti 4. 7. 2009, je rozhodující pro právní posouzení věci znění
energetického zákona účinné do 3. 7. 2009 (dále opět jen „energetický zákon“). Podle § 25 odst. 4 písm. d) energetického zákona provozovatel distribuční
soustavy má právo omezit nebo přerušit v nezbytném rozsahu dodávku elektřiny
odběratelům
1. při bezprostředním ohrožení života, zdraví nebo majetku osob a při likvidaci
těchto stavů,
2.při stavech nouze nebo činnostech bezprostředně zamezujících jejich vzniku a
při likvidaci následků stavů nouze,
3. při neoprávněné distribuci elektřiny podle § 53,
4. jestliže mu odběratel neumožní přístup k měřicímu zařízení,
5. při neoprávněném odběru elektřiny podle § 51,
6. při provádění plánovaných prací na zařízení distribuční soustavy nebo v jeho
ochranném pásmu, zejména oprav, rekonstrukcí, údržby a revizí,
7. při vzniku a odstraňování poruch na zařízeních distribuční soustavy nebo
přenosové soustavy,
8. při odběru elektřiny zařízeními, která ohrožují život, zdraví nebo majetek
osob, nebo
9. při odběru elektřiny zařízeními, která ovlivňují kvalitu elektřiny v
neprospěch ostatních odběratelů a odběratel nevybavil tato odběrná zařízení
dostupnými technickými prostředky k omezení těchto vlivů. Podle § 25 odst. 7 energetického zákona v případech uvedených v odstavci 4
písm. d) a e) je provozovatel distribuční soustavy povinen obnovit dodávku
elektřiny bezprostředně po odstranění příčin, které vedly k jejímu omezení nebo
přerušení. Dle § 51 odst. 1 energetického zákona neoprávněným odběrem elektřiny je
a) odběr bez uzavřené smlouvy o dodávce elektřiny nebo v rozporu s uzavřenou
smlouvou o dodávce elektřiny,
b) odběr při opakovaném nedodržení smluveného způsobu platby za odebranou
elektřinu včetně záloh,
c) odběr při neplnění platebních povinností vyplývajících z výsledků
vyhodnocení a zúčtování skutečného odběru,
d) odběr bez měřicího zařízení, pokud odběr bez měřicího zařízení nebyl smluvně
sjednán,
e) připojení nebo odběr z té části zařízení, kterou prochází neměřená
elektřina,
f) odběr měřený měřicím zařízením,
1. které nezaznamenává odběr nebo zaznamenává odběr nesprávně ke škodě
výrobce, obchodníka, provozovatele distribuční soustavy nebo provozovatele
přenosové soustavy v důsledku neoprávněného zásahu do tohoto měřicího zařízení
nebo do jeho součásti či příslušenství,
2.
