33 Cdo 956/2024-850
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Heleny Novákové a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně ČOV Jablonec n. Jiz., a.s., se sídlem Jablonec nad Jizerou č. p. 636, identifikační číslo osoby 64259820, zastoupené JUDr. Lenkou Vidovičovou LL.M., advokátkou se sídlem Olomouc, Zámečnická 497/3, za účasti města Jablonec nad Jizerou, se sídlem Jablonec nad Jizerou č. p. 277, identifikační číslo osoby 00275778, zastoupeného JUDr. Kateřinou Kavalírovou, advokátkou se sídlem Hradec Králové, Eliščino nábřeží 280/23, o nahrazení rozhodnutí správního orgánu, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 5 C 78/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 10. 2023, č. j. 47 Co 81/2023-821, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit druhému účastníkovi na náhradě nákladů dovolacího řízení 4 114 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Kateřiny Kavalírové, advokátky.
Kč (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II) a vůči státu (výrok III). K odvolání žalobkyně i účastníka Krajský soud v Hradci Králové (odvolací soud) v záhlaví uvedeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). Proti prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné, neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to „zda lze odpisy infrastrukturního majetku jako ekonomicky oprávněný náklad ve smyslu § 2 odst. 7 písm. a) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, akceptovat pouze v případě, kdy částka jim odpovídající byla využita k obnově příslušného majetku, či zda pro posouzení ekonomické oprávněnosti odpisů infrastrukturního majetku jsou rozhodné i konkrétní skutkové okolnosti z pohledu řádného hospodáře“.
K dovolání žalobkyně se účastník vyjádřil tak, že je navrhuje odmítnout. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Podle § 237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání není přípustné, neboť dovolatelkou předložená otázka ve skutečnosti směřuje proti skutkovému závěru o výši ceny za čištění odpadních vod, která byla ve znaleckém posudku stanovena propočtem ekonomicky oprávněných nákladů a přiměřeného zisku, přičemž z vyčíslení ceny za čištění odpadních vod vyplývá, že hodnota odpisů byla stanovena jako nulová. Závěr o výši ceny za čištění odpadních vod je závěrem skutkovým, nikoliv právním (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. 32 Cdo 1312/2015, nebo ze dne 14.
11. 2023, sp. zn. 28 Cdo 3208/2023). Správnost skutkových zjištění a z nich dovozených skutkových závěrů v dovolacím řízení podléhajícímu režimu občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 zpochybnit nelze. Otázku ekonomické oprávněnosti jednotlivých nákladů (konkrétně jde o odpisy infrastrukturního majetku), kterou považuje za otázku právní a dosud neřešenou, dovolatelka spojuje s kritikou způsobu hodnocení důkazů odvolacím soudem, neboť nesouhlasí s výsledkem hodnocení znaleckého posudku.
Její výtka je primárně založena na použití nesprávných hodnot pro vyčíslení ceny za čištění odpadních vod v posudku vypracovaném znaleckým ústavem PROVOD – inženýrská společnost s.r.o.
Nejvyšší soud přitom již mnohokrát ve svých rozhodnutích uvedl, že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Dovolatelka navíc formulaci k přezkumu předložené otázky („zda lze odpisy infrastrukturního majetku jako ekonomicky oprávněný náklad ve smyslu § 2 odst. 7 písm. a) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, akceptovat pouze v případě, kdy částka jim odpovídající byla využita k obnově příslušného majetku, či zda pro posouzení ekonomické oprávněnosti odpisů infrastrukturního majetku jsou rozhodné i konkrétní skutkové okolnosti z pohledu řádného hospodáře“) a její řešení staví zjevně pouze na jediné větě vytržené z kontextu celého odůvodnění napadeného rozhodnutí, a přehlíží, že nalézací soudy se otázkou posouzení ekonomické oprávněnosti nákladů (včetně odpisů) podrobně zabývaly a vysvětlily, proč vzaly za správné závěry uvedené v posudku znaleckého ústavu PROVOD – inženýrská společnost s.r.o.
Nelze proto přisvědčit stěžejní námitce dovolatelky, že posouzení ekonomické oprávněnosti nákladů nezahrnovalo zohlednění všech skutkových okolností a právní úpravou stanovených kritérií, a to včetně posouzení jejich oprávněnosti z pohledu řádného hospodáře. Z uvedeného rovněž vyplývá, že se odvolací soud nemohl odchýlit od závěrů uvedených v rozsudku
Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 8. 2012, sp. zn. 7 Afs 60/2012. Jelikož nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v § 237 o. s. ř. Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 4. 2024
JUDr. Pavel Horňák předseda senátu