33 Odo 1088/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudkyň JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců a) Ing. B. K., a b) Ing. P. K., obou zastoupených, advokátkou , proti žalovanému Ing. A. M., zastoupenému, advokátkou, o zaplacení částky 291 300 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 9 C 711/2002, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. července 2003 č. j. 22 Co 286/2003-205, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
č. j. 9 C 711/2002-189 jako opožděné a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 15. července 2003 č. j. 22 Co 286/2003-205 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost spatřuje v naplnění podmínek ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Uplatňuje přitom dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tedy že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 písm. b) o. s. ř., tedy že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolání v dané věci není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu je zakotvena v ustanoveních § 237 až 239 o. s. ř. Z žádného tohoto ustanovení však nevyplývá přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro jeho opožděnost (§ 208 odst. 1 o. s. ř.). Přípustnost dovolání nemůže být dána ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jak tvrdí žalovaný, neboť usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání není rozhodnutím ve věci samé. V daném případě nelze aplikovat ani ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř., neboť za „návrh (žalobu)“ ve smyslu tohoto ustanovení nelze považovat odvolání.
Přípustnost dovolání nemohlo založit ani nesprávné poučení odvolacího
soudu, že dovolání je přípustné (v této souvislosti srov. i usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. května 2003 sp. zn. 29 Odo 10/2003, uveřejněné v Soudní judikatuře č. 7/2003, str. 529, č. 118).
Dovolání je navíc i opožděné.
Podle § 240 odst. 1 o. s. ř. může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Žalovanému bylo usnesení odvolacího soudu doručeno dne 1. srpna 2003 (viz dodejka na č. l. 207).
Podle ustanovení § 57 odst. 2 o. s. ř. končí lhůty určené podle měsíců uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Připadne-li konec lhůty takto stanovený na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Posledním dnem k podání dovolání byl tedy 1. říjen 2003.
Opožděnost podání dovolání pak vyplývá již z data jeho sepsání (2. října 2003).
Nejvyšší soud České republiky proto podle § 243b odst. 5, § 218 písm. c) a § 218a o. s. ř. dovolání žalovaného odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšným žalobcům žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. prosince 2003
JUDr. Zdeněk Des, v.r.
předseda senátu