33 Cdo 811/2000
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně
JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v
právní věci žalobkyň A/ M.R., a B/ M.Š., obou zastoupených advokátem, proti
žalovanému L.Š, zastoupenému advokátem, o 100.000,- Kč s příslušenstvím,
vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 6 C 43/97, o dovolání
žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6.
prosince 1999 č.j. 19 Co 2846/99-89, takto :
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 12. 1999 č.j.
19 Co 2846/99-89 ve vyhovujícím výroku, kterým bylo žalovanému uloženo zaplatit
první žalobkyni 57.398,- Kč s 3 % úrokem od 7. 11. 1993 do 14. 7. 1994 a s 16 %
úrokem od 15. 7. 1994 do zaplacení, a ve výroku o náhradě nákladů
řízení se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
16 % úrokem od 15. 7. 1994 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů
řízení. Při svém rozhodnutí vycházel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 21.
10. 1993 kupní smlouvu, podle které první žalobkyně jako vlastnice ideálních
13/16 a druhá žalobkyně jako vlastnice ideálních 3/16 pozemku parc.č. 11 -
zastavěná plocha o výměře 237 m2 s domem čp. 16 v kat. úz. Š. prodaly tyto
nemovitosti s veškerým příslušenstvím žalovanému za kupní cenu 142.602,- Kč,
kterou se žalovaný zavázal zaplatit do tří dnů od vkladu vlastnického práva do
katastru nemovitostí; k tomu došlo dne 3. 11. 1993. Žalovaný na kupní cenu
zaplatil první žalobkyni 42.602,- Kč a zbývající částku ve výši 100.000,- Kč,
které se žalobkyně v tomto řízení domáhají, dosud nezaplatil. První
žalobkyně a žalovaný byli manželé, jejich manželství bylo pravomocně
rozvedeno dne 1. 12. 1993. Dne 31. 5. 1993 uzavřeli dohodu o majetkovém
vypořádání a převodu nemovitostí, v níž kromě jiného se v bodě II. nazvaném
„vypořádání\" dohodli, že při převodu nemovitosti čp. 16 ve Š. a v
rámci majetkového vypořádání žalovaný vyplatí první žalobkyni částku 200.000,-
Kč, z níž 100.000,- Kč již vyplatil v den podpisu této dohody. Dopisem ze dne
13. 5. 1994 provedl žalovaný započtení své pohledávky vůči první
žalobkyni ve výši 100.000,- Kč na pohledávku žalobkyň ve stejné výši. Soud
prvního stupně dospěl k závěru, že dohoda uzavřená mezi první
žalobkyní a žalovaným dne 31. 5. 1993 je absolutně neplatná, protože dohoda o
vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů byla uzavřena za trvání
manželství účastníků, a dohoda o převodu nemovitostí není určitá a srozumitelná
ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák. Přijetím částky 100.000,- Kč na
základě této neplatné dohody vzniklo tedy první žalobkyni bezdůvodné obohacení
v uvedené výši a protože zde existovaly dvě vzájemné pohledávky v téže výši,
tj. jednak pohledávka žalobkyň proti žalovanému jako nedoplatek kupní ceny a
jednak pohledávka žalovaného vůči první žalobkyni z titulu bezdůvodného
obohacení, a žalovaný učinil projev k započtení, došlo k zániku obou pohledávek
k okamžiku splatnosti pohledávky později splatné, tj. ke dni 6. 11. 1993.
Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 9. 1998
č.j. 7 Co 2287/98-44 byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc mu byla
vrácena k dalšímu řízení z důvodu ne zcela dostačujících skutkových zjištění
nezbytných pro rozhodnutí, zejména ohledně výzvy první žalobkyně žalovanému k
zaplacení dlužné částky, k otázce solidarity společné pohledávky žalobkyň a k
otázce splatnosti pohledávky žalobce jakožto předpokladu přípustnosti
započtení. Krajský soud vyslovil zároveň právní názor, že pokud by se na straně
žalobkyň nejednalo o solidaritu, bylo by třeba aplikovat ustanovení § 512 odst.
1 obč. zák. o tom, že každý z věřitelů může požadovat jen svůj díl; v
takovém případě by pak nebylo možné započtení pohledávky žalovaného tak, jak
dovodil okresní soud.
Rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 22. 7. 1999 č.j. 6 C
43/97-61 bylo žalovanému uloženo zaplatit první žalobkyni 100.000,- Kč s 3 %
úrokem od 7. 11. 1993 do 14. 7. 1994 a s 16 % úrokem od 15. 7. 1994
do zaplacení, a žaloba druhé žalobkyně byla zamítnuta. Zároveň bylo rozhodnuto
o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně po doplnění
řízení dospěl k závěru, že pohledávka žalobkyň je solidární, a protože první
žalobkyně požádala žalovaného o zaplacení nedoplatku kupní ceny jako první, je
žalovaný dlužníkem jen ve vztahu k ní. Soud prvního stupně dále dovodil, že
žalovaný má sice vůči první žalobkyni pohledávku z titulu bezdůvodného
obohacení, avšak ta není dosud splatná, neboť nebylo prokázáno, že by žalovaný
ve smyslu ust. § 563 obč. zák. vyzval první žalobkyni k plnění. Nenastala tudíž
splatnost této pohledávky žalovaného a nelze ji z toho důvodu na pohledávku
žalobkyň započítat. Žalovaný je proto povinen zaplatit nedoplatek kupní ceny ve
výši 100.000,- Kč.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze
dne 6. 12. 1999 č.j. 19 Co 2846/99-89 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak,
že žalovanému uložil zaplatit první žalobkyni částku 57.398,- Kč s 3 % úrokem
od 7. 11. 1993 do 14. 7. 1994 a s 16 % úrokem od 15. 7. 1994 do
zaplacení, zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhaly ve vztahu k
žalovanému vyslovení solidárního plnění u částky 100.000,- Kč s příslušenstvím,
a žalobu ohledně požadavku na zaplacení další částky 42.602,- Kč s
příslušenstvím zamítl. Zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou
stupňů a nevyhověl návrhu na připuštění dovolání ohledně charakteru částky
100.000,- Kč. Odvolací soud doplnil řízení a dále zjistil, že první žalobkyně a
žalovaný uzavřeli dne 22. 12. 1997 soudní smír o vypořádání jejich B., které
zaniklo rozvodem ke dni 1. 12. 1993, a součástí smíru je ujednání, že uzavřením
tohoto smíru jsou vztahy mezi účastníky z titulu zaniklého B. zcela vypořádány,
a proto jeden od druhého nebude již nic požadovat. Dopisem ze dne 13.5.1994
žalovaný oznámil první žalobkyni, že je povinna přijaté plnění ve výši
100.000,- Kč poskytnuté podle smlouvy z 31. 5. 1993 vrátit, a zároveň tuto svou
pohledávku započetl s pohledávkou žalobkyň. Odvolací soud se ztotožnil se
závěrem soudu prvního stupně, že na straně žalobkyň šlo o aktivní
solidaritu, že první žalobkyně uplatněním práva prevence se stala jediným
věřitelem vůči žalovanému, takže předpoklad započtení - a to existence
vzájemných pohledávek - byl splněn. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl
odvolací soud k závěru, že pohledávka žalovaného se stala splatnou, a to
prvního dne poté, co žalovaný dopisem ze dne 13. 5. 1994 první žalobkyni
vyzval, aby peníze vrátila. Účinky započtení však v té době nemohly ještě
nastat. Projev žalovaného směřující k započtení je podle odvolacího soudu
obsažen v podaném odporu proti platebnímu rozkazu, který byl první žalobkyni
doručen 6. 2. 1998. Protože částka 100.000,- Kč byla žalovaným poskytnuta jako
úplata v souvislosti se smlouvou z 31. 5. 1993 a nikoliv na plnění
z nějaké další smlouvy, nemohlo se jednat o zálohu na kupní cenu domu ve Š.,
jak namítal žalovaný. Vzhledem k tomu, že celková úplata 200.000,- Kč uvedená v
neplatné smlouvě z 31. 5. 1993 byla určena jak na vypořádání B. tak na převod
nemovitosti, přičemž za převod nemovitosti měl žalovaný podle smlouvy zaplatit
142.602,- Kč, odvolací soud dovodil, že z částky 200.000,- Kč bylo 57.398,- Kč
určeno na vypořádání B. Protože účastníci uzavřeli 22. 12. 1997 soudní smír,
který má charakter narovnání, v důsledku smíru zanikla pohledávka žalovaného z
titulu vypořádání B. ve výši 57.398,- Kč a účinky započtení na základě projevu
žalovaného, jež první žalobkyni došel 6.2.1998, nemohly nastat
ohledně celé částky 100.000,- Kč, nýbrž pouze ohledně částky 42.602,-
Kč, a proto ve zbytku, tj. v částce 57.398,- Kč, pohledávka žalobkyň vůči
žalovanému z titulu nedoplatku kupní ceny trvá.
