Nejvyšší soud Rozsudek občanské

33 Cdo 909/2009

ze dne 2010-08-19
ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.909.2009.1

33 Cdo 909/2009

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla

Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce O. K.,

zastoupeného JUDr. Jiřím Hadravou, advokátem se sídlem v Rakovníku, Havlíčkova

584, proti žalovanému L. V., zastoupenému JUDr. Hanou Hrubešovou, advokátkou se

sídlem v Rakovníku, Husovo nám. 17, o 59.671,90 Kč, vedené u Okresního soudu v

Rakovníku pod sp. zn. 4 C 175/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského

soudu v Praze ze dne 26. 11. 2008, č.j. 29 Co 468/2008-197, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 26. 11 2008, č.j. 29 Co 468/2008-197,

se ve výroku ohledně částky 59.671,90 Kč a ve výroku o nákladech řízení ruší a

věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Okresní soud v Rakovníku rozsudkem ze dne 14. 5. 2008, č.j. 4 C 175/2005-164,

(mimo jiné) uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 64.912,50 Kč do tří

dnů od právní moci rozsudku a nahradit mu náklady řízení. Vyšel ze zjištění, že

žalovaný v provozovně žalobce převzal materiál, jehož soupis je uveden na

faktuře č. 2004345, za který žalobci nezaplatil. Uplatněný nárok posoudil soud

prvního stupně podle § 588 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění

pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“).

Krajský soud ve výroku uvedeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně

změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 5.240,60 Kč a co do

59.671,90 Kč žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou

stupňů. Odvolací soud doplnil dokazování devíti dodacími listy, fakturou č.

2004345 a dohodou o provedení práce včetně rozpočtu zednických prací (soud

prvního stupně z těchto listin učinil skutková zjištění, ačkoli dokazování jimi

fakticky neprovedl) a vzal za prokázáno, že žalovaný převzal materiál uvedený

na dodacích listech č. 1833, 1850 a 1909 v celkové ceně 5.240,60 Kč, protože

potvrdil, že tyto podepsal jako přejímající. Naopak odebrání materiálu

uvedeného na zbývajících šesti dodacích listech žalovaným prokázáno nebylo,

neboť podpisy na těchto dodacích listech žalovaný u odvolacího jednání popřel.

Jelikož žalobce se k odvolacímu jednání nedostavil, nemohl mu odvolací soud

poskytnout poučení podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního

řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“).

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, které směřuje (hodnoceno

podle obsahu) proti měnícímu výroku ve věci samé v části, jíž byla žaloba

zamítnuta. Dovolatel ohlásil dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 písm. a/

a odst. 3 o.s.ř. Upozorňuje, že žalovaný ještě v postavení svědka ve výpovědi u

jednání před soudem prvního stupně 17. 10. 2005 potvrdil, že materiál uvedený

na faktuře č. 2004345 odebral, takže v řízení tato (nesporná) skutečnost

prokázána byla. Ani v odvolání žalovaný nic o tom, že zboží neodebral,

neuváděl. Dodací listy a faktura byly žalovanému v rámci jeho svědecké výpovědi

předloženy a on prohlásil, že materiál odebral. Žalovaný zpochybnil své podpisy

na dodacích listech, a tedy i převzetí zboží, až před odvolacím soudem, který

měl proto „postupovat podle § 119a a § 205a o.s.ř.“ Chtěl-li odvolací soud

připustit „jako důkaz zcela nová tvrzení“ žalovaného, neměl je považovat za

prokázaná, ale měl umožnit žalobci vyjádřit se k nim buď vrácením věci

okresnímu soudu nebo odročením jednání. Neučinil-li tak, odejmul žalobci

možnost se k věci vyjádřit a nabídnout případné důkazy pro svá tvrzení. Z

uvedených důvodů dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil.

Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do

30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále opět jen „o.s.ř.“).

Dovolání – přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. – je důvodné.

Z úřední povinnosti – tedy i když nebyly v dovolání uplatněny – přihlíží

dovolací soud k vadám vyjmenovaným v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/ a b/ a

odst. 3 (tzv. „zmatečnostem“), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za

následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. § 242 odst. 3, větu druhou,

o.s.ř.). Takovou jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí

ve věci, je řízení u odvolacího soudu skutečně postiženo.

Podle § 213 odst. 1 o.s.ř. odvolací soud není vázán skutkovým stavem, jak jej

zjistil soud prvního stupně. Podle § 213 odst. 2 o.s.ř. může zopakovat

dokazování, na základě kterého soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci;

dosud provedené důkazy zopakuje vždy, má-li za to, že je z nich možné dospět k

jinému skutkovému zjištění, než které učinil soud prvního stupně. Jinými slovy,

odvolací soud musí přistoupit k zopakování dokazování v odvolacím řízení tehdy,

pokud má za to, že z důkazů, jež byly provedeny v řízení před soudem prvního

stupně, je možné dospět k jinému skutkovému zjištění, než které učinil soud

prvního stupně. Rozsah dokazování je v tomto případě určen množinou těch důkazů

(důkazních prostředků), z nichž soud prvního stupně čerpal svá (dílčí) skutková

zjištění, jež byla zásadně významná pro právní posouzení věci. Jestliže se

rozsah dokazování v řízení před soudem prvního stupně nekryje s rozsahem

důkazů, které odvolací soud v odvolacím řízení postupem předvídaným v § 213

odst. 2 o.s.ř. zopakoval, je v takové procesní situaci nezbytné, aby odvolací

soud v odůvodnění písemného vyhotovení svého rozsudku vyložil, z jakých důvodů

došlo k předmětné důkazní redukci, resp. proč ten který – v řízení před soudem

prvního stupně provedený – důkaz nepovažoval z hlediska prokazování tvrzených

skutkových okolností daného případu za právně relevantní (např. pro jeho

zjevnou nadbytečnost, neúčelnost atd.), tedy proč jej v odvolacím řízení

nezopakoval.

V souzené věci se odvolací soud uvedenými hledisky důsledně neřídil. Jak se

podává z odůvodnění písemného vyhotovení jeho rozsudku, v odvolacím řízení sice

zjednal nápravu vady (§ 219a odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), jíž řízení zatížil soud

prvního stupně, neprovedl-li listinné důkazy, z nichž čerpal svá skutková

zjištění, v souladu s ustanovením § 129 odst. 1 o.s.ř., při dalším postupu však

nevycházel z dikce ustanovení § 213 odst. 2 o.s.ř. Přehlédl, že soud prvního

stupně čerpal svá skutková zjištění ústící v závěr, že žalovaný převzal

materiál uvedený v devíti dodacích listech a faktuře, nejen z těchto listin a

dohody o provedení práce z 19. 5. 2003, ale také ze (svědecké) výpovědi

žalovaného L. V. a z výpovědí svědků J. Z. a M. J., a tyto důkazy nezopakoval,

ani nevysvětlil, z jakého důvodu je považoval za nevýznamné. Tím zatížil řízení

vadou ve smyslu § 242 odst. 3, věty druhé, o.s.ř., k níž dovolací soud přihlédl

z úřední povinnosti.

Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k

dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta první,

o.s.ř.).

V novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i

o nákladech řízení původního, tedy i řízení dovolacího (§ 243d odst. 1, věta

druhá, o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. srpna 2010

JUDr. Pavel K r b e k, v. r.

předseda senátu