33 Nd 164/2021-49
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně Fakultní nemocnice v Motole, se sídlem v Praze 5, V Úvalu 84/1, identifikační číslo 00064203, proti žalovanému V. Y., narozenému XY, naposledy bytem XY, zastoupenému opatrovníkem Mgr. Janem Bělohlávkem, advokátem se sídlem v Praze, Opletalova 1525/39, o 22.228,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 30 C 249/2020, o určení místní příslušnosti podle § 11 odst. 3 občanského soudního řádu, t a k t o:
Věc vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 30 C 249/2020, projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 7.
Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 7 se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení 22.228,- Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytnutí zdravotní péče ze dne 19. 10. 2018. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 2. 9. 2020, č. j. 30 C 249/2020-31, bylo řízení ve věci zastaveno. Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. 11. 2020, č. j. 18 Co 297/2020-41, změnil rozhodnutí obvodního soudu tak, že se řízení nezastavuje. Městský soud v Praze na základě dvoustranné smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech publikované pod č. 123/2002 Sbírky mezinárodních smluv, čl.
351 Smlouvy o fungování Evropské unie, ustanovení § 2 a § 85 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, čl. 25 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech a čl. 7 smlouvy o poskytnutí zdravotní péče ze dne 19. 10. 2018, uzavřené účastníky řízení, dospěl k závěru, že pravomoc soudů České republiky byla založena písemnou dohodou, ovšem bez určení konkrétního místně příslušného soudu.
Zároveň dodal, že dospěje-li Obvodní soud pro Prahu 7 k závěru o nedostatku své místní příslušnosti a jiný místně příslušný soud nebude možno určit, nezbude než věc předložit Nejvyššímu soudu k rozhodnutí podle § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Obvodní soud pro Prahu 7 usnesením ze dne 5. 3. 2021, č. j. 30 C 249/2020-45, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl, že „po právní moci usnesení bude věc postoupena Nejvyššímu soudu ČR k určení, který soud věc projedná a rozhodne“.
Žalobkyně v žalobě označila jako bydliště žalovaného adresu XY. Provedeným šetřením soud zjistil, že žalovaný měl povolen pobyt dle zákona o pobytu cizinců pouze do 26. 5. 2007, jeho poslední adresa pobytu byla XY. Na této adrese je neznámý a nemá zde schránku. Žalovaný nemá na území České republiky bydliště, není tak dán místně příslušný soud dle § 84, § 85 o. s. ř., žalobkyni ani soudu není známo, že by měl žalovaný na území ČR majetek ve smyslu § 86 odst. 2 o. s. ř., není dán žádný z případů místní příslušnosti dané na výběr či výlučné ve smyslu § 87, 88 o.
s. ř. Podle § 11 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále opět jen „o. s. ř.“), se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle § 105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek § 11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu. Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č.
11, ročník 2015, vyložil a odůvodnil právní názor, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle § 11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci, a že ustanovení § 105 odst. 2 o. s. ř. s odkazem nasplnění podmínek § 11 odst. 3 o.
s. ř. předpokládá, že otázkou pravomoci českých soudů, jakož i tím, že podmínky pro určení místně příslušného soudu chybějí, se dostatečně a s kladným závěrem zabýval předkládající soud. Nejvyšší soud po předložení věci Obvodním soudem pro Prahu 7 (§ 105 odst. 2 o. s. ř.) podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř., přihlížeje k zásadě hospodárnosti rozhodl tak, že věc projedná a rozhodne ten soud, u něhož bylo řízení zahájeno (srov. dále např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Nd 347/2011, 4 Nd 392/2011 či 32 Nd 80/2012).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 4. 2021
JUDr. Václav Duda předseda senátu