113
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání z důvodu podle § 241 odst. 3
písm. c/ a d/ o. s. ř. Namítal, projev k započtení učinil dříve než v odporu
proti platebnímu rozkazu, a to již při jednání u Okresního soudu v
Prachaticích dne 17. 5. 1995 ve věci č.j. 2 C 593/94 o vypořádání
zaniklého B. mezi ním a první žalobkyní, kdy právní zástupce žalovaného
opakovaně projevil vůli k započtení pohledávky ve výši 100.000,- Kč vyplývající
z neplatné smlouvy o vypořádání B., takže projev vůle k započtení se stal ještě
před uzavřením soudního smíru z 22. 12. 1997. Nesouhlasí se závěrem odvolacího
soudu, že z důvodu uzavření soudního smíru nedošlo k započtení pohledávek v
plné výši. Podle jeho názoru platba ve výši 100.000,- Kč jím poskytnutá před
uzavřením kupní smlouvy měla charakter zálohy na kupní cenu za převáděné
nemovitosti a tak ji ostatně chápala i první žalobkyně. Tato vyvratitelná
domněnka nebyla v průběhu řízení vyvrácena, proto je třeba na tuto platbu
pohlížet jako na zálohu, když navíc i text dohody z 31. 5. 1993, že druhá část
100.000,- Kč bude zaplacena do jednoho měsíce po převodu, svědčí o tom, že
účastníci měli na mysli převod nemovitostí a nikoli pouze dohodu o vypořádání
B. I ve spise Okresního soudu v Prachaticích sp. zn. 2 C 593/94 účastníci
shodně uvedli, že tato částka není předmětem majetkového vypořádání B. Navrhl
zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým
se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího
soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1.1.2001) nebo vydaným
po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou
podle dosavadních právních předpisů (tj. podle
občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 odst. 1
o. s. ř., přezkoumal rozsudek odvolacího soudu podle § 242 odst. 3 o. s. ř. a
dospěl k závěru, že dovolání, které proti vyhovujícímu výroku
rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle § 238 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.,
je důvodné.
V dané věci jde o otázku započtení vzájemných peněžitých pohledávek účastníků.
Žalovaný dluží první žalobkyni částku 100.000,- Kč z titulu nedoplatku kupní
ceny podle kupní smlouvy ze dne 21.10.1993 a má vůči ní pohledávku
v téže výši, neboť částku 100.000,- Kč jí poskytl podle smlouvy uzavřené dne
31. 5. 1993. Protože tato smlouva, kterou se žalovaný zavázal zaplatit první
žalobkyni při převodu nemovitosti a v rámci majetkového vypořádání částku
200.000,- Kč, z níž 100.000,- Kč zaplatil v den podpisu smlouvy,
je v plném rozsahu absolutně neplatná, je nepochybné, že částka
poskytnutá na splnění závazku z této smlouvy je - jako plnění z neplatného
právního úkonu - bezdůvodným obohacením (§ 451 odst. 2 obč. zák.),
které vzniklo žalobkyni a které je povinna žalovanému vrátit. S odvolacím
soudem je třeba souhlasit v tom, že částku 100.000,- Kč, kterou žalovaný
zaplatil dne 31. 5. 1993, nelze považovat za zálohu na splnění závazku z
později uzavřené kupní smlouvy ze dne 21.10.1993. Ust. § 498 obč. zák., na něž
dovolatel poukazuje, stanoví, že na to, co bylo dáno před uzavřením
smlouvy některým účastníkem, hledí se jako na zálohu. Dovolatel však přehlíží,
že toto ustanovení je dispozitivní povahy a lze je aplikovat, jen pokud
účastníci nesjednali něco jiného. V daném případě je ze skutkových zjištění a i
ze samotného obsahu neplatné smlouvy jednoznačné, že předmětná částka byla
poskytnuta při podpisu smlouvy ze dne 31. 5. 1993 právě jako splátka na závazek
žalovaného z této smlouvy. Domněnka, že by mohlo jít o plnění poskytnuté na
budoucí závazek žalovaného z jiné smlouvy, a to z kupní smlouvy ze dne
21.10.1993, se proto v daném případě neuplatní. Nelze však souhlasit se závěrem
odvolacího soudu, že závazek žalobkyně vydat bezdůvodné obohacení tomu, na
jehož úkor bylo získáno, zanikl zčásti (konkrétně v částce 57.398,- Kč)
narovnáním - soudním smírem uzavřeným dne 22. 12. 1997.