které nebylo připojeno provozovatelem přenosové soustavy nebo příslušným
provozovatelem distribuční soustavy nebo nesplňuje podmínky obsažené v
Pravidlech provozování přenosové soustavy nebo Pravidlech provozování příslušné
distribuční soustavy,
3. na kterém bylo porušeno zajištění proti neoprávněné manipulaci a měřicí
zařízení vykazuje chybu spotřeby ve prospěch odběratele,
g) odběr v přímé souvislosti s neoprávněným zásahem na přímém vedení či na
zařízení distribuční soustavy nebo na zařízení přenosové soustavy,
h) odběr bez uzavřené smlouvy, jejímž předmětem je přenos elektřiny nebo
distribuce elektřiny nebo odběr v rozporu s takto uzavřenou smlouvou. Podle § 51 odst. 2 energetického zákona při neoprávněném odběru je odběratel
povinen uhradit skutečně vzniklou škodu. Nelze-li vzniklou škodu stanovit, je
náhrada škody vypočtena způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem. Již ve stanovisku pléna Ústavního soudu ze dne 21. května 1996, sp. zn. Pl. ÚS-
st.-1/96, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 9,
ročníku 1997, části I., pod pořadovým číslem 9, Ústavní soud vysvětlil, že
vázanost soudu zákonem neznamená bezpodmínečně nutnost doslovného výkladu
aplikovaného ustanovení, nýbrž zároveň vázanost smyslem a účelem zákona. V
případě konfliktu mezi doslovným zněním zákona a jeho smyslem a účelem je
důležité stanovit podmínky priority výkladu e ratione legis před výkladem
jazykovým, tj. podmínky, jež by měly představovat bariéru možné libovůle při
aplikaci práva. Uvedl, že smysl a účel zákona lze dovodit především z
autentických dokumentů vypovídajících o vůli a záměrech zákonodárce, mezi něž
patří důvodová zpráva k návrhu zákona (uvědomuje si skutečnost, že ze souhlasu
zákonodárce s osnovou návrhu lze pouze presumovat i jeho souhlas s jejími
důvody) a dále z argumentace přednesené v rozpravě při přijímání návrhu zákona. Smysl a účel zákona lze dále dovodit z pramenů práva. Zároveň dodal, že při
aplikaci právního ustanovení je nutno prvotně vycházet z jeho doslovného znění. Pouze za podmínky jeho nejasnosti a nesrozumitelnosti (umožňující např. více
interpretací), jakož i rozporu doslovného znění daného ustanovení s jeho
smyslem a účelem, o jejichž jednoznačnosti a výlučnosti není jakákoliv
pochybnost, lze upřednostnit výklad e ratione legis před výkladem jazykovým. Z pohledu těchto závěrů, jež Nejvyšší soud přejímá, lze k posuzované věci
především uvést, že text ustanovení § 25 odst. 7 energetického zákona
nevzbuzuje žádné pochybnosti. Důvodová zpráva vlády ČR k návrhu zákona o podmínkách podnikání a o
výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů
(energetický zákon), který byl vydán pod č. 458/2000 Sb. v částce 131/2000 Sb . dne 29. 12. 2000, k otázce § 25, tj. definici „příčin“ jež vedly k omezení nebo
přerušení dodávky elektřiny nic neuvádí. Ve vztahu k § 51 pouze uvádí, že zákon
definuje jednotlivé případy neoprávněného odběru. Neoprávněný odběr podléhá
pokutám, které je oprávněna ukládat Státní energetická inspekce podle
zvláštního zákona.
Kromě toho je při neoprávněném odběru odběratel povinen
uhradit vzniklou škodu Nelze-li vzniklou škodu stanovit, je náhrada škody
vypočtena způsobem, stanoveným prováděcím právním předpisem. V rozpravě při
projednávání Poslaneckou sněmovnou o návrhu tohoto zákona dne 14. 9. 2000 ani
dne 15. 9. 2000, jakož i při jeho pojednávání v Senátu žádná argumentace k § 25
odst. 7 a § 51 nezazněla. Oproti právní úpravě účinné do 3. 7. 2009 (zákon č. 458/2000 Sb. ve znění
