33 Nd 303/2024-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně S. A. V., zastoupené JUDr. Vojtěchem Mihalíkem, advokátem se sídlem v Mikulově, Bezručova 90, proti žalovanému D. O., zastoupenému JUDr. Jiřím Lukášem, advokátem se sídlem v Ústí nad Orlicí, Komenského 160, o úpravu výživného, vedené u Okresního soud v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 15 C 90/2024, o přikázání věci z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř. takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 15 C 90/2024 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Břeclavi.
Žalobkyně se návrhem na zahájení řízení o úpravě výše výživného ze dne 12. 4. 2014 domáhá zvýšení výživného na 12 000 Kč měsíčně s odůvodněním, že se podstatně zvýšily její životní náklady. Současně navrhla, aby věc byla přikázána z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Mikulově, u něhož bylo vedeno řízení o úpravě výživného v době, kdy byla nezletilá, a uvedený soud disponuje veškerými informacemi a podklady, které se věci týkají. Žalobkyně zdůraznila, že je studentkou střední školy a připravuje se na složení maturitní zkoušky a přijímacích zkoušek na vysokou školu.
Účast na jednáních u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí by pro ni byla časově i finančně náročná. Žalovaný s přikázáním věci Okresnímu soudu v Mikulově nesouhlasí, neboť má za to, že žalobkyní uváděné důvody neodůvodňují delegaci k jinému soudu. Argument zmiňující vzdálenost obecného soudu od místa bydliště není konstantní judikaturou přijímán jako důvod pro přikázání věci jinému soudu, než je soud místně příslušný. Přípravu na maturitní a přijímací zkoušky na vysokou školu nepovažuje žalovaný za výjimečný důvod, který by měl vést ke změně zákonného soudce.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí) a Okresnímu soudu v Břeclavi, jemuž má být věc přikázána (§ 12 odst. 3 věta první o. s. ř.), dospěl k závěru, že nejsou splněny zákonné podmínky pro přikázání věci jinému soudu. Podle § 12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále opět jen „o. s. ř.“), věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti (odst. 2). Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odst. 3 věta druhá).
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je pouze výjimkou z této zásady, kterou je nutno – právě proto, že jde o výjimku – vykládat restriktivně.
Přikáže-li soud věc jinému soudu podle § 12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 15.
11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 172, ročník 2001; dále např.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 3, ročník 2012). Rovněž obecně platí, že situace, že některý účastník musí překonat mezi místem současného bydliště (u právnické osoby jejím sídlem) a sídlem věcně a místně příslušného soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. Tím spíše v případě, kdy druhý účastník (žalovaný) s navrhovanou delegací nesouhlasí (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, nebo ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013). Stejně tak důvod pro přikázání věci jinému soudu nelze spatřovat ani v obdobných okolnostech na straně zástupců účastníků nebo v úvahu připadajících
svědků (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. 21 Nd 124/2019, a ze dne 26. 1. 2021, sp. zn. 21 Nd 576/2020). Vzhledem k tomu, že ustálená judikatura chápe delegaci vhodnou jako výjimečný postup, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou dány takové okolnosti, aby odůvodňovaly postup podle § 12 odst. 2 o. s. ř. Osobní důvody žalobkyně spočívající ve složení maturitní zkoušky a přijímacích zkoušek na vysokou školu brzy pominou, finanční náklady cesty z Břeclavi do Ústí nad Orlicí, ani skutečnost, že Okresní soud v Břeclavi rozhodoval ve věci péče o tehdy nezletilou žalobkyni, nepředstavují mimořádné okolnosti pro použití žalobkyní požadovaného výjimečného opatření, neboť neumožní hospodárnější, rychlejší či po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci než u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí.
Lze uzavřít, že přikázání věci jinému soudu by nevedlo k rychlejšímu ani k hospodárnějšímu projednání věci, naopak lze předpokládat, že by přikázáním věci jinému soudu došlo ke zbytečnému prodloužení řízení. Přihlédnuto bylo i k negativnímu stanovisku žalovaného. Jelikož důvody pro delegaci věci podle § 12 odst. 2 o. s. ř. nejsou naplněny, Nejvyšší soud rozhodl, jak je ve výroku usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 7. 2024
JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu