33 Cdo 560/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci ve věci žalobkyň a) I. V., a b) M. V., zastoupených JUDr. Michalem Magliou, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Bělehradská 14, proti žalované Š. N., zastoupené Mgr. Pavlem Grünerem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Moskevská 980/28, o 276.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 12 C 120/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. srpna 2013, č. j. 18 Co 29/2013-274, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyním na náhradě nákladů dovolacího řízení 18.963,12,- Kč k rukám JUDr. Michala Magliy, advokáta.
Žalovaná podala dovolání proti v záhlaví označenému rozhodnutí krajského soudu, jímž byl potvrzen rozsudek ze dne 27. listopadu 2012, č. j. 12 C 120/2011-240, kterým jí Okresní soud v Karlových Varech uložil povinnost zaplatit žalobkyním částku 276.000,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení. Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (srov. čl. II bod 1. zákona č. 404/2012 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), neboť má za to, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky procesního práva, která nebyla dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena (konkrétně otázky hodnocení svědecké výpovědi ve světle zásady volného hodnocení důkazů podle § 132 o.
s. ř.). Předpoklady přípustnosti podle § 237 o. s. ř. nejsou splněny, neboť žalovaná podle obsahu podání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) neuplatnila důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Dovoláním uplatněné námitky nesměřují proti právnímu posouzení, nýbrž vytýkají nesprávnost a neúplnost skutkových zjištění, na nichž je založen právní závěr, že pohledávka žalobkyň není promlčena. Žalovaná odvolacímu soudu vytýká, že nehodnotil svědecké výpovědi v tom směru, zda si vzájemně korespondují.
Pokud by při hodnocení důkazů nepochybil, musel by dospět k závěru, že původně sjednaná splatnost půjčky dne 20. 7. 2009 byla změněna tak, že mohla půjčku od počátku splácet ve splátkách, a že právo na zaplacení splátek za dobu od července 2007 do 26. 9. 2009, je promlčeno; uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, s tím, že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o.
s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř. Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§ 243c odst. 1, věta první o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 27. března 2014
JUDr. Václav D u d a předseda senátu