33 Cdo 5427/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců a) J. S. a b) L. S., zastoupených JUDr. Vladimírem Zavadilem, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 1, proti žalované P. S., zastoupené JUDr. Marcelou Urbanovou, advokátkou se sídlem v Opavě, Nákladní 895/41, o vrácení daru, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 10 C 160/2007, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. srpna 2008, č. j. 57 Co 154/2008-85, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Každý z žalobců je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.180,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Marcely Urbanové, advokátky se sídlem v Opavě, Nákladní 895/41.
Dovolání žalobců proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 23. listopadu 2007, č. j. 10 C 160/2007-57, jímž byla zamítnuta žaloba, aby bylo určeno, že každý z žalobců je v rozsahu jedné ideální poloviny spoluvlastníkem blíže specifikovaných nemovitostí, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o.
s. ř.). Předpokladem přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolání je podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a současně se musí jednat o právní otázky zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. ledna 2001, sp. zn. 29 Odo 821/2000, a ze dne 25. ledna 2001, sp. zn. 20 Cdo 2965/2000, uveřejněná v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck (dále jen „Soubor“), pod označením C 23/1 a C 71/1]. Přestože žalobci v dovolání označují dovolací důvod podle § 241 odst. 2 písm. b) o. s. ř., ve skutečnosti uplatňují dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř.; podstatu jejich dovolacích námitek tvoří výtky týkající se nesprávně zjištěného skutkového stavu věci, resp. vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Pokud je v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že kdyby odvolací soud provedl všechny navržené důkazy, musel by návazně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci v otázce hrubého porušení dobrých mravů ze strany obdarované. Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska výtek, které žalobci v dovolání uplatnili, nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nezakládá přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Lze tudíž uzavřít, že dovolání směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud dovolání žalobců – aniž se mohl věcí dále zabývat – jako nepřípustné odmítl [§ 243a odst. 1 věta první, § 243b odst. 5, § 218 písm. c) o. s. ř.]. Podle § 243b odst. 5 věty prvé, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. jsou žalobci, jejichž dovolání bylo odmítnuto, povinni nahradit žalované náklady dovolacího řízení. Tyto náklady představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátem [§ 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb.], stanovená podle § 5 písm. b), § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 17 písm. b) a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. částkou 20.000,- Kč, a paušální částka náhrady výdajů podle § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a 20 % DPH ve výši 4.060,- Kč. Poměr, v jakém má každý z žalobců zaplatit náhradu nákladů dovolacího řízení žalované, vyplývá ze skutečnosti, že ke společnému projednání byly spojeny jejich samostatné žaloby na určení spoluvlastnictví ke sporným nemovitostem. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 27. května 2010
JUDr. Václav D u d a předseda senátu