33 Nd 64/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a
soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně PPF B1 B.V.,
soukromé společnosti s ručením omezeným, se sídlem v Amsterodamu,
Strawinskylaan 933, WTC Twr B, 1077XX, Nizozemské království, IČ: 34192873,
zastoupené JUDr. Vladimírem Muzikářem, advokátem se sídlem v Brně, Havlíčkova
13, proti žalovanému T. B., o zaplacení 10.298,- Kč s příslušenstvím a smluvní
pokuty 1.797,76 Kč, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 214 C 32/2010,
o určení soudu podle § 11 odst. 3 o. s. ř., takto:
Věc vedenou u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 214 C 32/2010 projedná a
rozhodne Městský soud v Brně.
Žalobou ze dne 22. 2. 2010, podanou u Městského soudu v Brně, se žalobkyně
domáhá vůči žalovanému zaplacení výše uvedených částek z titulu úvěrové smlouvy
ze dne 16. 11. 2001 s tím, že místní příslušnost uvedeného soudu byla sjednána
dohodou o prorogaci v „úvěrových podmínkách“ žalobkyně, které tvoří nedílnou
součást předmětné smlouvy, s nimiž žalovaný vyslovil souhlas svým podpisem.
Městský soud v Brně usnesením ze dne 14. června 2012, č. j. 214 C 32/2010-29,
vyslovil svoji místní nepříslušnost ve věci s tím, že po právní moci tohoto
usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 4 jako soudu místně
příslušnému. Sjednanou prorogační doložku shledal neplatnou podle § 39, § 55
odst. 1 a 2, § 56 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku ve znění
účinném do 30. 6. 2010 (dále jen „obč. zák.“), a podle § 262 odst. 4 věty prvé
zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, s přihlédnutím ke článku 3
směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993, o nepřiměřených podmínkách ve
spotřebitelských smlouvách, neboť dohoda o místní příslušnosti, jako součást
úvěrové smlouvy, nebyla účastníky sjednána individuálně.
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 10. července 2013, č. j. 27 Co
399/2012-52, bylo usnesení Městského soudu v Brně zrušeno a věc mu byla vrácena
k dalšímu řízení. Odvolací soud, cituje § 39 a § 55 odst. 1 obč. zák., se
ztotožnil se závěrem, že dohoda o prorogaci je neplatná pro rozpor se zákonem.
Důvodem kasačního rozhodnutí byla okolnost, že z obsahu spisu se nepodává, že
Obvodní soud pro Prahu 4 je soudem místně příslušným. K takovému závěru je
potřeba provést zjištění, která přesahují meze činnosti odvolacího soudu.
Městský soud v Brně následně usnesením ze dne 19. prosince 2013, sp. zn. 214 C
32/2010-62, znovu vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že po právní moci
tohoto usnesení bude věc předložena Nejvyššímu soudu České republiky.
Podle § 11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a
místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení
řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.
Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České
republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí
Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Se zřetelem k závěru o neplatnosti prorogační doložky, s přihlédnutím k tomu,
že se nepodařilo zjistit místo bydliště žalovaného ani místo, kde se v době
podání návrhu na zahájení řízení zdržoval, popř. kde měl majetek, dospěl
Nejvyšší soud k závěru o naplnění podmínek pro určení místně příslušného soudu
ve smyslu § 11 odst. 3 o. s. ř.
S přihlédnutím k zásadě rychlosti a hospodárnosti občanského soudního řízení
Nejvyšší soud určil, že soudem příslušným k projednání a rozhodnutí předmětné
věci je Městský soud v Brně, u něhož bylo řízení zahájeno.
V Brně dne 25. června 2014
JUDr. Václav Duda
předseda senátu