33 Cdo 5448/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve
věci žalobce L. J., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) A. T., a 2) J.
T., o 307.263,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve V. pod sp. zn.
6 C 1057/98, o dovolání E. P., zastoupené advokátem, proti rozsudku Krajského
soudu v B. ze dne 29. června 2007, č. j. 44 Co 618/99-142, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud ve V. (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. března
1999, č. j. 6 C 1057/98-31, uložil žalovaným povinnost zaplatit společně a
nerozdílně E. P. částku 307.263,- Kč s 19 % úrokem z prodlení od 2. 10. 1995 do
zaplacení, zamítl žalobu v rozsahu blíže specifikovaného příslušenství a
rozhodl o nákladech řízení.
Proti rozhodnutí soudu prvního stupně podali dne 11. 8. 1999 odvolání oba
žalovaní.
Dne 30. 3. 2007 původní žalobkyně E. P. oznámila Krajskému soudu v B. jako
soudu odvolacímu, že pohledávku, která je předmětem řízení, postoupila smlouvou
L. J.; k oznámení zároveň připojila smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 20.
3. 2007 ověřenou formou vidimace Městským úřadem ve S. u B. U jednání dne 25.
6. 2007 odvolací soud usnesením prohlásil, že v řízení bude dále pokračovat na
straně žalobce s Leopoldem Ježem.
Rozsudkem ze dne 29. června 2007, č. j. 44 Co 618/99-142, odvolací soud změnil
rozsudek soudu prvního stupně jen tak, že žalovaní jsou povinni částku
přisouzenou E. P. zaplatit L. J. a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Jelikož odvolací řízení bylo zahájeno předtím, než nabyla účinnosti novela
občanského soudního řádu provedená zákonem č. 30/2000 Sb., posoudil odvolací
soud otázku procesního nástupnictví v řízení – jako důsledek singulární sukcese
– podle právní úpravy platné před 1. 1. 2001. Protože E. P. odvolacímu soudu
oznámila, že nastala skutečnost, se kterou hmotné právo spojuje převod práva
(byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávky), o než v řízení jde, a tuto
skutečnost listinou doložila, nepřihlédl odvolací soud k později uplatněným
námitkám o absolutní neplatnosti postupní smlouvy; za procesního nástupce v
řízení tak považoval L. J.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala E. P. dovolání, jehož přípustnost opírá
o § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a uplatňuje v něm dovolací důvody podle §
241a odst. 2) písm. a) a b) o. s. ř. Zásadní právní význam napadeného
rozhodnutí shledává v nesprávném posouzení otázky procesního nástupnictví na
základě neplatné smlouvy o postoupení pohledávky. Namítá, že smlouvu uzavřela v
tísni, za nápadně nevýhodných podmínek, navíc jde o právní úkon učiněný
nesvobodně a nevážně, jenž odporuje dobrým mravům. Navrhla, aby dovolací soud
napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Rozsudek soudu prvního stupně byl vydán 15. března 1999, tedy před účinností
novely občanského soudního řádu provedené zákonem č. 30/2000 Sb. Odvolací soud
proto ve smyslu části dvanácté, hlavy I, bodu 15. tohoto zákona projednal
odvolání žalovaných a rozhodl o něm podle dosavadních právních předpisů, t. j.
podle občanského soudního řádu ve znění do 31. 12. 2000 (dále jen „o. s. ř.“).
S ohledem na to i dovolací soud podle bodu 17. téže části a hlavy zákona č.
30/2000 Sb. musel v řízení o dovolání postupovat podle procesních předpisů
účinných před 1. 1. 2001.
Dovolací soud se předně zabýval otázkou, zda dovolání bylo podáno osobou k tomu
oprávněnou.
Z § 240 odst. 1 o. s. ř. vyplývá, že dovolání může podat účastník řízení. V
tzv. řízení sporném, kterým je i řízení v projednávané věci, jsou účastníky
řízení žalobce a žalovaný, tj. ten, kdo podal u soudu návrh na zahájení řízení
(žalobu), a ten, koho žalobce v návrhu označil za žalovaného.
Došlo-li v průběhu občanského soudního řízení - podle právní úpravy platné před
1. 1. 2001 - k singulární sukcesi, přecházela na cessionáře i práva a
povinnosti dosavadního subjektu (dosavadního účastníka řízení) s uplatňováním
nebo bráněním práv spojená, včetně práv procesních. Šlo o přímé procesní
nástupnictví, takže ke změně v osobě účastníka řízení docházelo bez toho, aby o
ní soud rozhodoval. Jedinou podmínkou bylo, aby singulární sukcese byla u soudu
uplatněna (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. srpna 1996, sp. zn. 2
Cdon 554/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 2/1997 pod poř. č. 11,
jakož i nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1999 sp. zn. I ÚS 531/98
uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazku 16, části I,
pod číslem 171). Okamžikem, kdy E. P. uplatnila singulární sukcesi u soudu,
přestala být na základě hmotného práva v takovém postavení, aby ji zákon nadále
považoval za účastnici řízení. Na tomto závěru nemůže ničeho změnit skutečnost,
že odvolací soud u jednání dne 25. 6. 2007 usnesením „rozhodl“, že v řízení
bude pokračováno na straně žalobce s L. J.; k procesnímu nástupnictví totiž
došlo nikoliv rozhodnutím soudu, nýbrž tím, že E. P. soudu oznámila, že nastala
skutečnost, se kterou hmotné právo spojuje převod práva, o než v řízení jde. Z
pohledu shora citované judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu nelze „usnesení“
vyhlášené u jednání dne 25. 6. 2007 považovat za rozhodnutí, ale jen za
oznámení, že odvolací soud singulární sukcesi na straně žalobkyně bere na
vědomí, a s kým bude jako s účastníkem řízení dále jednat.
Není-li – jak bylo výše vyloženo – E. P. účastnicí řízení, nemůže být ani
legitimována k podání dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu; jestliže je
přesto podala, jde o dovolání podané někým, kdo k tomu není oprávněn a
dovolacímu soudu nezbylo, než-li takové dovolání odmítnout [§ 243b odst. 4, §
218 odst. 1 písm.b) o. s. ř.]
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalovaným ani
žalobci v této fázi řízení podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady, na
jejichž náhradu by jinak měli proti E. P. právo (§ 243b odst. 4 věta první, §
224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 2 věta první o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 31. března 2008
JUDr. Václav Duda
předseda senátu