33 Nd 503/2024-42
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Heleny Novákové ve věci žalobkyně IFIS investiční fond, a.s., se sídlem Brno, Trnitá, Čechyňská 419/14a, identifikační číslo osoby 24316717, zastoupené Mgr. Markem Indrou, advokátem se sídlem Brno, Čechyňská 361/16, proti žalovanému P. K., o zaplacení 12 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 10 C 118/2024, o přikázání věci z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř., t a k t o:
Věc vedená u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 10 C 118/2024 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu Praha-východ.
Žalovaný podáním ze dne 4. 9. 2024 navrhl, aby věc – nyní projednávaná u Okresního soudu ve Vsetíně – byla přikázána Okresnímu soudu Praha-východ z důvodu jeho dlouhodobého pobytu na adrese XY.
Žalobkyně se k návrhu na přikázání věci nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený soudu příslušnému a soudu, jemuž má být věc přikázána (§ 12 odst. 3 věta první o. s. ř.), dospěl k závěru, že nejsou splněny zákonné podmínky pro přikázání věci jinému soudu. Podle § 12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále opět jen „o. s. ř.“), věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti (odst. 2). Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odst. 3 věta druhá).
Důvody vhodnosti podle citovaného ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl.
38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
Okolnosti, pro něž žalovaný navrhl přikázání věci označenému soudu, neobstojí. Situace, že některý účastník musí překonat mezi místem bydliště a sídlem věcně a místně příslušného soudu větší vzdálenost nebo že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, či jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013). Jinak řečeno - žalovaným tvrzené důvody nejsou samy o sobě důvodem pro přikázání věci jinému soudu, pokud nelze dovodit, že řízení bude vedeno hospodárněji a rychleji. Nejvyšší soud při úvahách o možném postupu podle § 12 odst. 2 o. s. ř. přihlédl též k tomu, že Okresní soud ve Vsetíně již vydal ve věci elektronický platební rozkaz a následně vedl řízení, v němž prováděl další procesní úkony.
Nejvyšší soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti usnesení rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 12. 2024
JUDr. Pavel Horňák předseda senátu