zákonů č. 262/2002 Sb., 151/2002 Sb., 278/2003 Sb., 356/2003 Sb., 670/2004 Sb.,
342/2006 Sb., 186/2006 Sb., 296/2007 Sb. a 124/2008 Sb.) od 4. 7. 2009 (zákon
č. 158/2009 Sb.) k původnímu textu § 25 odst. 7 energetického zákona, podle
něhož v případech uvedených v odstavci 4 písm. c) a d) je provozovatel
distribuční soustavy povinen obnovit dodávku elektřiny bezprostředně po
odstranění příčin, které vedly k jejímu omezení nebo přerušen, přibyl text za
středníkem, že v případech uvedených v odstavci 4 písm. c) bodu 4 a písm. d)
bodu 5 je povinen obnovit dodávku po úhradě náhrady škody. Důvodová zpráva k
této navržené legislativní změně (zákon byl vydán pod č. 158/2009 Sb. v částce
46 dne 4. 6. 2009), pod bodem 95 tj. k důvodům doplnění § 25 odst. 7 o část
věty za středníkem uvádí, že v případech neoprávněného odběru nebo neoprávněné
dodávky je ten, kdo se dopouští zakázaného jednání, povinen uhradit škodu,
jejíž výše se vypočte způsobem uvedeným v prováděcím právním předpisu. Princip,
na kterém byla založena dosavadní právní úprava zůstal zachován (povinnost
obnovit dodávku elektřiny je nadále spojena s odstraněním příčiny neoprávněného
odběru) a nově je expressis verbis obnovení dodávky elektřiny podmíněno úhradou
škody, kterou ovšem nelze zahrnout mezi příčiny omezení nebo přerušení dodávky
elektřiny, nýbrž jde o další podmínku, bez jejíhož splnění povinnost
distributora obnovit dodávku elektřiny nenastává. Na základě jazykového výkladu, který má ze shora uvedených důvodů přednost, lze
uzavřít, že případy, ve kterých je provozovatel distribuční soustavy oprávněn
omezit nebo přerušit dodávku elektřiny odběratelům pojmenovává § 25 odst. 4
písm. d) energetického zákona. Taxativně (tj. úplným výčtem) přitom definuje
situace, ve kterých je provozovatel distribuční soustavy oprávněn omezit nebo
přerušit dodávku elektřiny. Bod 5. téhož ustanovení přitom za jeden z důvodů
označuje „neoprávněný odběr elektřiny podle § 51“ energetického zákona. Ustanovení § 51 odst. 1 energetického zákona podrobně vymezuje pojem
„neoprávněného odběru elektřiny“ tím, že kauzálně (tj. co do příčiny) popisuje
jednotlivé varianty, z nichž tento protiprávní stav vzniká. Jestliže je podle §
25 odst. 7 energetického zákona provozovatel distribuční soustavy povinen
obnovit dodávku elektřiny bezprostředně po odstranění příčin, které vedly k
jejímu omezení nebo přerušení [viz § 25 odst. 4, písm. d) a § 51 odst. 1
energetického zákona], pak nelze tyto příčiny zaměňovat s následkem, kterým je
bezpochyby - jako důsledek neoprávněného odběru - vznik škody.
Z právně-
filozofického hlediska jde přitom o kategorie, mezi kterými je vztah příčinné
souvislosti, což znamená, že skutečnost, která je sama následkem, nemůže být
zároveň příčinou. V souzené věci to znamená, že byl-li příčinou neoprávněného
odběru (§ 51 odst. 1 energetického zákona) odběr elektřiny měřený zařízením s
porušenou úřední značkou, do něhož bylo neoprávněně zasaženo, pak tímto
způsobem nastolený protiprávní stav byl odstraněn výměnou měřícího zařízení za
bezvadné. Není-li vzniklá škoda příčinou, pro kterou byla přerušena dodávka
elektřiny, nýbrž jí byl odběr uskutečňovaný prostřednictvím nezpůsobilého
měřícího zařízení, pak jeho výměnou pominuly důvody přerušení. Argumentace založená na „Společném stanovisku Ministerstva průmyslu a obchodu,
Energetického regulačního úřadu a Státní energetické inspekce ze dne 11. prosince 2007“ (dále jen „stanovisko“) publikovaném na webových stránkách
Ministerstva průmyslu a obchodu (naposledy dostupném na internetové adrese
www.mpo.cz/dokument37565.html), neobstojí. Ve sporu o interpretaci právní normy
mu nelze přiznat hodnotu kvalifikovaného výkladu; nepodávají jej orgány, které
dotčenou právní normu vydaly (výklad autentický), oprávnění podat výklad jim
zákon nesvěřuje, což vyplývá z § 15, § 16, § 17 a § 92 až 94 energetického
zákona (výklad legální), a jelikož mezi soudy aplikujícími sporná ustanovení
zákona č. 458/2000 Sb. a uvedenými orgány státní správy není vztah subordinace,
nemůže jít ani o formu výkladu oficiálního. Jediný závazný výklad dotčených
ustanovení energetického zákona tak je oprávněn podat orgán aplikující právo –
tj. soud. Jelikož otázka výkladu § 25 odst. 7 a § 51 odst. 1 energetického
zákona je otázkou právní a nikoli odbornou, tj. takovou, k níž je třeba
odborných znalostí, není možno toto stanovisko – vyjadřuje-li se k výkladu
dotčených ustanovení - považovat ani za odborné vyjádření podle § 127 odst. 4
o. s. ř. Ze skutkových zjištění soudů obou stupňů, v návaznosti na obsah spisu, vyplývá,
že neoprávněný odběr byl u žalobce zjištěn dne 8. 6. 2006, přičemž jeho
příčinou bylo porušení cejchovních plomb elektroměru č. 15105629. Na toto
zjištění následovalo přerušení dodávky elektřiny. Dne 9. 6. 2006 byl s žalobcem
sepsán „Protokol o neoprávněném odběru elektřiny“, z něhož plyne, že poprvé
zásah do číselníku elektroměru provedl na jeho žádost p. P. dne 10. 1. 2000 a
poté opakovaně vždy před pravidelnými odečty elektřiny. Náhrada za takto
spotřebovanou elektřinu byla určena dohodou podle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 51/2006 Sb. Žalobce souhlasil s výší škody způsobenou neoprávněným odběrem ve
výši 410.650,- Kč a s náhradou nákladů spojených se zjišťováním neoprávněného
odběru v částce 19.350,- Kč. Zároveň v „ Prohlášení dlužníka o uznání dluhu a o
dohodě o výši náhrady škody způsobené neoprávněným odběrem elektřiny“ ze dne 9. 6. 2006 se žalobce zavázal vyčíslenou škodu zaplatit na dohodnutý bankovní účet
žalované. Fakturou č. 9126103724 vystavenou dne 23. 6. 2006 žalovaná ve lhůtě
do 7. 7. 2006 vyzvala žalobce k zaplacení částky 430.000,- Kč. Poněvadž ani v
dodatečně stanovené lhůtě, tj. do 31. 7.
2006, nedošlo k zaplacení požadované
částky, byla dne 21. 8. 2006 přerušena dodávka elektřiny odpojením fází v
elektroměru a dne 8. 1. 2007 k jeho úplné demontáži. Z uvedeného vyplývá, že k přerušení dodávky elektřiny žalobci došlo ve dvou
případech na základě odlišných skutkových okolností. Pokud v prvém případě (dne
8. 6. 2006) příčinou přerušení bylo porušení cejchovních plomb elektroměru,
potom v druhém případě byl postup žalované důsledkem nezaplacení faktury za
neoprávněný odběr (21. 8. 2006). Podle § 25 odst. 4 písm. d) bodu 3. energetického zákona, z důvodu podle § 51
odst. 1 písm. c) téhož zákona, měla žalovaná jako provozovatel distribuční
soustavy právo omezit nebo přerušit dodávku elektřiny žalobci. Nezaplacením
vyúčtované náhrady za neoprávněný odběr žalobce porušil (nesplnil) platební
povinnost vyplývající „z výsledků vyhodnocení a zúčtování skutečného odběru“;
vyčíslená náhrada (škoda) je platbou za „skutečný odběr“, neboť elektrická
energie byla žalobcem skutečně odebírána, přičemž pro protiprávní zásah do
měřícího přístroje nelze reálně určit - oproti číselnému stavu poškozeného
měřícího přístroje - tu její část, která byla nad měřícím přístrojem uváděným
stavem celkem odebrána. Jestliže účelem právní úpravy následků neoprávněného
odběru (obnovit původní pokojný stav a donutit odběratele k řádnému plnění
smluvních závazků) je postihovat omezením nebo přerušením dodávky elektřiny ty,
kteří porušují smluvní povinnosti v souvislosti s řádně měřeným odběrem
elektřiny, pak za použití výkladového pravidla a minori ad maius musí platit,
že nemá-li provozovatel distribuční soustavy povinnost obnovit dodávku v
případě, kdy odběratel neplní své povinnosti, neboť opakovaně nedodržel
smluvený způsob platby za odebranou elektřinu včetně záloh nebo nesplnil
platební povinnosti vyplývající z výsledků vyhodnocení a zúčtování skutečného
odběru, tj. nezaplatil za řádně měřený odběr elektřiny, tím spíše mu zákon tuto
povinnost nemůže ukládat v případě uskutečněného (tj. realizovaného), avšak pro
úmyslné poškození měřícího zařízení řádně nezměřeného odběru. Odporovalo by
totiž obecnému pojetí spravedlnosti a morálky, aby právní postavení „černého“
odběratele (jeho právo na obnovení dodávky elektřiny) bylo výhodnější oproti
tomu, kdo „jen“ nezaplatil za řádně měřený odběr a taktéž mu byla dodávka
elektřiny přerušena. Nezaplacení odběru je z pohledu § 25 odst. 7 energetického
zákona příčinou, která vedla k přerušení dodávky elektrické energie. Dokud
nedojde k zaplacení žalobcem způsobené škody, nemá žalovaná povinnost podle §
25 odst. 7 energetického zákona obnovit mu dodávku elektřiny. Dovolatelce se prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b)
o. s. ř. podařilo zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí. Dovolací soud je
proto zrušil (§ 243b odst. 2 věta za středníkem o. s. ř.). Jelikož důvody, pro
které bylo napadené rozhodnutí zrušeno, platí i pro rozhodnutí soudu prvního
stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního
stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Podle § 241a odst. 4 o. s. ř.
v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo
důkazy ve věci samé. Z citovaného ustanovení vyplývá, že při zjišťování skutkového stavu věci může
soud vycházet toliko z důkazů, které byly označeny nejpozději v odvolacím
řízení. V dovolacím řízení, jehož účelem je přezkoumání správnosti rozhodnutí
odvolacího soudu, se dokazování ve věci neprovádí. Proto v něm nelze ani
úspěšně uplatňovat nové skutečnosti nebo nové důkazy, tj. takové skutečnosti či
důkazy, které nebyly uvedeny v řízení před soudem prvního stupně ani soudem
odvolacím (k tomu srovnej usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 8. 1995,
sp. zn. 6 Cdo 114/94, publikované v časopisu Právní rozhledy 6/1996). Z tohoto
důvodu nemohl dovolací soud přihlédnout k „novým“ důkazům předkládaným jak
žalobcem a vztahujícím se k trestnímu stíhání zaměstnanců společnosti ČEZ
Měření s. r. o., útvaru Netechnických ztrát (NTZ) v souvislosti s podezřením ze
spáchání trestního činu (podání doručená Nejvyššímu soudu zásilkami dne 8. 7. 2010, 20. 7. 2010 a 21. 12. 2010), tak vedlejší účastnicí, tj. ke srovnávací
studii vypracované advokátní kanceláří SALGER Rechtsanwälte se sídlem ve
Frankfurtu nad Mohanem ze dne 6. 9. 2010, ke článku JUDr. Stanislava Kadečky,
Ph.D., publikovaném v Právních rozhledech č. 17/2010, ani ke stenografickému
záznamu jednání Senátu ČR ze dne 7. 5. 2009 (podání ze dne 6. 3. 2009 a ze dne
10. 11. 2010). Právní názor dovolacího soudu je pro soud závazný (§ 243d odst. 1 část věty
první za středníkem o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů
dovolacího řízení bude rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1
věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.