NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY
33 Odo 113/2003-50
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců A) D. P. a B) V. P., zastoupených JUDr. A. Š., advokátem, proti žalovanému D. H., zastoupenému JUDr. J. B., advokátem, o zaplacení 7 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 20 C 572/2001, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 27. března 2002 č. j. 30 Co 67/2002 - 36, takto :
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobci se žalobou domáhali po žalovaném vydání bezdůvodného obohacení ve výši 7 000 Kč s odůvodněním, že za žalovaného zaplatili kupní cenu motorového vozidla ve výši 7 000 Kč na základě kupní smlouvy, kterou žalovaný, jako kupující, uzavřel s obchodní společností A. V. spol. s r.o., jako s prodávajícím.
Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 11. prosince 2001 č. j. 20 C 572/2001 - 24 uložil žalovanému zaplatit žalobcům 7 000 Kč s 10 % úrokem z prodlení od 8. 5. 2001 do zaplacení, rozhodl o nákladech řízení a řízení o zaplacení 10 % úroku z částky 7 000 Kč od 6. 10. 2000 do 7. 5. 2001 zastavil.
K odvolání žalovaného do výroků rozsudku soudu prvního stupně, kterými bylo žalobě vyhověno a rozhodnuto o nákladech řízení, Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 27. března 2002 č. j. 30 Co 67/2002 - 36
rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v něm vytýká
odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci a navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího sodu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o. s. ř. a k tomu oprávněným subjektem (žalobkyní) řádně zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1, 2 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání v dané věci směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není přípustné.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem; dovolací soud se proto vždy musí v prvé řadě zabývat jeho přípustností.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
V posuzovaném případě odvolací soud odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé změnil.
Jde-li o rozsudek, jímž odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. I při splnění uvedeného předpokladu přípustnosti však není dovolání přípustné, bylo-li dovoláním dotčeným výrokem rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží (§ 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).
Protože dovoláním dotčeným výrokem odvolacího soudu bylo v posuzovaném případě rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč (odvolací soud tímto výrokem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žaloba na zaplacení 7 000 Kč s 10% úrokem z prodlení od 8. 5. 2001 do zaplacení se zamítá), není ve smyslu ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání směřující proti tomuto výroku přípustné.
Za dané procesní situace, kdy nejsou splněny předpoklady přípustnosti dovolání upravené v § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud České republiky podle § 243b odst. 5 věty prvé o. s. ř ve spojení s § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání žalobkyně jako nepřípustné bez jednání odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně (stejně i žalobce) nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 22. května 2003
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu