33 Odo 1009/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Vladimíra Velenského ve věci žalobkyně České republiky – Úřadu práce Karviná, Karviná – Nové Město, tř. Osvobození 1388/60a, proti žalovanému V. A., o zaplacení 30 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 18 C 141/2001, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. května 2002, č.j. 10 Co 386/2002-31, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 30. července 2001, č.j. 18 C 141/2001-12, uznal žalovaného povinným do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč s 10% úrokem z prodlení od 28. 9. 2000 do zaplacení; současně rozhodl o nákladech řízení a o soudním poplatku.
Usnesením ze dne 7. února 2002, č.j. 18 C 141/2001-24, Okresní soud v Karviné odvolání žalovaného směřující proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 30. července 2001, č.j. 18 C 141/2001-12, odmítl pro opožděnost, a rozhodl o nákladech řízení.
Odvolání žalovaného směřující proti usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 7. února 2002, č.j. 18 C 141/2001-24, bylo usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne 27. března 2002, č.j. 18 C 141/2001-27, rovněž pro opožděnost odmítnuto.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 23. května 2002, č.j. 10 Co 386/2002-31, usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 27. března 2002, č.j. 18 C 141/2001-27, k odvolání žalovaného jako správné potvrdil. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž po výtce, že po celou dobu sporu nebyl nikým kompetentním vyslechnut, vyjadřuje nesouhlas s tím, že by měl vracet dotaci, která mu byla poskytnuta za účelem vytvoření pracovního místa.
Dovolání bylo podáno včas k tomu legitimovaným subjektem (žalovaným), není však v dané věci přípustné.
Vzhledem k tomu, že usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení, kterým soud prvního stupně odmítl odvolání žalovaného, není rozhodnutím ve věci samé (pojem „věc sama“ je právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně tak, že jde o předmět, ohledně něhož se řízení vede – tedy žalobou uplatněný nárok, o němž má být v řízení věcně rozhodnuto), lze přípustnost dovolání, které směřuje proti takovému rozhodnutí, uvažovat pouze z pohledu ustanovení § 239 o. s. ř. upravujícího přípustnost dovolání proti nemeritornímu rozhodnutí odvolacího soudu.
Podle § 239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).
Podle § 239 odst. 2 o. s. ř. je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo
a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle § 104 odst. 1,
b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka,o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení namísto dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).
Podle § 239 odst. 3 o. s. ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§ 75a).
Jak je ze shora citovaného ustanovení § 239 o. s. ř. zřejmé, případ, kdy odvolací soud potvrdil usnesení, kterým soud prvního stupně odmítl odvolání účastníka řízení – tak, jak tomu bylo v posuzovaném případě - není v tomto ustanovení uveden. Lze tudíž uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento opravný prostředek přípustný; dovolací soud proto dovolání žalovaného bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) jako nepřípustné odmítl (§ 243b odst. 5, § 218 písm. c/ o. s. ř.), aniž se jím mohl zabývat z pohledu v něm uplatněných námitek.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy v dovolacím řízení neúspěšný žalovaný nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalobkyni v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.