33 Cdo 979/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně
JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy
ve věci žalobce J. K., proti žalovanému J. E., zastoupenému, advokátkou, o
zaplacení 18.208,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-
Místku pod sp. zn. 9 C 49/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 30. července 2008, č. j. 51 Co 330/2008-141, takto:
Dovolání se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 30. července 2008, č. j.
51 Co 330/2008-141, potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne
22. února 2008, č. j. 9 C 49/2004-111, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se
žalobce
po žalovaném domáhal zaplacení 18.208,20 Kč s 12% úrokem z prodlení
od 13. 11. 1998 do zaplacení, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení účastníků.
Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž namítá, že
nebylo rozhodnuto spravedlivě a po právu a navrhuje, aby dovolací soud napadené
rozhodnutí zrušil.
Dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo sice podáno včas k
tomu legitimovaným subjektem (žalobcem), směřuje však proti rozhodnutí, proti
němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího
soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu
prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního
stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším
rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který
dřívější rozhodnutí zrušil, a c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního
stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud
dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce
zásadní význam.
Podle § 237 odst. 2 o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné
a) ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém
plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k
příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží, a b) ve věcech upravených
zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské
zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství
nebo o nezrušitelné osvojení.
Dovolání žalobce směřuje proti rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek
soudu prvního stupně zamítající žalobu o zaplacení částky 18.208,20 Kč s
příslušenstvím; směřuje tak proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo
rozhodnuto o částce nepřevyšující 20.000,- Kč, a není ve smyslu § 237 odst. 2
písm. a/ o. s. ř. přípustné. Dovolacímu soudu proto nezbylo, než dovolání podle
§ 243b odst. 5 věty první o. s. ř. ve spojení s § 218 písm. c/ o. s. ř.
odmítnout.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5,
§ 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když žalovanému v
souvislosti s dovolacím řízením nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by
jinak měl vůči žalobci právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. března 2009
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu