33 Nd 410/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci oprávněné OSPEN s. r. o., se sídlem v Přelouči, Hradecká 1383, identifikační číslo 25262823, zastoupené JUDr. Martinem Michňákem, advokátem se sídlem v Praze, Frančíkova 342/11, proti povinnému M. U., o zaplacení částky 2.231,51 Kč vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 53 EXE 2759/2015, o určení místní příslušnosti podle § 11 odst. 3 občanského soudního řádu, takto:
Věc vedenou u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 53 EXE 2759/2015, projedná a rozhodne Okresní soud v Břeclavi.
Soudní exekutor JUDr. Tomáš Vrána, Exekutorský úřad Přerov, se sídlem v Přerově, Komenského 38, požádal dne 10. 8. 2015 Okresní soud v Břeclavi o pověření k provedení exekuce na majetek povinného pro vymožení pohledávky oprávněné ve výši 2.231,51 Kč. Okresní soud v Břeclavi usnesením ze dne 11. 9. 2015, č. j. 53 EXE 2759/2015-13, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl, že „po marném uplynutí lhůty k podání odvolání oprávněným bude věc předložena dle § 11 odst. 3 o. s. ř. Nejvyššímu soudu České republiky“. Dospěl k závěru, že místní příslušnost exekučního soudu nelze určit. Proto věc podle § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), předložil Nejvyššímu soudu České republiky. Podle § 11 odst. 3 o. s. ř., které se použije i pro exekuční řízení (§ 52 odst. 1 zákona č. 120/2000 Sb., exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů, dále „exekuční řád“), jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. V předmětné věci je vedeno řízení o návrhu na nařízení exekuce k uspokojení pohledávek oprávněné za povinným ve výši 2.231,51 Kč. Exekučním titulem je vykonatelný rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 28. 4. 2015, č. j. 105 EC 94/2011-84. Podle § 11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. Podle § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, pak je, ve spojení s § 252 odst. 2 o. s. ř., místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 12. září 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2013, vyložil, že skutečnost, zda povinný má exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až činností soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného. Nejvyšší soud rozhodující podle § 11 odst. 3 o. s. ř. určí místně příslušný soud podle zásady hospodárnosti řízení. Nejvyšší soud po předložení věci Okresním soudem v Břeclavi (§ 105 odst. 2 o. s. ř.) podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř., přihlížeje k zásadě hospodárnosti rozhodl tak, že věc projedná a rozhodne ten soud, v jehož obvodu měl povinný poslední známé bydliště. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. února 2016
JUDr. Václav Duda předseda senátu