33 Cdo 5363/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové
v právní věci žalobce J. K., zastoupeného advokátem, proti žalovanému J. E.,
zastoupenému advokátkou, o zaplacení částky 15.172,50 Kč s příslušenstvím,
vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 40 C 283/2004, o dovolání
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. prosince 2007, č.
j. 15 Co 131/2007-87, takto:
Dovolání se odmítá.
Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení
3.296,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 19. prosince 2007, č. j. 15 Co
131/2007-87, potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 8.
listopadu 2006, č. j. 40 C 283/2004-64, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se
žalobce domáhal
po žalovaném zaplacení částky 15.172,50 Kč spolu s 13 % úrokem z prodlení
od 30. 12. 1999 do zaplacení a bylo rozhodnuto o nákladech řízení; zároveň
rozhodl
o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání.
Žalovaný navrhl dovolání pro nepřípustnost odmítnout.
Dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo sice podáno včas k
tomu legitimovaným subjektem (žalobcem) zastoupeným advokátem, směřuje však
proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího
soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu
prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního
stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším
rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který
dřívější rozhodnutí zrušil, a c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního
stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud
dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce
zásadní význam.
Podle § 237 odst. 2 o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné a)
ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém
plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k
příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží, a b) ve věcech upravených
zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské
zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství
nebo o nezrušitelné osvojení.
Dovolání žalobce směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo
rozhodnuto o částce 15.172,50 Kč, a není tak ve smyslu § 237 odst. 2 písm. a)
o. s. ř. přípustné. Dovolacímu soudu proto nezbylo než dovolání podle § 243b
odst. 5 věty první o. s. ř. ve spojení s § 218 písm. c) o. s. ř. jako
nepřípustné odmítnout.
Podle § 243b odst. 5 věty prvé, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.
s. ř. je žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, povinen nahradit žalovanému
náklady dovolacího řízení. Tyto náklady představuje odměna za vyjádření k
dovolání sepsané advokátem [§ 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve
znění vyhlášky č. 276/2006 Sb.], stanovená podle § 10 odst. 3, § 3 odst. 1 bodu
4., § 15, § 14 odst. 1, § 16 odst. 2 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb.,
ve znění vyhlášky č. 277/2006 Sb., ve výši 2.470,- Kč, paušální částka náhrady
výdajů podle § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v citovaném znění ve
výši 300,- Kč, obě zvýšené o sazbu daně ve výši 19 %. Platební místo a lhůta ke
splnění uložené povinnosti vyplývají z § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může
oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. ledna 2009
JUDr. Václav D u d a , v. r.
předseda senátu