U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci
žalobkyně Československé provincie Milosrdných sester Panny Marie Jeruzalémské
se sídlem Opava, Beethovenova 235/1, identifikační číslo osoby 004 06 546,
zastoupené JUDr. Ondřejem Rathouským, advokátem se sídlem Praha 1, Ovocný trh
1096/8, proti žalovaným 1/ České republice - Úřadu pro zastupování státu ve
věcech majetkových se sídlem Praha 2, Rašínovo nábřeží 390/42, identifikační
číslo osoby 697 97 111 (adresa pro doručování Územní pracoviště Ostrava,
Ostrava-Radvanice, Lihovarská 1335/9), a 2/ městu Andělská Hora, identifikační
číslo osoby 005 75 976, zastoupenému Mgr. Janou Zwyrtek Hamplovou, advokátkou
se sídlem Mohelnice, Olomoucká 261/36, o určení vlastnického práva k
nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 8 C 230/2015, o
přikázání věci z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř., takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 8 C 230/2015 se
nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 1.
Žalobkyně se žalobou podanou podle zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém
vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (dále jen „zákon č. 428/2012
Sb.“), domáhá určení vlastnického práva žalované 1/ k blíže specifikovaným
nemovitostem, které jsou dosud zapsány jako vlastnictví žalovaného 2/ na listu
vlastnictví číslo č. 183 pro katastrální území A. H. ve S., obec A. H., okres
B., u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště
Bruntál.
Podáním ze dne 23. 11. 2016, které bylo soudu prvního stupně doručeno dne 24.
11. 2016, navrhla žalobkyně, aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána
Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Návrh odůvodnila tím, že coby osoba oprávněná
podle zákona č. 428/2012 Sb. vede u různých soudů spory s dalšími účastníky,
kteří mají stejně jako její právní zástupce sídlo v Praze 1, popř. v Praze 2 či
v Praze 3. S ohledem na četnost sporů je pro jejího právního zástupce
zatěžující - z hlediska časového i finančního - cestovat mezi sídlem svým a
sídly soudů. S přihlédnutím k poměrům ostatních účastníků řízení považuje za
vhodné přikázat věc Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Takový postup by jejímu
právnímu zástupci i ostatním účastníkům řízení „ušetřil náročnou manipulaci se
spisy, ztrátu času při dopravě, jízdné a náklady za ubytování“. Bylo by to
vhodné „v rámci minimalizace nákladů, hospodárnosti, rychlosti a efektivního
vedení všech dotčených sporů“.
Žalovaní s přikázáním věci jinému soudu nesouhlasili. Žalovaná 1/ poukázala na
skutečnost, že je v řízení zastoupena Územním pracovištěm Ostrava, žalobkyně má
sídlo v Opavě a žalovaný 2/ má sídlo v Andělské Hoře; majetek dotčený žalobou
se nachází v katastrálním území A. H.. Tvrzení žalobkyně o minimalizaci nákladů
vyhověním jejímu návrhu na delegaci těmto skutečnostem neodpovídá. Má za to, že
„s ohledem na předmět řízení a navržené důkazní prostředky nelze dospět k
závěru, že by souzená věc byla projednána jiným než příslušným soudem rychleji
a hospodárněji“. Žalovaný 2/ poukázal na hledisko hospodárnosti, jemuž
nevyhovuje vzdálenost sídla jeho právní zástupkyně od Prahy.
Podle § 12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění
pozdějších předpisů (dále opět jen „o. s. ř.“), věc může být přikázána jinému
soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle § 12 odst. 3 věty první o. s. ř. o
přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému
soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle § 12 odst. 3 věty druhé o. s.
ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána,
a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému
soudu (Okresnímu soudu v Bruntále) a Obvodnímu soudu pro Prahu 1, dospěl k
závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby
věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2
o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a
rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že výlučná
místní příslušnost soudu, který má věc projednat (podle § 88 písm. b/ o. s. ř.
- forum rei sitae), je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti
jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku -
vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle § 12 odst. 2
o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím
ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a
svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a
příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na
předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již
bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než
příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci
jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze
závažných důvodů, které musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly
průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje
právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc
delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich
poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého
z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
Odůvodňuje-li žalobkyně svůj návrh na delegaci věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1
výhradně úsporami nákladů na straně svého právního zástupce (když zástupci
ostatních účastníků řízení nemají sídlo v Praze ani jejím okolí), tak ani
zvýšené náklady na cestovné k procesnímu soudu nejsou dostatečným důvodem k
průlomu do ústavního principu, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci
a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon, neboť i pro tuto námitku platí výše
uvedené. Lze uzavřít, že okolnosti, pro něž žalobkyně navrhla přikázání věci
označenému soudu, neobstojí; přihlédnout je třeba i k negativním stanoviskům
obou žalovaných.
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci
Obvodnímu soudu pro Prahu 1 z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc tomuto soudu
podle § 12 odst. 2 o. s. ř. nepřikázal.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. února 2017
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu