33 Odo 1171/2005

33 Odo 1171/2005

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.

Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci

žalobce města L. zastoupeného advokátem proti žalované J. S., zastoupené

advokátem, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Českých

Budějovicích pod sp. zn. 18 C 59/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku

Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. června 2005, č. j. 8 Co

733/2005-344, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího

řízení 3.778,25 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta.

Žalobce se domáhal nahrazení projevu vůle žalované k uzavření smlouvy o

příspěvku na investiční výstavbu ve výši 141.752,- Kč s odůvodněním, že

žalovaná se k jeho poskytnutí zavázala dne 11. 7. 2001 ve smlouvě o smlouvě

budoucí. Ve sjednané lhůtě na výzvu žalobce smlouvu o poskytnutí příspěvku

neuzavřela, a proto tento požadavek uplatnil soudně.

Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem

ze dne 5. ledna 2005, č. j. 18 C 59/2004-305, nahradil vůli žalované přijmout

návrh žalobce na uzavření smlouvy o poskytnutí příspěvku na investiční

výstavbu, jejíž text je součástí výroku rozsudku; současně rozhodl o náhradě

nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaná jako výlučná vlastnice pozemků

parc. č. 850/8 a st. 1269 (dříve obě vedeny pod parc. č. 850/8) o celkové

výměře 1360 m2 uzavřela dne 11. 7. 2001 s žalobcem smlouvu o budoucí smlouvě o

poskytnutí příspěvku na investiční výstavbu základní technické vybavenosti

(dále jen „ZTV“) v místní lokalitě „U H.“, již měla uzavřít bez zbytečných

průtahů ve lhůtě šedesáti dnů od okamžiku nabytí právní moci stavebních

povolení; ve dnech 8. 4. 2003, 10. 4. 2003 a 15. 5. 2003 nabyla postupně

právní moci dílčí stavební povolení o povolení k užívání stavby místních

komunikací, chodníků, kanalizačního vodovodního řádu, rozvodu elektrické

energie, veřejného osvětlení a slaboproudu. Protiplnění žalobce mělo spočívat v

zajištění vybudování ZTV v lokalitě „U H.“, sestávající zejména z komunikací,

chodníků, kabelizace veřejného osvětlení, energetických staveb, kanalizace a

vodovodu, a umožnění napojení nemovitostí žalované na jednotlivé části ZTV.

Výše příspěvku byla stanovena tak, že představuje hodnotu investice ZTV (v době

uzavření smlouvy o smlouvě budoucí nebyla známa) dělenou výměrou lokality „U

H.“ násobenou výměrou pozemků žalované, násobenou indexem 45% a zaokrouhlenou

na celé koruny. Podle tohoto vzorce při dokazováním zjištěné hodnoty investice

ZTV ve výši 2,719.431,- Kč, výměry lokality „U H.“ 13.257 m2 a výměry pozemků

žalované výše jejího individuálního příspěvku činí 125.542,- Kč. Soud prvního

stupně věc po právní stránce posoudil podle § 50a občanského zákoníku (dále jen

„obč. zák.“) jako nárok vyplývající ze smlouvy o smlouvě budoucí, přičemž

požadavek na nahrazení projevu vůle žalované za použití § 35 odst. 1 obč. zák.

a § 37 odst. 1 obč. zák. považoval za zcela důvodný. Neztotožnil se s její

námitkou neplatnosti smlouvy pro neurčitost jejího předmětu (výše příspěvku),

neboť vůle účastníků smlouvy byla projevena určitě a srozumitelně, je

pochopitelná i výkladem. Účastníkům smlouvy muselo být jasné, jak se žalovaná

bude podílet na nákladech investice ZTV a jakým způsobem bude její příspěvek

vypočten. Určení výše investice vyplývalo z její odhadované hodnoty vyšší než

4,000.000,- Kč, následně upřesněné na cca 100 Kč/ m2 , přičemž to, že nakonec

jde o asi 92 Kč/ m2, je změnou ve prospěch žalované. Za určité považuje soud

prvního stupně vyjádření rozsahu ZTV daného demonstrativním výčtem, protože nad

výčet uvedený ve smlouvě o smlouvě budoucí nebylo žalobcem nic navíc

započítáno. Ve vztahu k veličině „výměra lokality U H.“ v řízení zjištěné

plochou 13.257 m2 má soud zato, že ta vyplývá zejména z listinných důkazů, ale

i výpovědí svědků a starosty Ing. V. Ch., vše vyvracející tvrzení žalované, že

do této veličiny měla být zahrnuta nejen plocha stavebních parcel, ale i plocha

hřiště.

Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací rozsudkem ze dne 16.

června 2005, č. j. 8 Co 733/2005-344, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak,

že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Přes výhrady ke změně žaloby – formulaci petitu – vycházeje ze stejných

skutkových zjištění jako soud prvního stupně, dovodil, že smlouva o smlouvě

budoucí je neplatná pro rozpor se zákonem a pro neurčitost. Tato smlouva musí

totiž obsahovat dohodu jak o podstatných náležitostech smlouvy o smlouvě

budoucí, tak i o podstatných náležitostech budoucí smlouvy. Podstatnou

náležitostí budoucí smlouvy o příspěvku žalované je dohoda o jeho výši; ta

ovšem nebyla uzavřena, protože bylo dosaženo jen dohody o způsobu jeho výpočtu.

Neurčitost předmětu budoucí smlouvy odvolací soud vyvozuje ze skutečnosti, že

ze smlouvy nelze vyčíst vstupní údaje a částky, jež je nutno do dohodnutého

vzorce výpočtu příspěvku dosadit. Smlouva ze dne 11. 7. 2001 postrádá přesné

určení rozsahu budované ZTV (demonstrativní výčet odvolací soud nepovažuje za

dostačující) a nedostatečně určuje hodnotu investice do ZTV, která „bude

stanovena v rozpočtu“. Pro nedostatečnou specifikaci rozsahu ZTV nebylo možno

určit její hodnotu, jež se v průběhu stavby měnila a jejíž konečná výše byla

známa až v okamžiku ukončení v dubnu 2004. V neposlední řadě nebyla určitým

způsobem vyznačena ani další veličina – „výměra lokality U H.“. Pokud nebyly

rozhodující veličiny určitým způsobem zaneseny do smlouvy ze dne 11.7. 2001,

nelze přisvědčit argumentaci žalobce, že určitost byla docílena tím, že byly s

žalovanou projednány dne 6. 3. 2001. Chybějící údaje nelze totiž nahrazovat

výkladem projevu vůle podle § 35 odst. 2 obč. zák. Závěr o neurčitosti ujednání

o náležitostech smlouvy o budoucí smlouvě o příspěvku žalované je podporován

též jednáním žalobce, jenž v průběhu doby měnil své požadavky na výši

příspěvku. Jestliže by závěr o neurčitosti ujednání (a tím i o neplatnosti)

neobstál, pak změnami žalobního požadavku muselo dojít k prekluzi práva žalobce

požadovat u soudu nahrazení projevu vůle žalované výrokem soudu. Změna žaloby

ze dne 18. 11. 2004 představuje jiný požadavek, než ten, který vyplývá ze

smlouvy ze dne 11. 7. 2001, a byl uplatněn po uplynutí prekluzivní jednoroční

lhůty.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále jen „dovolatel“)

dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. odvolacímu soudu vytkl nesprávný závěr o neplatnosti smlouvy o smlouvě budoucí

v důsledku neurčitosti ujednání o výši plnění žalované ve prospěch žalobce. Není srozuměn se závěrem odvolacího soudu, že určení výše příspěvku na

investiční výstavbu žalované není dostatečně určité, je-li výše finančního

plnění určena nikoliv pevnou částkou, nýbrž způsobem výpočtu částky

prostřednictvím veličin stanovených ve smlouvě. Veškeré vstupní údaje nutné pro

výpočet příspěvku žalované návrh budoucí smlouvy obsahuje, a nelze proto

hovořit o neurčitosti smluvního ujednání. Požadavek určitosti ujednání o výši

příspěvku může být naplněn i tehdy, není-li uvedena konkrétní částka, ale je-li

dostatečně určitě sjednán způsob, jakým bude příspěvek vypočten. Vstupní

údaje, ze kterých se při tomto způsobu určení výše příspěvku vychází, budoucí

smlouva obsahuje, a případné nejasnosti lze odstranit výkladem, popřípadě

poukazem na okolnosti, za kterých došlo k uzavření smlouvy. Způsob výpočtu

příspěvku sestával ze čtyř vstupních údajů, a to z „hodnoty investice ZTV U

H.“, „výměry lokality U H.“, „výměry stavební parcely“ a „koeficientu 45%“. Jen první dva údaje považoval odvolací soud za neurčité. Pojem „ZTV U H.“ byl v

samotné smlouvě definován jako „investiční výstavba – základní technická

vybavenost, sestávající zejména z komunikace, chodníků, kabelizace, veřejného

osvětlení, energetických staveb, kanalizace a vodovodu“. V době uzavření

smlouvy již byla zpracována projektová dokumentace k této stavbě pro potřeby

stavebního řízení a tato stavba byla jednoznačně definována a tedy určen její

rozsah a obě strany měly možnost se s touto dokumentací seznámit. Při

jednoznačné individualizaci stavby “U H.“ je zcela nezaměnitelný i údaj o

„hodnotě investice ZTV U H.“, která je dána obsahem pojmu stavba “U H.“ a tím,

že stavba měla být (a byla) provedena za ceny obvyklé v daném místě a čase na

základě výběrového řízení. Pokud hodnota měla činit 2,719.467,- Kč, ve které

nebyly zahrnuty všechny součásti plánované stavby, není na závadu, že stavba v

takovém rozsahu nebyla provedena na základě dohody stavebníků (např. upuštěním

od plynofikace) nebo jednostranným upuštěním od některých součástí stavby

(chodníků) z důvodu sporu se stavebníky. To znamená jen tolik, že jeden vstupní

údaj nebyl zcela naplněn. Podle dovolatele i údaj „výměra lokality U H.“ byl

mezi smluvními stranami zcela jasný, protože vyjadřoval výměru parcel určených

pro výstavbu rodinných domků v dané lokalitě; těch bylo devět a jejich výměra

byla dána údaji v katastru nemovitostí. Tyto parcely jsou graficky vyznačeny v

územním plánu obce a v projektu pro územní řízení o umístění ZTV „U H.“, jakož

i v příloze územního rozhodnutí o umístění stavby.

Změnil-li žalobce v průběhu

řízení tento údaj na 13.257 m2, učinil tak proto, že původní údaj 12.923 m2,

byl součtem výměr osmi parcel v lokalitě a dále součtem dvou průměrů jejich

výměry a byl motivován snahou žalobce vůči žalované zohlednit skutečnost, že

městské hřiště využívá také předmětné ZTV. Žalobce nesouhlasí se závěrem

odvolacího soudu o prekluzi jeho práva na uzavření smlouvy v důsledku změny

žaloby ze dne 18. 11. 2004 vyplývající z konečné hodnoty vyúčtování stavby (ze

změny investice ve výši 2,999.237,- Kč na částku 2,719.467,- Kč) a opravy

součtu výměry lokality (na 13.257 m2), pro uplynutí doby jednoho roku podle §

50a odst. 2 obč. zák. Jestliže nebyl jeden ze vstupních údajů („hodnota

investic ZTV“) k datu uplynutí šedesátidenní lhůty pro uzavření smlouvy znám

nezávisle na jeho vůli, neboť stavba ZTV byla dokončena až v průběhu dubna

2004, a žalobce předložil žalované návrh na uzavření smlouvy, vycházeje z

hodnoty investic podle rozpočtu, přičemž celkovou hodnotu investic zjistil až

po dokončení stavby, nejde o změnu žaloby, v jejímž důsledku by došlo k

prekluzi práva na uzavření smlouvy; stále jde totiž o jeden a tentýž nárok

vycházející ze stejných skutkových okolností. Byl-li odvolací soud přesvědčen o

nepřípustnosti změny žaloby, měl rozsudek soudu prvního stupně (včetně usnesení

o připuštění změny žaloby) zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Výše

příspěvku vycházela z veličin, které smluvní strany považovaly za významné, i

když jejich výše nebyla v době uzavření smlouvy ještě známa (konkrétně „hodnota

investice ZTV U H.“). Případné pochybnosti o obsahu smluvního ujednání lze

odstranit výkladem za použití výkladových pravidel podle § 35 odst. 2 obč. zák. Postoj žalované považuje za účelový, neboť v okamžiku uzavírání smlouvy o

smlouvě budoucí žádné výhrady nevznášela. Z těchto důvodů navrhl, aby byl

napadený rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu

řízení.

Žalovaná navrhla zamítnutí dovolání. Ztotožňuje se se závěrem odvolacího soudu

o neplatnosti smlouvy o smlouvě budoucí z důvodu neurčitosti. Pokud byla výše

příspěvku určena prostřednictvím matematického vzorce, bylo nezbytné, aby

smluvní strany v okamžiku uzavření smlouvy znaly veškeré výchozí veličiny, z

nichž je vzorec tvořen. Jednou z takových veličin je „hodnota investic ZTV v

lokalitě U H.“, která nebyla při uzavírání smlouvy známa; skutečnou cenu

zjistil žalobce na přelomu dubna a května 2004, když provedl závěrečné

vyúčtování ceny díla s dodavatelem. Za neurčité považuje žalovaná taktéž

vymezení samotné základní technické vybavenosti, protože výčet jejích

jednotlivých položek je uveden pouze demonstrativně. Předmět ZTV se v průběhu

výstavby měnil (zmenšil se její rozsah) bez toho, že by se tyto změny promítly

do obsahu smlouvy. Právě z důvodu nedostatečné specifikace rozsahu ZTV nebylo

možno dovodit její hodnotu. Obdobně neurčitá byla taky identifikace lokality „U

H.“. Žalovaná se zcela ztotožnila s argumentací odvolacího soudu o nutnosti

dohody o všech podstatných náležitostech budoucí smlouvy, jejichž nedostatek

nelze nahrazovat výkladem projevu vůle podle § 35 odst. 2 obč. zák. Změnou

vstupních údajů žalobce způsobil zánik práva domáhat se nahrazení projevu její

vůle.

Podle článku II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná

ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání

proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto

zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle

dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních

právních předpisů. Napadené rozhodnutí bylo sice vydáno po 1. 4. 2005, ale

stalo se tak po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (článek

II bod 2. zákona č. 59/2005 Sb.). Proto bylo i v řízení o dovolání postupováno

podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č.

59/2005 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“).

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po

zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno

osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení [§ 240 odst. 1 o. s. ř., § 241

odst. 1 o. s. ř.] ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a že je

podle § 237 odst. 1 písm a) o. s. ř. přípustné, přezkoumal rozsudek odvolacího

soudu podle § 242 odst. 1 o. s. ř. v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden.

Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z

důvodů uvedených v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne

též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst.

3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné

rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Žalobce žádnou z

uvedených vad v dovolání nenamítá a jejich existence nevyplývá ani z obsahu

spisu; dovolací soud se tedy zabýval pouze výslovně uplatněnými dovolacími

důvody tak, jak byly žalovaným obsahově vymezeny, a dospěl k závěru, že

dovolání není opodstatněné.

Podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že

rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci

je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy,

jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně

určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně

aplikoval.

Dovolatel spatřuje nesprávné právní posouzení věci v závěru odvolacího soudu o

neplatnosti smlouvy o smlouvě budoucí pro neurčitost ujednání o předmětu

budoucí smlouvy (výši příspěvku na investiční výstavbu).

Podle § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně,

určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

Podle § 50a odst. 1 obč. zák. účastníci se mohou písemně zavázat, že do

dohodnuté doby uzavřou smlouvu; musí se však přitom dohodnout o jejích

podstatných náležitostech.

Podstata smlouvy o smlouvě budoucí spočívá v tom, že se její subjekty písemně

zavazují, že do stanovené doby uzavřou určitou smlouvu. Nesplnění závazku

uzavřít sjednanou smlouvu přináší účastníku smlouvy o smlouvě budoucí právo

domáhat se u soudu žalobou nahrazení projevu vůle, aby druhé straně byla

uložena povinnost smlouvu uzavřít (§ 161 odst. 3 o. s. ř.). Smlouva o budoucí

smlouvě musí obsahovat všechny nezbytné obsahové i formální náležitosti budoucí

smlouvy a jako právní úkon musí též vyhovovat obecným náležitostem právních

úkonů stanoveným v ustanoveních § 34 a násl. obč.zák.

