33 Cdo 708/2010
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci
žalobkyně ČEZ Prodej, spol. s.r.o. se sídlem v Praze 4, Duhová 1/425,
identifikační číslo 27232433, zastoupené JUDr. Janou Pánkovou, Ph.D.,
advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Hořická 974, proti žalované Mgr. N. U.,
zastoupené JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové,
Dukelská 15, o zaplacení částky 141.468,- Kč s příslušenstvím, vedené u
Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 10 C 206/2007, o dovolání
žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. května
2009, č. j. 21 Co 649/2008-122, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení
19.170,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Milana
Jelínka, advokáta se sídlem v Hradci Králové, Dukelská 15.
Žalobkyně se žalobou ze dne 22. 12. 2006 domáhala, aby jí žalovaná zaplatila
částku 141.468,- Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku za elektřinu dodanou
do odběrného místa K. nad O., podle kupní smlouvy ze dne 18. 12. 2002. Pro
případ, že v řízení bude prokázáno, že žalovaná řádně ukončila odběr,
požadovala žalobkyně zaplacení uvedené částky společně a nerozdílně po O. H. a
J. H.
Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 24. července 2008, č. j. 10 C
206/2007-96, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 141.468,- Kč s blíže
specifikovaným příslušenstvím (výrok I.); ve vztahu k O. a J. H. žalobu zamítl
(výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a IV.).
K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 6. května
2009, č. j. 21 Co 649/2008-122, změnil rozsudek soudu prvního stupně v
napadeném vyhovujícím výroku I. tak, že žalobu vůči žalované zamítl, a rozhodl
o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Oba soudy vyšly ze zjištění, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně
byla dne 18. 12. 2002 uzavřena kupní smlouva o dodávce elektřiny do odběrného
místa v K. nad O. (dále „předmětná nemovitost“). Dopisem z 29. 12. 2004
žalovaná předchůdkyni žalobkyně sdělila, že dům v K. nad O. prodala, a proto
„žádá o ukončení smlouvy v co nejkratší době“; v této písemnosti označené jako
„odstoupení od smlouvy“ uvedla mimo jiné číslo kupní smlouvy, zákaznické číslo
a číslo odběrného místa. Žalobkyně reagovala na tuto písemnost dopisem z 3. 1.
2005, v němž žalované sdělila, že jí zasílá odhlášku odběru, v níž má uvést
stav elektroměru, korespondenční adresu a důvod ukončení odběru. Žalobkyně
žalované vyúčtovala za období od 23. 11. 2004 do 1. 11. 2005 za dodanou energii
částku 104.480,- Kč a za období od 2. 11. 2005 do 10. 1. 2006 částku ve výši
36.988,- Kč; tyto částky žalovaná neuhradila.
Zatímco soud prvního stupně dospěl na základě takto zjištěného skutkového stavu
k závěru, že žalovaná neprokázala, že by řádně ukončila odběr elektrické
energie, neboť právní úkon obsažený v listině ze dne 29. 12. 2004 je neplatný
pro neurčitost, odvolací soud dovodil, že písemné oznámení žalované o ukončení
odběru podle článku VI kupní smlouvy není z důvodu neurčitosti neplatným
právním úkonem. Právní vztah účastnic založený kupní smlouvou ze dne 18. 12.
2002 tak byl řádně ukončen, a pokud žalobkyně dodávala elektřinu do odběrného
místa i po oznámení ukončení odběru, činila tak bez právního důvodu a nemůže se
s úspěchem domáhat zaplacení ceny za dodanou elektřinu po žalované.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. V rámci dovolacího
důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. brojí proti závěru odvolacího
soudu, že listina ze dne 29. 12. 2004 obsahuje platný právní úkon, jímž
žalovaná ukončila smluvní vztah založený kupní smlouvou ze dne 18. 12. 2002. Prosazuje názor, že uvedený právní úkon je neplatný pro neurčitost, neboť
žalovaná požádala o „ukončení smlouvy v co nejkratší době“, tedy aniž
specifikovala, ke kterému datu má být smluvní vztah ukončen. Připomíná, že
žalovanou písemně poučila o povinnostech při ukončení smlouvy, resp. o tom jak
má postupovat, a k poučení připojila i formulář odhlášení odběru. Žalovaná si
tedy musela být vědoma, že nejednala v souladu se smlouvou. Žalobkyně má rovněž
za to, že odvolací soud zatížil řízení vadou, jež mohla mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci, jestliže podrobil přezkumu pouze výrok I. rozsudku soudu prvého stupně a nikoli výroky II. a III. Domnívá se, že nemohla
podat odvolání proti rozsudku soudu prvého stupně, neboť jí bylo plně vyhověno. Z výše uvedených důvodů navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v
plném rozsahu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl. Ztotožnila se se závěrem
odvolacího soudu, že její právní úkon obsažený v písemnosti z 29. 12. 2004
(„Odstoupení od smlouvy“) je dostatečně určitý a srozumitelný, neboť z něj
vyplývá její vůle ukončit odběr elektrické energie na zde specifikovaném
odběrném místě. Požadavky žalobkyně v dopise, jímž reagovala na „odstoupení od
smlouvy“, přesahovaly její smluvní povinnosti a nebyla povinna jim vyhovět. V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 – dále jen „o. s. ř.“ (srovnej
článek II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.). Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou (žalobkyní) při splnění
podmínky uvedené v § 241 odst. 1 a 4 o. s. ř. a je přípustné podle § 237 odst
1. písm. a/ o. s. ř. Podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že
rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný
skutkový stav. O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud
použil jiný právní předpis, než který měl použít, nebo sice aplikoval správný
právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popřípadě ze skutkových zjištění
vyvodil nesprávné právní závěry. Žalobkyně zpochybnila správnost závěru odvolacího soudu, že žalovaná splnila
závazek sjednaný v čl. VI odst. 1/ „kupní smlouvy o dodávce elektřiny pro
odběratele kategorie D“ uzavřené dne 18. 12. 2002. Oproti odvolacímu soudu
prosazuje názor, že právní úkon, jímž jí žalovaná oznámila ukončení odběru
elektřiny v odběrném místě v K. nad O. neobstojí z hlediska určitosti. Podle § 37 odst. 1 obč. zák. musí být právní úkon učiněn svobodně a vážně,
určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Podle § 35 odst. 2 obč. zák.
je třeba vykládat právní úkony vyjádřené slovy
nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo
právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem. V čl. VI odst. 1/ „kupní smlouvy o dodávce elektřiny pro odběratele kategorie
D“ uzavřené dne 18. 12. 2002 mezi právní předchůdkyní žalobkyně (dodavatelem) a
žalovanou (odběratelem) se žalovaná jako odběratel zavázala oznámit ukončení
odběru nejméně 8 dní před dnem, ke kterému tak hodlá učinit, písemně
doporučeným dopisem nebo osobně dodavateli s oboustranným potvrzením odhlášky a
oznámit adresu, na kterou má být zasláno vyúčtování ukončeného odběru“ s tím,
že „neoznámí-li prokazatelně ukončení odběru nebo neumožní-li dodavateli
provedení konečného odečtu, zavazuje se zaplatit odebranou elektrickou energii
až do uzavření smlouvy s novým odběratelem nebo do zastavení dodávky“. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že dopisem z 29. 12. 2004 žalovaná určitě a
srozumitelně oznámila právní předchůdkyni žalobkyně ukončení odběru elektřiny v
odběrním místě v K. nad O., a splnila tak závazek podle čl. VI smlouvy o
dodávce elektřiny uzavřené dne 18. 12. 2002. Z textu dopisu zřetelně vyplývá
vůle žalované ukončit smluvně sjednaný odběr elektřiny v odběrném místě, které
je zde řádně specifikováno. Žalovaná je v písemnosti identifikována jak jménem
a příjmením, tak i zákaznickým číslem a číslem smlouvy, kterou s právní
předchůdkyní žalobkyně uzavřela. Listina je žalovanou vlastnoručně podepsána
(tzn. oznámení je v souladu se smluvním ujednáním učiněno písemně) a lze z ní
seznat adresu, na kterou bylo možno zaslat případné vyúčtování ukončeného
odběru. Přestože v listině není uvedeno datum, ke kterému hodlá žalovaná odběr
ukončit, pomocí jazykového a logického výkladu obsahu dopisu lze spolehlivě
dovodit, že žalovaná zamýšlela odběr ukončit po uplynutí osmi dnů od doručení
dopisu žalobkyni. V dopise totiž výslovně požaduje ukončit odběr „v nejkratší
době“, přičemž oznámení byla povinna podle smlouvy učinit nejméně 8 dnů přede
dnem, ke kterému měl být odběr ukončen. Jestliže žalovaná splnila závazek podle
čl. VI smlouvy o dodávce elektřiny, tedy závazek písemně doporučeným dopisem
oznámit žalobkyni ukončení odběru nejméně 8 dní před dnem, ke kterému tak hodlá
učinit, není podle smlouvy povinna zaplatit odebranou elektrickou energii až do
uzavření smlouvy s novým odběratelem nebo do zastavení dodávky (k ukončení
odběru došlo v důsledku písemného oznámení žalované). Závěr odvolacího soudu,
že žalobkyni nevznikl vůči žalované nárok na zaplacení ceny za dodávky energie
v požadovaném období, je správný a dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/
o. s. ř. není naplněn. Námitkou, že odvolací soud pochybil, jestliže podrobil odvolacímu přezkumu
pouze výrok I. rozsudku soudu prvého stupně a nikoli výroky II. a III.,
žalobkyně uplatnila dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jímž
lze namítat, že řízení před odvolacím soudem je postiženo vadou, která mohla
mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Ani tato námitka však není
opodstatněná. Podle § 212 o. s. ř.
projedná odvolací soud věc v mezích, ve
kterých se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí. Tímto rozsahem není vázán
a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení bez návrhu,
b) v případech, kdy na rozhodnutí o napadeném výroku je závislý výrok, který
odvoláním nebyl dotčen,
c) v případech, kde jde o taková společná práva nebo povinnosti, že se
rozhodnutí musí vztahovat na všechny účastníky, kteří vystupují na jedné
straně, a kde platí úkony jednoho z nich i pro ostatní (§ 91 odst. 2), třebaže
odvolání podal jen některý z účastníků, a
d) jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi
účastníky. O žádný z výše uvedených případů v dané věci nešlo. Nelze přisvědčit názoru
žalobkyně, že nemohla podat odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, neboť
jí bylo tímto rozhodnutím plně vyhověno. Žalobkyně uplatnila žalobou nárok na
zaplacení 141.468,- Kč jednak proti žalované s odůvodněním, že řádně neukončila
odběr elektřiny podle smlouvy a je proto povinna zaplatit odebranou elektrickou
energii až do uzavření smlouvy s novým odběratelem nebo do zastavení dodávky, a
dále proti O. a J. H. s odůvodněním, že jim poskytla plnění v hodnotě 141.468,-
Kč bez právního důvodu. Uplatněna tak byla dvě práva se samostatným skutkovým
základem, žalovaní neměli postavení nerozlučných společníků (§ 91 odst. 2 o. s. ř.) a nejednalo se o spor, v němž by z právního předpisu vyplýval určitý způsob
vypořádání vztahu mezi účastníky. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně
rozsudkem ze dne 24. 7. 2008, č. j. 10 C 206/2007-96, žalobu vůči O. a J. H. zamítl (výrok III.), měla žalobkyně možnost toto rozhodnutí napadnout
odvoláním, což však neučinila. Kvantitativní rozsah přezkumné činnosti
odvolacího soudu navazuje na § 206 o. s. ř. v tom smyslu, že za odvolacího
řízení nelze přezkoumat výroky rozhodnutí soudu prvního stupně, na něž
nedopadaly suspenzívní účinky odvolání a které tedy nabyly samostatně právní
moci. Protože výrok rozsudku, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu o
zaplacení 141.468,- Kč proti O. a J. H., nebyl napaden odvoláním, nabyl právní
moci. Za této procesní situace nelze odvolacímu soudu důvodně vytýkat, že
řízení zatížil vadou, jestliže současně s vyhovujícím výrokem nepřezkoumal i
zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně. Lze uzavřít, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích
důvodů a jejich obsahového vymezení správný. Dovolací soud proto dovolání podle
§ 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. jako nedůvodné zamítl. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první,
§ 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyni, jejíž dovolání
bylo zamítnuto, uložil povinnost zaplatit žalované náklady dovolacího řízení,
jež jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím
advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 15.675,- Kč (§ 2
odst. 1, § 3odst. 1 bod 4 ve spojení s § 10 odst. 3, § 16 odst. 2 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových
výdajů ve výši 300,- Kč (§ 2 odst. 1 a § 13 odst.
1 a 3 vyhlášky č. 177/1996
Sb., v platném znění) a z částky 3.195,- Kč odpovídající dani z přidané
hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést
podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může
oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.