33 Cdo 594/2012
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců
JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně České
republiky-Ministerstva vnitra, Praha 7, Nad Štolou 936/3, proti žalované IFM
GROUP a. s. se sídlem v Brně, Křenová 479/71, zastoupené JUDr. Radkem Ondrušem,
advokátem se sídlem v Brně, Těsnohlídkova 9, o 11.501.100,- Kč s
příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 13 C 249/2008, o
dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. července
2011, č. j. 37 Co 133/2010-145, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne
6. dubna 2009, č. j. 13 C 249/2008-94, uložil žalované povinnost zaplatit
žalobkyni 11.501.100,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení, rozhodl o
nákladech řízení a o poplatkové povinnosti žalované. Vzal za prokázané, že
účastnice uzavřely dne 4. 7. 2008 smlouvu o prodeji areálu zahrnujícího budovy
a pozemky v k. ú. K. za kupní cenu 115.011.000,- Kč (dále jen „kupní smlouva“
nebo „předmětná smlouva“). Pro případ její opožděné úhrady byla v čl. III. odst. 3 smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši deseti procent z kupní ceny;
zároveň byl určen okamžik její splatnosti. V případě nezaplacení kupní ceny
měla žalobkyně právo od smlouvy odstoupit. Dopisem ze dne 8. 10. 2008 žalovaná
žalobkyni sdělila, že od smlouvy odstupuje, neboť dodatečně zjistila, že
zakoupené nemovitosti nebude moci použít k zamýšlenému účelu. Soud prvního
stupně uzavřel, že ze smlouvy ani podle zákona neměla žalovaná právo odstoupit
od smlouvy, neboť od počátku věděla, k jakému stavebnímu účelu bude možno
nemovitosti použít, a důvodem, proč nezaplatila kupní cenu, bylo nezískání
úvěru. Ujednání o smluvní pokutě považoval soud prvního stupně za platné a
požadavek na její zaplacení shledal důvodným. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 28. července 2011, č. j. 37 Co
133/2010-145, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil; zároveň rozhodl o
nákladech řízení. Ztotožnil se se závěrem, že kupní smlouva podléhá režimu
občanského a nikoli obchodního zákoníku, tj. § 544 a násl. zákona č. 40/1964
Sb. (dále jen „obč. zák.“), a že výše smluvní pokuty je přiměřená. Zdůraznil,
že povinnost platit smluvní pokutu není dotčena tím, že žalobkyně následně (pro
nezaplacení kupní ceny) odstoupila od kupní smlouvy. V souladu s § 118 odst. 5
zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, není smlouva neplatná, neboť i
přesto, že žalobkyni byla uložena pokuta za nedodržení postupu podle tohoto
zákona, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „ÚOHS“) neuložil zákaz
jejího plnění. K námitce neplatnosti kupní smlouvy z důvodu, že vláda České
republiky při udělení výjimky z trvalé neupotřebitelnosti majetku státu
neuvedla důvody takového postupu, což má mít podle žalované za následek stav,
jako by výjimka nebyla udělena, odvolací soud uvedl, že usnesením vlády ze dne
4. 2. 2008 byla podle § 21 odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České
republiky a jejím vystupování v právních vztazích (dále jen „zákon o majetku
České republiky“), povolena výjimka z trvalé neupotřebitelnosti účelového
areálu K., tj. majetku, který se stal předmětem převodu vlastnictví podle
uzavřené kupní smlouvy. Podle odvolacího soudu je vyloučeno přezkoumávat
uvedené usnesení vlády, neboť to zákon zakazuje. K námitce neplatnosti kupní
smlouvy, založené na úsudku, že výjimku lze udělit až k uzavřené kupní smlouvě
(a nikoli předem), dodal, že postup předpokládaný ustanoveními § 44 odst. 3 a 4
zákona o majetku České republiky byl dodržen.
Elektronická aukce, na jejímž
základě byla vybrána žalovaná, se kterou byla uzavřena kupní smlouva, je
podobná veřejné dražbě, a souhlas ke smlouvě se uděluje předem.
