U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce
Z. M., zastoupeného JUDr. Dagmar Kláskovou, advokátkou se sídlem v Hradci
Králové, U Soudu 388/1, proti žalované Z. A., zastoupené Mgr. Václavem
Čermákem, advokátem se sídlem v Trutnově, Bulharská 66, o 61.000 Kč s
příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 130 C 15/2015,
o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17.
10. 2016, č.j. 21 Co 231/2016-81, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 5. 4. 2016, č.j. 130 C 15/2015-58, kterým Okresní soud v Trutnově uložil žalované
zaplatit žalobci 61.000 Kč s blíže specifikovanými úroky z prodlení a na
náhradě nákladů řízení 23.753 Kč; současně rozhodl o nákladech odvolacího
řízení. Odvolací soud – ve shodě se soudem prvního stupně – po právní stránce
uzavřel, že žalobce má právo na peněžité plnění, jež představuje dluh ze smluv
o půjčkách, které uzavřel s žalovanou (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského
zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz § 3028 zákona č. 89/2012
Sb./). Dovolání, jímž žalovaná napadla rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013
Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí
odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí
závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím
soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní
otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.). Podle § 241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí
odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o.s.ř.). Odvolací soud opakoval důkazy provedené v řízení před soudem prvního stupně a –
bez zřetele na teoretické úvahy týkající se specifičnosti důkazu výslechem
účastníka řízení a hodnocení tzv. nepřímých důkazů – uzavřel, že skutkové
závěry soudu prvního stupně jsou správné a nevybočují ze zásady volného
hodnocení listinných (tj. výpisů z bankovního účtu žalobce a obsahu textových
zpráv /SMS/) a dalších (výpovědi žalobce a svědkyně V. M.) důkazů. Vyšel tak z
toho, že žalobce ve dnech 15. 2. 2012 a 24. 8. 2012 vybral ze svého bankovního
účtu 40.000 Kč, resp. 21.000 Kč a obě peněžní částky předal v hotovosti
žalované, která v té době byla ve finanční tísni. Po převzetí peněz žalovaná
slíbila dlužné částky žalobci vrátit, jakmile bude mít finanční prostředky. O
vrácení peněz žalobce požádal dopisem z 15. 1. 2015 a žalované poskytl lhůtu do
31. 1. 2015; žalovaná dluh nesplnila. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1, 3 o.s.ř. není zpochybnění právního posouzení, vychází-li z jiného skutkového stavu, než
z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud. Žalovaná zjevně uvedený
předpoklad opomíjí, staví-li dovolání při formulaci právních otázek na tom, že
strany neprojevily vůli uzavřít (ústní) smlouvy o půjčkách a že peněžní
prostředky jí žalobce nepředal. Podáním z 2. 6. 2016, na které v dovolání
odkázala a jímž reagovala na nesrovnalosti ve skutkových tvrzeních žalobce, se
dovolací soud nezabýval (srov. § 241a odst. 4 o.s.ř.).
Pro dovolací soud je
závazný skutkový stav, na němž odvolací soud založil rozhodnutí o věci, z čehož
plyne, že skutkovou verzi jednoho z účastníků řízení nemůže akceptovat,
neodpovídá-li výsledkům dokazování. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem
(opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 a § 211
o.s.ř.), jehož výsledkem jsou skutková zjištění rozhodná pro aplikaci právní
normy, nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem nesprávného právního
posouzení; z toho rovněž vyplývá bezcennost námitky nevěrohodnosti svědkyně V. M. Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního
práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o.s.ř., Nejvyšší
soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o.s.ř.). Žalovaná sice napadla rozhodnutí odvolacího soudu i v akcesorických výrocích o
nákladech řízení, ve vztahu k nim však žádnou argumentaci nevznesla.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3,
věta druhá o.s.ř.).
Se zřetelem ke způsobu vyřízení dovolání považuje dovolací soud rozhodnutí o
návrhu žalované na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za nadbytečné.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. 12. 2017
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu