Nejvyšší soud Usnesení občanské

33 Cdo 588/2017

ze dne 2017-12-28
ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.588.2017.1

33 Cdo 588/2017-474

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla

Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce

J. J., zastoupeného JUDr. Ladislavem Dusilem, advokátem se sídlem v Českých

Budějovicích, nám. Přemysla Otakara II. 123/36, proti žalovanému M. Č.,

zastoupenému JUDr. Josefem Šírkem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích,

Dr. Bureše 1185/1, o 354.360 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v

Českých Budějovicích pod sp. zn. 25 C 373/2014, o dovolání žalobce proti

rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 10. 2016, č.j. 22 Co

91/2016-446, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení

12.148 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Josefa Šírka,

advokáta.

V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud změnil rozsudek Okresního soudu v

Českých Budějovicích ze dne 26. 11. 2015, č.j. 25 C 373/2014-339, tak, že

zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 354.360 Kč s

příslušenstvím (úroky z prodlení), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou

stupňů. Odvolací soud uzavřel, že žalobce (zhotovitel) nemá právo na požadované

peněžité plnění (úplatu za objednané dílo), neboť závazek z (ústní) smlouvy o

dílo (§ 631 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.

12. 2013 /viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen „obč. zák.“) ve sjednaném

rozsahu dosud nesplnil; nebylo-li dílo dokončeno, nenastala splatnost ceny (§

634 odst. 2 obč. zák.).

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, které není přípustné.

Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního

řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013

Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí

odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí

závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se

odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo

která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím

soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní

otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).

Podle § 241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí

odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Důvod dovolání

se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za

nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (§

241a odst. 3 o.s.ř.).

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o.s.ř.).

Odvolací soud poté, co opakoval listinné důkazy, vyšel z toho, že žalovaný

požádal žalobce, který se stal vlastníkem pozemků v dané lokalitě, aby také

jeho pozemek (parcela č. v katastrálním území H. n. V.) byl začleněn do

plánované výstavby základní občanské vybavenosti v lokalitě „U M. rybníka,“ a

to v rozsahu a způsobem umožňujícím napojení pozemku žalovaného na inženýrské

sítě včetně komunikace. Žalobce návrh akceptoval a v blíže neurčené době mezi

3. 9. a 8. 10. 2002 se dohodli na podstatných náležitostech smlouvy, jíž se

žalobce (zhotovitel) zavázal vybudovat základní technickou vybavenost ve shora

uvedeném rozsahu tak, aby žalovaný po dokončení stavby žalobce měl možnost

připojit svůj pozemek na veškeré inženýrské sítě (elektřina, kanalizace,

vodovod, veřejné osvětlení) včetně přístupu ke komunikaci. Dohodli se rovněž na

určení výše příspěvku; výsledná cena za provedení činností pro žalovaného měla

být odvozena z celkových skutečně vynaložených nákladů na vybudování základní

technické vybavenosti v dané lokalitě, a to podle poměru výměry pozemku

žalovaného k celkové výměře všech pozemků do projektu zahrnutých. Dodatečně pak

bylo ujednáno odložení splatnosti příspěvku žalovaného na dobu po skončení jeho

sporu s městem H. n. V. Podle odvolacího soudu žalobce v rozporu se sjednaným

rozsahem díla nevybudoval pro pozemek žalovaného elektrický pilíř s

elektroměrovým rozvaděčem, takže pozemek žalovaného, resp. případná stavba na

něm vybudovaná, dosud není připraven k tomu, aby byl distributorem napojen na

elektřinu.

Nejvyšší soud zdůrazňuje dvojí: 1) Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve

smyslu § 241a odst. 1 o.s.ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-

li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací

soud; skutkový stav, na němž odvolací soud založil meritorní rozhodnutí,

přezkumu nepodléhá a pro dovolací soud je závazný. 2) Samotné hodnocení důkazů

odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §

132 /§ 211/ o.s.ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem nesprávného

právního posouzení.