V dovolání, jehož přípustnost žalovaná (dále též „dovolatelka“) spojuje
ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu (dále jen „o. s. ř.“), se zásadním právním významem rozsudku odvolacího
soudu, uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §
241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Odvolacímu soudu vytýká, že sice není oprávněn
přezkoumávat rozhodnutí vlády o povolení výjimky z trvalé neupotřebitelnosti
majetku České republiky, avšak je povinen zkoumat, zda takové rozhodnutí je
náležitě odůvodněno. Jen za takového stavu udělená výjimka má za následek, že
právní úkon, k němuž byla udělena, je platný. Není-li rozhodnutí o výjimce
odůvodněno, tzn. že z něj nelze zjistit, zda byly dány mimořádné (závažné)
důvody pro její udělení, pak i přesto, že vláda o ní rozhodla, nastává situace,
jako by výjimka udělena nebyla a kupní smlouva je proto neplatná. Ustanovení §
44 odst. 1 zákona o majetku České republiky vylučuje z přezkumné činnosti soudů
jen samotná rozhodnutí, splnění zákonných podmínek pro tato rozhodnutí však z
přezkumu nevyjímá. Dovolatelka akcentuje, že podle § 22 odst. 3 zákona o
majetku České republiky smlouvy o převodu nemovitostí, které se evidují v
katastru nemovitostí, vyžadují schválení Ministerstvem financí. Přitom podle §
44 odst. 3 téhož zákona se výjimky a schválení poskytují k již uzavřené
smlouvě, přičemž jen v případě veřejné dražby se výjimka povoluje a schválení
se poskytuje před navržením dražby, tj. před uzavřením smlouvy o provedení
dražby. Předmětné nemovitosti nebyly prodány ve veřejné dražbě podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, nýbrž na základě kupní smlouvy ze dne 4. 7. 2008. Vláda proto měla udělit výjimku nebo Ministerstvo financí mělo smlouvu
schválit až po uzavření kupní smlouvy, což se nestalo. Je-li podle § 44 odst. 4
zákona o majetku České republiky výjimka a schválení podmínkou platnosti
právního úkonu, pak kupní smlouva ze dne 4. 7. 2008 je neplatná. V důsledku
toho nemůže být důvodný požadavek na zaplacení smluvní pokuty, která
zajišťovala včasnost zaplacení kupní ceny. Dovolatelka není srozuměna se
závěrem, že smlouva o provedení elektronické aukce je platná, neboť ÚOHS
neuložil podle § 118 odst. 5 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách,
zákaz jejího plnění. Má zato, že smlouva mezi žalobkyní a společností Clanroy
Sales, a. s. ze dne 5. 6. 2008 o poskytování služeb provedením elektronické
aukce je neplatná podle § 39 obč. zák. pro porušení zákona o veřejných
zakázkách, za což ÚOHS uložil pokutu. V důsledku neplatnosti smlouvy o
provedení elektronické aukce je neplatná samotná aukce a na jejím základě s
vybraným zájemcem (žalovanou) uzavřená kupní smlouva. Závěr odvolacího soudu,
že smlouva o provedení elektronické aukce je platná, neboť ÚOHS neuložil zákaz
jejího plnění podle § 118 odst. 5 zákona o veřejných zakázkách, nepovažuje
dovolatelka za správný, neboť citované ustanovení bylo do zákona včleněno až
novelou provedenou zákonem č. 417/2009 Sb., tj. s účinností od 1. 1. 2010.
Do
té doby na smlouvy uzavřené v rozporu se zákonem o veřejných zakázkách (zde
smlouva o provedení elektronické aukce) platila obecná kritéria neplatnosti
podle § 39 obč. zák. S tímto odůvodněním žalovaná navrhla zrušit rozsudek
odvolacího soudu a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Žalobkyně navrhla dovolání z důvodu nepřípustnosti odmítnout, popř. jako nedůvodné zamítnout.
Dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. pro výklad
§ 21 odst. 2 a § 44 odst. 2 zákona o majetku České republiky, jakož pro
posouzení platnosti kupní smlouvy, jíž předcházela elektronická aukce podle
zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, neboť v rozhodovací činnosti
dovolacího soudu nebyl výklad těchto ustanovení dotčené právní otázky dosud
podán. Žalovaná nenamítá, že je řízení postiženo některou z vad uvedených v §
229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. ani jinou
vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž
dovolací soud přihlédne, i kdyby nebyly v dovolání uplatněny. Jelikož nic
takového neplyne ani z obsahu spisu, zabýval se dovolací soud pouze výslovně
uplatněným dovolacím důvodem, jak byl obsahově vymezen. Podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním
posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutkové
zjištění). O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní
předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní
předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění
vyvodil nesprávné právní závěry. Podle § 21 odst. 1 zákona č. 219/2000Sb., o majetku České republiky a
jejím vystupování v právních vztazích ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále
opět jen „zákon o majetku České republiky“), nejde-li o prodej zboží v obchodě
nebo jiný smluvní převod v rámci stanoveného předmětu činnosti, lze do
vlastnictví právnické nebo fyzické osoby převést smlouvou věc pouze za podmínek
uvedených v ustanovení § 22 až 24 a jen tehdy, je-li tato věc pro stát trvale
nepotřebná (§ 14 odst. 7, § 19 odst. 3). Ze závažných důvodů a po předchozím
vyjádření Ministerstva financí může vláda povolit výjimku z podmínky trvalé
nepotřebnosti podle odstavce 1. Tím není dotčen postup podle ustanovení § 22
odst. 1 a 2; ustanovení § 22 odst. 3 až 6 a § 23 se však nepoužijí (odst. 2). Podle § 14 odst. 7 zákona o majetku České republiky stane-li se majetek
nepotřebným a o nepotřebnosti rozhodl písemně vedoucí příslušné organizační
složky, popřípadě jím písemně pověřený jiný vedoucí zaměstnanec organizační
složky, naloží příslušná organizační složka s majetkem způsoby a za podmínek
podle tohoto zákona. Za nepotřebný se pro tyto účely považuje zejména majetek,
který přesahuje potřeby příslušné organizační složky, anebo majetek, na jehož
ponechání státu přestal být veřejný zájem, v případě věcí též takové věci,
které pro ztrátu, popřípadě zastarání svých technických a funkčních vlastností
nebo pro nepřiměřenou nákladnost provozu nemohou sloužit svému účelu. Podle § 19 odst. 3 zákona o majetku České republiky příslušné
organizační složky (§ 9 a 11) nakládají s majetkem ve prospěch právnických a
fyzických osob podle dalších ustanovení tohoto zákona teprve poté, neprojeví-li
o majetek ani na základě širší nabídky zájem jiná organizační složka.
Postup
při nakládání s majetkem, o který neprojevily zájem jiné organizační složky ani
jiné právnické nebo fyzické osoby, upraví prováděcí právní předpis. Podle § 44 odst. 1 zákona o majetku České republiky výjimky se povolují
a schválení a předchozí souhlas podle tohoto zákona se poskytují pouze pro
jednotlivé případy a jsou součástí projevu vůle a právního úkonu státu (§ 7). Na toto rozhodování se nevztahují předpisy o správním řízení a učiněná
rozhodnutí nepodléhají přezkoumání soudem. Podle § 44 odst. 3 zákona o majetku České republiky výjimka se povoluje
a schválení se poskytuje k již uzavřené smlouvě nebo jinému provedenému
právnímu úkonu, pokud to jeho povaha nebo zvláštní právní předpisy nevylučují. Podle § 44 odst. 4 zákona o majetku České republiky povolení výjimky,
schválení i předchozí souhlas jsou podmínkou platnosti právního úkonu, k němuž
se poskytují. Ze skutkových zjištění soudů obou stupňů, v návaznosti na obsah spisu,
vyplývá, že usnesením vlády České republiky č. 116/2008 ze dne 4. 2. 2008, o
změně usnesení vlády ze dne 15. 2. 2006, č. 145, k rozvoji podnikání a dopravní
infrastruktury v návaznosti na silniční okruh kolem Prahy, pod bodem II. povolila v souladu s ustanovením § 21 odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku
České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, výjimku z trvalé
nepotřebnosti podle § 21 odst. 1 tohoto zákona, účelového areálu K. v obci a v
katastrálním území K., okres P.-v., uvedeného v části II příloze č. 1 materiálu
č. j. 105/08. Dne 4. 7. 2008 pak žalobkyně uzavřela smlouvu, podle níž prodala
žalované blíže specifikované nemovitosti v k. ú. K. (čl. I. odst. 1 smlouvy),
se kterými bylo oprávněno hospodařit Ministerstvo vnitra. Kupní cena byla
sjednána částkou 115.011.000,- Kč a byl dohodnut způsob její splatnosti (čl. II. odst. 1 a 2 smlouvy). Pro případ, že kupující (žalovaná) neuhradí řádně a
včas část kupní ceny podle odst. 2 písm. b) této smlouvy byla sjednána smluvní
pokuta ve výši 10 % kupní ceny, a bylo ujednáno, že se stává splatnou třetí
pracovní den následující po dni, v němž uplynula lhůta stanovená v odst. 2
písm. b), a to na účet uvedený ve stejném odstavci (čl. III. odst. 3 smlouvy). Jestliže kupující neuhradí část kupní ceny v souladu s ustanovením čl. III. odst. 2 písm. b) této smlouvy, má prodávající (žalobkyně) právo od smlouvy
odstoupit. Nárok na zaplacení smluvní pokuty tím není dotčen (čl. IV. odst. smlouvy). V čl. VII. smlouvy smluvní strany konstatovaly, že vláda České
republiky shora citovaným usnesením povolila výjimku z trvalé nepotřebnosti
prodávaných nemovitostí, a z tohoto důvodu kupní smlouva nepodléhá schválení
podle § 22 zákona o majetku České republiky. Účelem zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím
vystupování v právních vztazích, je (mimo jiné) stanovit závazná pravidla pro
hospodaření a nakládání s majetkem státu, jako jedním ze způsobů hospodaření.
Majetek musí být využíván účelně a hospodárně k plnění funkcí státu a k výkonu
stanovených činností (...) Organizační složka státu je přitom povinna počínat
si tak, aby svým jednáním majetek státu nepoškozovala a neodůvodněně
nesnižovala jeho rozsah a hodnotu anebo výnos z něj (srovnej § 14 odst. 1
zákona o majetku České republiky). S takovým majetkem může být nakládáno (může
být prodán v souladu s § 21 odst. 1 zákona o majetku České republiky) jedině
tehdy, jde-li o majetek nepotřebný (tento stav musí být relativně trvalý) a o
nepotřebnosti rozhodl písemně vedoucí příslušné organizační složky, popřípadě
jím písemně pověřený jiný vedoucí zaměstnanec organizační složky. Za nepotřebný
se pro tyto účely považuje zejména majetek, který přesahuje potřeby příslušné
organizační složky, anebo majetek, na jehož ponechání státu přestal být veřejný
zájem, v případě věcí též takové věci, které pro ztrátu, popřípadě zastarání
svých technických a funkčních vlastností nebo pro nepřiměřenou nákladnost
provozu nemohou sloužit svému účelu (§ 14 odst. 7 věta druhá zákona o majetku
České republiky). Aby bylo zajištěno kvalifikované posouzení vhodnosti zcizení
majetku státu v případech předpokládaných ustanovením § 21 odst. 1 citovaného
zákona, a tak zabráněno nedůvodnému zmenšování jeho rozsahu, popř. prodeji za
nevýhodnou cenu, zákon vyžaduje, aby smlouva o převodu nemovité věci, která se
eviduje v katastru nemovitostí, jakož i smlouva o převodu bytu a nebytového
prostoru (mimo zákonem vyjmenované výjimky), byla schválena Ministerstvem
financí (srovnej § 22 odst. 3 citovaného zákona). Zásada, podle níž lze majetek
státu prodat jen v případě jeho (relativně) trvalé nepotřebnosti, může být v
závažných případech prolomena povolením výjimky ze strany vlády (srovnej § 21
odst. 2 větu druhou citovaného zákona). Rozhodne-li vláda o povolení výjimky z
podmínky trvalé nepotřebnosti, kupní smlouva o takovém nepotřebném (nemovitém)
majetku státu již nepodléhá schválení Ministerstvem financí (srovnej § 21 odst. 2 část věty za středníkem zákona o majetku České republiky); povolení výjimky
zůstává podmínkou platnosti kupní smlouvy o majetku, jehož se výjimka týkala (§
44 odst. 4 zákona o majetku České republiky). Se zřetelem ke shora řečenému
tedy platí, že rozhodla-li vláda o výjimce před uzavřením kupní smlouvy, byl
tento postup správný, neboť nejprve musela rozhodnout o nepotřebnosti blíže
identifikovaného majetku státu, a až poté jej bylo možno prodat; tomuto ostatně
odpovídá i způsob, jakým se realizuje prodej nepotřebného majetku podle § 14
odst. 7 zákona o majetku České republiky. Neuplatní se tak obecné pravidlo
zakotvené v § 44 odst. 3 zákona o majetku České republiky, tj. že výjimku lze
udělit až k uzavřené smlouvě nebo jinému provedenému právnímu úkonu, neboť má
zde přednost aplikace § 21 odst. 2 věty prvé citovaného zákona. Z těchto důvodů
se neprosadí právní názor dovolatelky, že kupní smlouva nebyla schválena
Ministerstvem financí, a je tedy neplatná. Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
brojí žalovaná proti závěru, že soudy nejsou oprávněny přezkoumávat
rozhodnutí vlády o povolení výjimky s argumentací, že není-li takové rozhodnutí
odůvodněno, nebyla výjimka řádně udělena. Nutno připomenout, že postup příslušných orgánů státu při prodeji
státního majetku je sice postupem státu, nicméně nikoli státu jako nositele
veřejné moci, ale státu jako dosavadního vlastníka nabízeného majetku, jehož
dispozice je výrazem a důsledkem vlastníkovy vůle (srov. obdobně např. usnesení
Ústavního soudu ze dne 9. dubna 1998, sp. zn. III. ÚS 380/97, publikované ve
Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 10, pod č. 27). Z právní úpravy
je zřejmé, že veřejný zájem na tom, aby se státním majetkem bylo nakládáno
šetrně a aby hospodaření státu nebylo zatěžováno prodejem majetku v rozporu s
právními předpisy či pro stát nevýhodně, je chráněn systémem opatření, která
nesměřují přímo k nabyvateli (ačkoliv se jimi může cítit být omezen, jsou to
pravidla daná pro každý případ převodu a musí s nimi počítat), nýbrž korigují
počínání samotných konkrétních organizačních složek státu tak, aby uvedeného
účelu bylo dosaženo (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2007, sp. zn. 25 Cdo 312/2005, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod
č. 14/2008). Podle § 44 odst. 1 věty druhé zákona o majetku České republiky se
na rozhodování o povolení výjimek, na schvalování a udělení předchozího
souhlasu nevztahují předpisy o správním řízení a učiněná rozhodnutí nepodléhají
přezkoumání soudem. Z citovaného ustanovení nevyplývá povinnost uvést v
rozhodnutí o povolení výjimky důvody, pro které je podle vlády konkrétní
majetek státu pro něj nadále neupotřebitelný přesto, že rozhodnutí o tom musí
být písemná (§ 44 odst. 2 zákona o majetku České republiky). Dovolatelka se
mýlí, dovozuje-li, že požadavek odůvodnění rozhodnutí o udělení výjimky z
nepotřebnosti majetku státu expressis verbis plyne ze znění § 44 odst. 1 zákona
o majetku České republiky. Podle § 44 odst. 2 citovaného zákona o povolení
výjimky se rozhoduje písemně a na základě zdůvodněné a doložené žádosti
příslušné organizační složky. Nejde tedy o požadavek odůvodnění rozhodnutí o
povolení výjimky, nýbrž o odůvodnění žádosti o její udělení. Je nepochybné, že
nepodléhá-li soudnímu přezkumu rozhodnutí o povolení výjimky (a to ani ve formě
řešení předběžné otázky), nelze dedukovat, že takové rozhodnutí musí obsahovat
odůvodnění; podmínkou platnosti právního úkonu, jemuž předcházelo udělení
výjimky, není odůvodnění rozhodnutí o udělení výjimky (o okolnostech naplnění
podmínek pro její udělení), nýbrž jen rozhodnutí o tom, že se výjimka uděluje;
nelze-li samotná rozhodnutí přezkoumávat, nemůže se soud zabývat existencí
odůvodnění závěru, že byly dány „závažné důvody“ podle § 21 odst. 2 zákona o
majetku České republiky k udělení výjimky. Dovolatelka dále prosazuje názor, že kupní smlouva ze dne 4. 7. 2008 je
neplatná podle § 39 obč. zák., neboť elektronickou aukci realizovala společnost
Clanroy Sales, a.
s., kterou vybralo Ministerstvo vnitra v rozporu se zákonem o
veřejných zakázkách, za což mu Úřad na ochranu hospodářské soutěže uložil
pokutu. Tento důvod neplatnosti kupní smlouvy neobstojí. Účelem zákona 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách ve znění účinném do
31. 12. 2009 (srovnej čl. II bod 1. a 2. zákona č. 417/2009 Sb. - dále jen
„zákon o veřejných zakázkách“), je v souladu s příslušnými předpisy Evropských
společenství zejména zajištění hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti
nakládání s veřejnými prostředky, založené na principu transparentnosti, zákazu
diskriminace, rovného zacházení (§ 6 zákona o veřejných zakázkách), vzájemného
uznávání a proporcionality. Veřejnou zakázkou je zakázka realizovaná na základě
smlouvy mezi zadavatelem a jedním či více dodavateli, jejímž předmětem je
úplatné poskytnutí dodávek či služeb (§ 10 zákona o veřejných zakázkách) nebo
úplatné provedení stavebních prací (§ 7 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách). Prostředkem pro hodnocení nabídek v otevřeném řízení, užším řízení, jednacím
řízení s uveřejněním nebo ve zjednodušeném podlimitním řízení [§ 21 odst. 1
písm. a), b), c) a d) zákona o veřejných zakázkách] může být elektronická aukce
(§ 96 a násl. zákona o veřejných zakázkách). Výkonem dohledu nad dodržováním
zákona o veřejných zakázkách, při kterém přezkoumává zákonnost úkonů zadavatele
s cílem zajistit zachování shora uvedených zásad, je pověřen Úřad pro ochranu
hospodářské soutěže. Řízení o přezkoumání úkonů zadavatele se zahajuje na
písemný návrh stěžovatele nebo z moci úřední a je formou správního řízení. Podle právní úpravy platné do 31. 12. 2009 v případech, kdy zadavatel nedodržel
postup stanovený pro zadání veřejné zakázky, přičemž tento postup podstatně
ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a dosud nedošlo k
uzavření smlouvy, mohl ÚOHS uložit nápravné opatření tím, že zrušil zadání
veřejné zakázky nebo jen jednotlivý úkon zadavatele, jinak řízení zastavil
(srovnej § 118 zákona o veřejných zakázkách). Kromě tohoto nápravného opatření
mohl ÚOHS uložit za spáchání správních deliktů vyjmenovaných v § 120 odst. 1
zákona o veřejných zakázkách pokutu podle § 120 odst. 2 téhož zákona. Dovolatelkou zmiňovaným rozhodnutím ze dne 28. listopadu 2008, č. j. S239/2008/VZ-24107/2008/530/Ra, ÚOHS ve věci zadavatele – České republiky –
Ministerstva vnitra a vybraného uchazeče – Clanroy Sales a. s. rozhodl o tom,
že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona
o veřejných zakázkách ve znění pozdějších předpisů tím, že před uzavřením
smlouvy č. 104/2008 ze dne 5. 6. 2008, jejímž předmětem bylo zajištění
elektronické aukce a souvisejících služeb za účelem prodeje nemovitostí,
nedodržel postup stanovený v § 21 o veřejných zakázkách a neprovedl zadávací
řízení, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější
nabídky. Za to mu ÚOHS uložil pokutu ve výši 50.000,- Kč; rozhodnutím ze dne
14. dubna 2009, č. j.
R203/2008/02-4472/2009/310-JVa, předseda ÚOHS shora
uvedené rozhodnutí potvrdil a podaný rozklad zamítl (obě rozhodnutí jsou
veřejnosti k dispozici na webových stránkách Úřadu pro ochranu hospodářské
soutěže – www.uohs.cz). Lze souhlasit s dovolatelkou, že odvolací soud nesprávně aplikoval při
formulaci svého závěru, že smlouva o poskytování služeb provedením elektronické
aukce ze dne 5. 6. 2008 je platná, zákon č. 137/2006 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2010, ačkoli správné bylo vycházet z jeho znění před novelou provedenou
zákonem č. 417/2009 Sb. (viz čl. II. bod 1. uvedené novely). Toto pochybení se
však neprojevilo na věcné správnosti rozhodnutí odvolacího soudu. Nutno
zdůraznit, že žádné ustanovení zákona o veřejných zakázkách nespojuje s
porušením podmínek pro zadání veřejné zakázky neplatnost uzavřené smlouvy,
kterou se veřejná zakázka realizuje. Zákon o veřejných zakázkách ve znění
účinném do 31. 12. 2009 orgánu vykonávajícímu dozor v oblasti veřejných zakázek
pouze umožňoval v souvislosti s porušením tohoto zákona přijímat nápravná
opatření, popř. rozhodovat o správních deliktech v této oblasti veřejného
zájmu. Nápravné opatření spočívající ve zrušení zadání veřejné zakázky nebo
jednotlivého úkonu zadavatele bylo ovšem možno vydat jen do okamžiku
předcházejícímu uzavření smlouvy, pro kterou se zadávala veřejná zakázka. Nelze
přehlédnout, že zákon č. 137/2006 Sb. reguluje v souladu s předpisy Evropských
společenství oblast veřejného práva, v níž se neuplatní instituty práva
soukromého, tj. např. neplatnost právního úkonu podle § 39 obč. zák. Proto i
přes uloženou správněprávní sankci za porušení podmínek zákona č. 137/2006 Sb. nelze dovodit, že provedená elektronická aukce je neplatná a neplatnou je z
tohoto důvodu i na ni navazující kupní smlouva uzavřená s žalovanou. Úsudek o tom, že s porušením zákona o veřejných zakázkách není spojen závěr o
neplatnosti smlouvy, která měla být uzavřena na základě zadání veřejné zakázky,
podporuje i právní úprava zadávání veřejných zakázek po 1. 1. 2010. Z důvodové
zprávy k zákonu č. 417/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 137/2006 Sb., o
veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony,
vyplývá, že se touto novelou vyjasňuje také otázka neplatnosti smluv uzavřených
na realizaci veřejných zakázek. Tyto smlouvy mohou být z důvodu nedodržení
postupů podle zákona o veřejných zakázkách považovány za neplatné (neplatnost z
jiných důvodů tím není dotčena) pouze v případech, kdy je Úřadem uložen zákaz
plnění smlouvy. Důvodem pro toto řešení je především situace, kdy Úřad sice
zjistí správní delikt umožňující vyslovení zákazu plnění smlouvy, ale tento
zákaz z důvodů hodných zvláštního zřetele nevysloví, čímž se má de facto
umožnit dokončení plnění smlouvy. Bylo by nelogické v takovém případě považovat
smlouvu za neplatnou. O platnosti či neplatnosti smlouvy Úřad přímo
nerozhoduje, zůstává zde pravomoc soudu. Současně však nemůže dojít k
prohlášení neplatnosti smlouvy na základě ostatních porušení zákona o veřejných
zakázkách, které např. nemohly mít vliv na výběr nejvhodnější nabídky. Přestože
zákon č.
417/2009 Sb. na souzenou věc ze shora uvedených důvodů nedopadá,
aktuální právní úprava jednoznačně vyjadřuje úmysl zákonodárce nepostihovat
porušení podmínek zákona o veřejných zakázkách sankcí absolutní neplatnosti ve
smyslu občanskoprávních předpisů uzavřené smlouvy, ale pouze spojovat s takovým
porušením odpovědnost v rovině správněprávní (uložení zákazu plnění či finanční
sankce). Žalované se tak prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového
vymezení nepodařilo zpochybnit správnost napadeného rozsudku a dovolací soud
proto její dovolání podle § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl. Podle § 241a odst. 4 o. s. ř. v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo
důkazy ve věci samé. Při zjišťování skutkového stavu věci může soud vycházet toliko z důkazů, které
byly označeny nejpozději v odvolacím řízení. V dovolacím řízení, jehož účelem
je přezkoumání správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, se dokazování ve věci
neprovádí. Proto v něm nelze ani úspěšně uplatňovat nové skutečnosti nebo nové
důkazy, tj. takové skutečnosti či důkazy, které nebyly uvedeny v řízení před
soudem prvního stupně ani soudem odvolacím (k tomu srovnej usnesení Vrchního
soudu v Praze ze dne 15. 8. 1995, sp. zn. 6 Cdo 114/94, publikované v časopisu
Právní rozhledy 6/1996). Dovolací soud proto nemohl přihlédnout k rozsudku
Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 5. listopadu 2012, č. j. 4 C 558/2009, 4 C
558/2009-54, jímž byla zamítnuta žaloba žalované (v procesním postavení
žalobkyně) proti žalobkyni (v procesním postavení žalované) o určení
neplatnosti kupní smlouvy ze dne 4. 7. 2008. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto s přihlédnutím k tomu, že
žalobkyni, která by podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142
odst. 1 o. s. ř. měla právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady
nevznikly. Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.