U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň
JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce Ekologického
právního servisu, občanského sdružení se sídlem v Táboře, Příběnická 1908,
proti žalované Hyundai Motor Manufacturing Czech s. r. o. se sídlem v Nižních
Lhotách - Průmyslová zóna Nošovice, Nižní Lhoty 700 (identifikační číslo
27773035), zastoupené Mgr. Lukášem Mokrým, advokátem se sídlem v Ostravě -
Mariánských Horách, Sokola Tůmy 16/743, o splnění povinnosti ze smlouvy, vedené
u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 18 C 38/2010, o dovolání
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 9. 2011, č.j. 57 Co
271/2011-221, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího
řízení 1.573,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Lukáše
Mokrého, advokáta.
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil rozsudek ze dne
26. 1. 2011, č.j. 18 C 38/2010-180, kterým Okresní soud ve Frýdku - Místku
zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal, aby žalovaná vybavila osm odlučovačů
ropných látek v areálu výrobního závodu v N. a N. L. sorpčním dílem tak, aby na
výstupu přečištěné vody z odlučovačů bylo trvale dosahováno koncentrace
uhlovodíků C10 – C40 0,2 mg/l. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního
stupně v tom, že závazek obsažený v článku 5 deklarace porozumění z 3. 11. 2006, kterou kvalifikoval jako občanskoprávní dohodu (nepojmenovanou smlouvu
podle § 51 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších
předpisů, dále jen „obč. zák.“), „není dostatečně určitý a nelze z něho vyvodit
povinnost žalované“ provést požadované stavební úpravy. Dovolání, jímž žalobce napadl rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné podle
§ 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve
znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. část první, čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., dále jen „o.s.ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237
odst. 1 písm. c/ o.s.ř., neboť rozsudek odvolacího soudu nemá ve věci samé po
právní stránce zásadní význam. Ten je ve smyslu § 237 odst. 3 o.s.ř. dán
zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu
dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem
uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ a § 241a odst. 3
o.s.ř. nepřihlíží. Odvolací soud - ve shodě se soudem prvního stupně - vyšel z následujícího
zjištění. Dne 3. 11. 2006 uzavřelo osm subjektů, mezi nimiž byli žalobce na straně
občanských sdružení a žalovaná na straně „H-projektu“, deklaraci porozumění. V
jejím článku 5 se žalovaná a Moravskoslezský kraj zavázaly, že „v rámci svých
příslušných kompetencí v projektu splní všechny podmínky a kompenzační opatření
uvedené v příslušném stanovisku Ministerstva životního prostředí k dokumentaci
vyhodnocení dopadu na životní prostředí projektu … ze dne 5. 5. 2006
(stanovisko EIA), týkající se výstavby a provozu závodu a výstavby technické a
dopravní infrastruktury v průmyslové zóně.“ Oba zmíněné subjekty přislíbily
implementovat doporučení obsažená ve stanovisku EIA, „jak je blíže uvedeno v
Příloze 1 této Deklarace.“ V příloze 1 (označené jako „EIA – konečné podmínky
záměru“) žádné bližší specifikace závazků článku 5 deklarace uvedeny nebyly a
příloha nevymezovala povinnost, jejíhož splnění se žalobce domáhá. Pro fázi
přípravy stavby byly technické parametry odlučovačů ropných látek obsaženy ve
stanovisku EIA z 5. 5. 2006 (bod 11). Magistrát města Frýdku - Místku, odbor
životního prostředí, vydal 30. 5. 2007 rozhodnutí, jímž povolil stavbu vodního
díla „H-projekt“, sekce 10 venkovní plochy (SO 1032 otevřený příkop a SO 1033
rozvod potrubí na dešťovou vodu, povolení nakládání s povrchovými vodami
spočívající v odvádění povrchové vody z ploch areálu HMMC vodními díly SO 1032
a SO 1033).
Pod bodem 12 uvedeného rozhodnutí vymezil nejvyšší koncentraci NEL
na odtocích z odlučovačů ropných látek (0,2 mg/l). Rozhodnutím z 8. 12. 2008,
č.j. OŽPaZ/7813-2/2008/Spr/231.2, povolil Magistrát města Frýdku - Místku,
odbor životního prostředí, užívání stavby vodního díla „H-projekt“, sekce 10;
stavba byla provedena v souladu se stavebním povolením a ověřenou projektovou
dokumentací, v níž byly schváleny před dokončením drobné změny. Zjišťuje-li soud obsah právního úkonu, a to i pomocí výkladu projevů vůle ve
smyslu § 35 odst. 2 obč. zák., jde o skutkové zjištění (srovnej rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 73/2000, nebo rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99). Napadením skutkového závěru soudů obou
stupňů, podle něhož deklarace porozumění z 3. 11. 2006 jakožto vícestranný
právní úkon neobsahuje povinnost žalované vybavit odlučovače ropných látek
sorpčním dílem určité kvality (nejde tedy o právní závěr neplatnosti /části/
právního úkonu z důvodu neurčitosti ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák.), založil
žalobce kritiku právního posouzení věci odvolacím soudem výhradně na
zpochybnění skutkových zjištění; má za to, že z provedeného dokazování vyplývá
opak. Jinak řečeno, předestírá-li odlišné skutkové závěry (týkající se obsahu
konkrétního ustanovení deklarace), které následně právně hodnotí jinak než
odvolací soud (vyvozuje právní závaznost tohoto ustanovení), nezpochybňuje
právní posouzení věci, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení
věci odvolacím soudem rozhodující. Námitky žalovaného tudíž nepředstavují
uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., ale
dovolacího důvodu vymezeného v § 241 odst. 3 o.s.ř., který není s to
přípustnost dovolání založit (srov. § 237 odst. 3, část věty za středníkem, §
241a odst. 3 o.s.ř.).
Podle ustanovení § 237 odst. 3, části věty za středníkem, o.s.ř. nepřihlíží
dovolací soud ani k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle § 241a odst.
2 písm. a/ o.s.ř. Z tohoto úhlu pohledu jsou proto bezcenné výtky týkající se
„nepřezkoumatelnosti rozhodnutí soudu“ (ve smyslu ustanovení § 157 odst. 2
o.s.ř.), „neúplného zjištění skutkového stavu“ a „neprovedení navržených
důkazů“.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud - aniž se zabýval dalšími námitkami
týkajícími se charakteru deklarace porozumění, konfliktu práva smluvního s
rozhodnutími správních orgánů a promlčení práva na plnění - odmítl (§ 243b
odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §
243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. Žalovaná má právo na náhradu
účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v
dovolacím řízení. Poté, co Ústavní soud zrušil vyhlášku č. 484/2000 Sb. (srov.
nález ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaný ve Sbírce zákonů
České republiky pod č. 116/2013), výši mimosmluvní odměny dovolací soud určil
podle ustanovení § 1 odst. 1, 2, § 2, § 6 odst. 1, § 7 bodu 3, § 9 odst. 1 a §
11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách
advokátů za poskytování právních služeb, v rozhodném znění (dále jen „advokátní
tarif“), tj. částkou 1.000,- Kč. Součástí nákladů je paušální částka náhrady za
úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 1, 3
advokátního tarifu) a částka 273,- Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty
(§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může
žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 22. srpna 2013
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu