33 Cdo 690/2025-218
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Krbkem ve věci žalobkyně G A M A S veř.obch.spol., se sídlem v Hlinsku, Polní 1429 (identifikační číslo 620 62 255), zastoupené JUDr. Martinem Pavlišem, advokátem se sídlem v Hlinsku, Adámkova třída 149, proti žalovaným 1) N. Q. D., a 2) P. T. S., zastoupeným JUDr. Ludvíkem Hynkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 2074/37, o 300 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 4 C 150/2022, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 11. 2024, č. j. 21 Co 176/2024-197, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradu nákladů dovolacího řízení 12 039,50 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Martina Pavliše, advokáta.
Okresní soud v Třebíči rozsudkem ze dne 13. 6. 2024, č. j. 4 C 150/2022-168, uložil žalovaným, aby zaplatili žalobkyni společně a nerozdílně 300 000 Kč s 8,5 % úroky z prodlení od 19. 11. 2021 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.
Rozsudkem ze dne 5. 11. 2024, č. j. 21 Co 176/2024-197, Krajský soud v Brně
potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Přípustnost dovolání, kterým napadli rozhodnutí odvolacího soudu, žalovaní spatřují v tom, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to otázky, zda je kupní smlouva platná, obsahuje-li v době jejího uzavření smluvními stranami nesplnitelné ujednání spočívající v závazku kupujících uhradit část kupní ceny z úvěru, pokud banka prostředky na úhradu kupní ceny neposkytla a kupující v důsledku toho nemohli splnit závazek uhradit kupní cenu. Žalovaní považují takovou kupní smlouvu od počátku za absolutně neplatnou pro nemožnost plnění. Dovolání, jímž žalovaní napadli rozhodnutí odvolacího soudu, dovolací soud odmítl (§ 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje způsobilé vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.); o tuto obligatorní náležitost již dovolání nemůže být doplněno (§ 241b odst. 3 o. s. ř.) a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat. Požadavek, aby dovolatel uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako je tomu v této věci), je dovolatel povinen v dovolání uvést, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu tohoto ustanovení nebo jeho části (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Má-li být odvolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na otázce hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 1. 2025, sp. zn. IV. ÚS 2926/24, a ze dne 22. 1. 2025, sp. zn. I. ÚS 3055/24). V daném případě dovolatelé spatřují přípustnost dovolání v tom, že se odvolací soud při řešení uvedené otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, aniž by uvedli, od kterého rozhodnutí či od kterých rozhodnutí Nejvyššího soudu se odvolací soud odchýlil, a aniž by případně tuto ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu jinak vymezili. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se podle § 243f odst. 3 druhé věty o. s. ř. neodůvodňuje. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 3. 2025
JUDr. Pavel Krbek předseda senátu