Tvrzení dovolatele, že technické provedení sjednaného díla umožňuje bez potřeby

dalších investic připojení (domu) na parcele č. v katastrálním území H. n. V.

k elektrorozvodné síti, je jeho skutkovou verzí odlišnou od té, k níž dospěl

odvolací soud. Rovněž argument, že žalovaný měl uplatnit „nekompletnost díla“

při jeho předání, jehož se neúčastnil, má základ v polemice se skutkovými

zjištěními odvolacího soudu. Důkazům, které byly v řízení provedeny a následně

zhodnoceny, odpovídá skutkový závěr o nedokončení sjednaného díla v tom

rozsahu, jak byl stranami dohodnut. Není zde extrémní rozpor mezi skutkovými

zjištěními a provedenými důkazy, jejichž hodnocení není založeno na libovůli;

namítané pochybení odvolacího soudu při zjišťování skutkového stavu tak nemohlo

založit porušení ústavně zaručených práv a svobod žalobce (srov. nález

Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13).

K námitce dovolatele, podle níž odvolací soud – i při chybném skutkovém

zjištění, že závazek ze smlouvy o dílo nesplnil – pominul ustanovení § 641

odst. 1 obč. zák., je třeba uvést následující. Platí, že zhotovitel svůj

závazek ze smlouvy splní, až když objednateli předá hotové dílo; výjimkou je

situace, kdy dílo sice neprovedl, ale byl ochoten tak učinit, a zabránily mu v

tom okolnosti na straně objednatele. Ochotou zhotovitele se rozumí nejen jeho

vnitřní odhodlání, nýbrž také odborná schopnost a faktická připravenost dílo

provést. Zhotovitel tedy je připraven a schopen dílo řádně dokončit a byl by

tak i učinil, nebýt okolností na straně objednatele, jimiž mohou být např.

neposkytnutí potřebné součinnosti (§ 638 obč. zák.) nebo trvání na použití

nevhodného materiálu nebo pokynů (§ 637 obč. zák.). Jsou-li tyto dvě podmínky

splněny, je zhotovitel oprávněn požadovat zaplacení ceny, i když dílo nebylo

provedeno, nikoliv však do její plné výše. V daném případě žalobce v průběhu

řízení před soudy obou stupňů netvrdil (a neprokazoval) žádnou okolnost na

straně žalovaného, která by mu v dokončení díla bránila, a nic takového

nevyplývá ani z obsahu spisu. Odvolacímu soudu proto nelze vytýkat, že věc

nepoměřoval ustanovením § 641 odst. 1 obč. zák., neměl-li proto oporu ve

skutkovém terénu.

K vadám řízení ve smyslu § 242 odst. 3, věty druhé, o.s.ř. dovolací soud

přihlédne jen, je-li dovolání přípustné; protože tato podmínka naplněna není,

jsou bezcenné výtky, že odvolací soud ignoroval žalobcovo právo vyjádřit se a

předložit nové důkazy (z obsahu spisu ostatně vyplývá, že žalovaný již v řízení

před soudem prvního stupně tvrdil, že elektrický pilíř s elektroměrovým

rozvaděčem nebyl vybudován, a žalobce se v odvolacím jednání 4. 10. 2016 k této

výhradě žalovaného vyjádřil).

Žalobce napadl rozsudek odvolacího soudu výslovně „v celém jeho rozsahu,“ tj. i

ve výroku o nákladech řízení před soudy obou stupňů; ve vztahu k němu však

žádnou argumentaci – natož tu, jež by se vázala k obligatorním údajům ve smyslu

§ 241a odst. 2 o.s.ř. doplnitelným jen ve lhůtě uvedené v § 241b odst. 3 o.s.ř.

– nevznesl.

Protože dovolatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního

práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o.s.ř., Nejvyšší

soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o.s.ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3

o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může

žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně 28. 12. 2017

JUDr. Pavel Krbek

předseda senátu