Podle ustanovení § 585 odst. 1 věty první obč. zák. dohodou o narovnání mohou
účastníci upravit práva mezi nimi sporná nebo pochybná. Dohoda, kterou mají být
upravena veškerá práva, netýká se práv, na něž účastník nemohl pomýšlet. Podle
§ 587 obč. zák. i když strany prohlásí, že narovnáním jsou mezi nimi upravena
veškerá vzájemná práva, týkají se tyto účinky pouze právního vztahu, v němž
vznikla mezi nimi spornost nebo pochybnost, ledaže z obsahu narovnání
nepochybně vyplývá, že se narovnání týká i jiných vztahů.
Narovnání je dohoda účastníků závazkového právního vztahu, kterou účastníci
odstraňují spornost nebo pochybnost vzájemných práv a povinností tím, že je
ruší a nahrazují je novými. Dosavadní závazek tak zaniká a je nahrazen novým,
který vyplývá z narovnání. Narovnání se může týkat jen některých vzájemných
práv a povinností, ohledně nichž účastníci určitého právního vztahu nebyli ve
shodě, ale také celého závazkového právního vztahu mezi nimi a tím tedy všech
vzájemných práv a povinností, jež tvoří jeho obsah, nebo i dalších závazkových
právních vztahů účastníků, pokud to ovšem jednoznačně z jejich dohody vyplývá.
V dané věci je nepochybné, že schváleným soudním smírem, který je zvláštním
druhem narovnání, k dohodě o narovnání mezi první žalobkyní a žalovaným došlo.
V řízení o vypořádání jejich zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví
uzavřeli uvedení účastníci smír, který byl usnesením Okresního soudu v
Prachaticích ze dne 22. 12. 1997 č.j. 2 C 593/94-42 schválen. Jeho obsahem je
dohoda o tom, které movité a nemovité věci ze zaniklého BSM připadají do
výlučného vlastnictví žalovaného a které do výlučného vlastnictví první
žalobkyně, a dále závazek první žalobkyně uhradit společný dluh účastníků vůči
její matce ve výši 44.000,- Kč s příslušenstvím. Součástí tohoto smíru
je dohoda obou účastníků o tom, že „uzavřením tohoto soudního smíru jsou vztahy
mezi účastníky z titulu zaniklého B. zcela vypořádány a proto oba účastníci
prohlašují, že nebude jeden od druhého již dále ničeho požadovat\".
114
Jestliže tento soudní smír - jak je v něm výslovně uvedeno - se týkal pouze
vzájemných práv a povinností první žalobkyně a žalovaného vyplývajících z
jejich zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví, nelze dovodit, že by jím byla
vypořádána i nějaká další vzájemná práva či povinnosti vzniklá z neplatné
dohody ze dne 31. 5. 1993. Je-li smlouva neplatná, je každý z účastníků podle §
457 obč. zák. povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. V podstatě jde o
nárok na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého plněním z neplatného právního
úkonu. Uvedeným soudním smírem proto pohledávka žalovaného z titulu
bezdůvodného obohacení nezanikla a stejně tak nelze usuzovat na to, že by tímto
smírem byly nově upraveny závazky z uzavřené kupní smlouvy ze dne 21.10.1993.
Pochybení odvolacího soudu spočívá v tom, že ačkoliv po právní stránce
předmětná částka 100.000,- Kč se od samého počátku, kdy byla vyplacena, stala
bezdůvodným obohacením získaným plněním z neplatného právního úkonu, odvolací
soud ji považoval za pohledávku z titulu zaniklého B. účastníků, resp. za
částku související s vypořádáním jejich B. Pokud tato částka nebyla do dohody o
narovnání výslovně zahrnuta, nelze pohledávku žalovaného vůči první žalobkyni z
titulu bezdůvodného obohacení považovat za vypořádanou na základě dohody o
vypořádání B. Je proto chybný závěr odvolacího soudu o zániku části této
pohledávky v důsledku soudního smíru z 22. 12. 1997 a tím i o nemožnosti
započtení vzájemných pohledávek v tomto rozsahu.
Protože právní názor odvolacího soudu, z něhož vychází jeho
rozhodnutí, že pohledávka žalobce zanikla zčásti narovnáním,
není správný, je uplatněný dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř.
naplněn.
Dovolací soud proto rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil a věc
mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení ( § 243b odst. 1,2 o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§ 243d odst. 1 o. s. ř.). V
novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů původního a dalšího
řízení včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. května 2001