USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Krbkem ve věci žalobkyně Z. B., bytem XY, zastoupené Tomášem Máchou, advokátem se sídlem v Praze 2, Legerova 1830/44, proti žalovanému P. B., se sídlem XY (identifikační číslo XY), zastoupenému Mgr. Karolinou Kovácsovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Václavská 2073/20, o 707.718 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 34 C 11/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2019, č.j. 15 Co 141/2019-475, t a k t o:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud dovolání žalobkyně proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí, jímž městský soud potvrdil rozsudek ze dne 9. 11. 2018, č.j. 34 C 11/2013-437, kterým Obvodní soud pro Prahu 5 zamítl žalobu o 707.718 Kč s příslušenstvím, odmítl (§ 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017, srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o.s.ř.“). Dovolání neobsahuje způsobilé vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o.s.ř.), o tuto obligatorní náležitost již nemůže být doplněno (§ 241b odst. 3 o.s.ř.) a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o.s.ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání definovat, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu § 237 o.s.ř. či jeho části. Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, znamená, že je povinen uvést, při řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena jinak.
Dovolatelka k otázce přípustnosti uvedla, že ji dovozuje „podle § 237 o.s.ř., jelikož shledává rozhodnutí odvolacího soudu odchylné od ustálené praxe dovolacího soudu“. Následně odkázala na – odvolacím soudem citovanou – judikaturu Nejvyššího soudu týkající se rozložení důkazního břemene ohledně tvrzených skutečností. Z obsahu dovolání však není zřejmé, jakou právní otázku řešenou odvolacím soudem má žalobkyně za rozpornou s judikaturou dovolacího soudu a v jakém smyslu. Není úkolem dovolacího soudu, aby na základě odůvodnění napadeného rozhodnutí sám vymezoval předpoklady přípustnosti dovolání v souladu s § 237 o.s.ř.
a nahrazoval tak plnění procesní povinnosti dovolatelky. Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu žalobkyně na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti (právní moci) dovoláním napadeného rozhodnutí. O odkladu vykonatelnosti či právní moci podle § 243 o.s.ř. lze uvažovat teprve tehdy, jsou-li splněny podmínky dovolacího řízení, je-li dovolání bezvadné a alespoň na základě předběžného posouzení se jeví jako pravděpodobně úspěšné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o.s.ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. 3. 2020
JUDr. Pavel Krbek předseda senátu