USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Krbkem ve věci žalobkyně B. N., zastoupené Mgr. Radkou Palíškovou, advokátkou se sídlem v Kroměříži, Štěchovice 1356/12 proti žalované I. R., zastoupené JUDr. Petrem Žďárou, advokátem se sídlem v Kroměříži, Milíčovo náměstí 620/3, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 17 C 285/2023, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 23. 10. 2024, č. j. 59 Co 189/2024-138, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
V záhlaví citovaným rozhodnutím odvolací soud potvrdil rozsudek ze dne 7. 6. 2024, č. j. 17 C 285/2023-112, jímž Okresní soud v Kroměříži zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení vlastnického práva k polovině specifikovaných nemovitých věcí zapsaných na listu vlastnictví č. XY u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště XY, a rozhodl o nákladech řízení účastnic a státu. Dovolání, kterým žalobkyně napadla rozhodnutí odvolacího soudu, dovolací soud odmítl (§ 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.
s. ř.“), neboť neobsahuje způsobilé vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.); o tuto obligatorní náležitost již dovolání nemůže být doplněno (§ 241b odst. 3 o. s. ř.) a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání definovat, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu § 237 o.
s. ř. či jeho části. Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, znamená, že je povinen uvést, v řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena jinak.
Rovněž Ústavní soud potvrdil, že „[n]áležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou (…) v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést. Odmítnutí dovolání, které tyto požadavky nesplní, není formalismem, nýbrž logickým důsledkem nesplnění zákonem stanovených požadavků.“ (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. II ÚS 2716/13).
Ústavní soud se dále k otázce náležitostí dovolání vyjádřil v usnesení ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, kde přiléhavě vysvětlil účel povinnosti dovolatele uvést, v čem konkrétně spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Účelem zavedení této povinnosti je podle Ústavního soudu „regulace vysokého počtu problematicky formulovaných dovolání a preventivní působení na advokáty potenciálních dovolatelů, aby se otázkou přípustnosti dovolání odpovídajícím způsobem zabývali. To mělo vést k tomu, že dovolání nakonec podáno nebude, neboť advokát při reflexi dosavadní judikatury Nejvyššího soudu sám zjistí, že dovolání rozumný smysl podávat nemá.“ Žalobkyně přípustnost dovolání vymezila tak, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, má-li být dovolacím soudem posouzena právní otázka jinak“.
Uvedené však neodpovídá žádnému kritériu přípustnosti dovolání, jež jsou uvedeny v § 237 o. s. ř.
Měla-li dovolatelka na mysli otázku již dříve vyřešenou dovolacím soudem, pak identifikace takové právní otázky v dovolání zcela absentuje. Šlo-li jí o to, aby dovolací soud jinak posoudil (blíže neuvedenou) právní otázku vyřešenou soudem odvolacím, pomíjí, že Nejvyšší soud není další soudní instancí obecně přezkoumávající rozhodnutí odvolacího soudu. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, kterým se dovolací soud zabývá pouze v případě splnění stanovených kritérií. Jedním z nich je přípustnost dovolání, respektive její řádné vymezení. Tomuto požadavku však dovolatelka výše citovanou formulací nedostála a Nejvyššímu soudu tak nezbylo než rozhodnout tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. 5. 2025
JUDr. Pavel Krbek předseda senátu