Mezi významné požadavky na právní úkony patří náležitosti vůle a jejího

projevu. Náležitostí projevu vůle jsou srozumitelnost, určitost, a v některých

případech i forma projevu. Nesrozumitelný je projev tehdy, jestliže nelze

zjistit ani výkladem, co jím mělo být vyjádřeno. Určitost projevu se týká jeho

obsahové stránky; neurčitý projev je sice srozumitelný, avšak nejistý je jeho

obsah. Neurčitost může být odstraněna výkladem podle § 35 obč. zák. Pokud nelze

uvedený nedostatek odstranit tímto způsobem, jde o právní úkon neplatný. S

ohledem na povahu kontraktační povinnosti předepisuje zákon písemnou formu

smlouvy o smlouvě budoucí, která musí pod sankcí neplatnosti obsahovat ujednání

jak o podstatných náležitostech budoucí smlouvy, tak o době, do kdy má být tato

smlouva uzavřena.

Jde-li o právní úkon, pro který je pod sankcí neplatnosti stanovena písemná

forma, musí být určitost projevu vůle dána obsahem listiny, na níž je tento

projev vůle zaznamenán. Nestačí, že účastníkům právního vztahu je jasné, co je

předmětem smlouvy, není-li to seznatelné z jejího textu (srov. rozsudek

Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cdon 227/96 ze dne 31. 7. 1996, publikovaný v

časopise Soudní rozhledy č. 6/1997, str. 145). Určitost písemného projevu vůle

je objektivní kategorií a takový projev vůle by neměl vzbuzovat důvodně

pochybnosti o jeho obsahu ani u osob, které nejsou účastníky daného smluvního

vztahu.

Není možno přisvědčit žalobci, že názor odvolacího soudu o neurčitosti smlouvy

o smlouvě budoucí, pokud jde o výši příspěvku žalované, je nesprávný. Není

vyloučeno, aby plnění žalované bylo ve smlouvě o smlouvě budoucí stanoveno

jiným způsobem než uvedením konkrétní peněžní částky, ovšem musí se tak stát

způsobem, kterým bude možno výši příspěvku zcela nepochybně určit v době

uzavření smlouvy o smlouvě budoucí. Tomuto požadavku by samozřejmě vyhovoval

odkaz na konkrétní matematický postup (vzorec), podle něhož by dosazením

konkrétních veličin (hodnot proměnných) do jeho zadání bylo možno v okamžiku

uzavření smlouvy bez jakýchkoli pochyb stanovit přesnou finanční částku.

Naproti tomu, pokud výši plnění žalované v budoucí smlouvě není možno zjistit

proto, že všechny proměnné vzorce nelze zjistit nebo jsou stanoveny neurčitě či

nesrozumitelně, tak jak tomu je v posuzovaném případě, nemůže jít o určitý a

tedy platný právní úkon (§ 37 odst. 1 obč. zák.), neboť ani samotným účastníkům

smlouvy o smlouvě budoucí v době jejího uzavření nebylo známo, jaký rozsah

budoucích povinností žalovaná přebírá; vzhledem k tomu, že soud nemůže při

rozhodování o nahrazení projevu vůle (§ 161 o. s. ř.) ničeho na podstatných

náležitostech budoucí smlouvy měnit, doplňovat či upřesňovat, je vyloučeno, aby

neurčité údaje byly napravovány výkladem projevu vůle účastníků smlouvy o

budoucí smlouvě (k tomu srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 5.

2004, sp. zn. 33 Odo 30/2002, a ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 33 Odo 2300/99).

Žalobci se tedy prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu nepodařilo

zpochybnit správnost napadeného rozsudku. Proto dovolací soud jeho dovolání

podle § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první,

§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. a procesně neúspěšnému

žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalované náklady, které jí vznikly v

souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto

náklady sestávají z odměny advokáta v částce 3.100,- Kč [§ 2 odst. 1, § 7 písm.

e), § 10 odst. 3 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění před 1. 9.

2006 (srov. článek II vyhlášky č. 277/2006 Sb.)], z paušální částky náhrad

hotových výdajů ve výši 75,- Kč (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1, 3 vyhlášky č.

177/1996 Sb. ve znění před 1. 9. 2006 – srov. článek II vyhlášky č. 276/2006

Sb.) a z částky 603,25 Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je

advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č.

235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Platební místo

a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1

o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může

oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně 26. ledna 2007

JUDr. Blanka

Moudrá

předsedkyně senátu