33 Odo 1172/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci
žalobce Ing. M. V., zastoupeného advokátkou proti žalované S.-I. s. r. o.
zastoupené advokátem, o zaplacení částky 212.945,- Kč a částky 145.054,50 Kč s
příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 7 C 1905/2003,
o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. května
2005, č. j. 22 Co 160/2005-95, takto :
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího
řízení.
Okresní soud Praha-západ rozsudkem ze dne 23. září 2004, č. j. 7 C
1905/2003-66, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní
moci rozsudku částku 214.511,- Kč (výrok I.), vzájemnou žalobu žalované o
zaplacení částky 145.054,50 Kč s 2 % úrokem z prodlení od 16. 8. 2003 do
zaplacení zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
K odvolání žalované Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. května 2005, č.
j. 22 Co 160/2005-95, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku I. tak, že
žalobu o zaplacení částky 1.566,- Kč zamítl, ve zbývající části tohoto výroku a
ve výroku II. jej potvrdil. Současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou
stupňů.
Žalovaná v podaném dovolání uvádí, že jím napadá rozsudek odvolacího soudu v
plném rozsahu, tedy i ve výroku, jímž byl částečně změněn vyhovující výrok
rozsudku soudu prvního stupně tak, že žaloba o zaplacení částky 1.566,- Kč byla
zamítnuta. Podle obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) však žádné konkrétní
námitky proti tomuto výroku neuplatnila. I kdyby dovolání proti měnícímu
výroku rozsudku odvolacího soudu směřovalo, nebylo by subjektivně přípustné,
neboť v poměrech žalované jím nenastala újma, odstranitelná tím, že dovolací
soud toto rozhodnutí zruší (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.
7. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod
označením SJ 7/2000). Dovolací soud by proto musel dovolání proti takovému
výroku rozsudku odvolacího soudu odmítnout (§ 243b odst. 5 věta první, § 218
písm. b/ o. s. ř.). Ostatně přípustnost dovolání v tomto rozsahu by byla
vyloučena i podle § 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř., poněvadž měnícím výrokem
napadeného rozsudku bylo rozhodnuto o plnění nepřesahujícím částku 20.000,- Kč.
Vzhledem k tomu, že dovolání žalované míří ve skutečnosti proti výroku rozsudku
odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v části
výroku I. a ve výroku II., může být jeho přípustnost dána jen za podmínek §
237 odst. 1 písm. b/ a c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve
znění před 1. 4. 2005 - dále opět jen „ o. s. ř.“ (srovnej článek II. body 2. a
3. zákona č. 59/2005 Sb., kterým byla s účinností ke dni 1. 4. 2005 provedena
novela občanského soudního řádu). Dovolání žalované není přípustné podle § 237
odst. 1 písm. b/ o. s. ř., jelikož napadeným rozsudkem byl potvrzen v pořadí
první rozsudek, který soud prvního stupně ve věci vydal. Nebylo shledáno
přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek
odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Protože je přípustnost dovolání v posuzovaném případě spojena se závěrem o
zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, znamená to, že dovolací přezkum
je otevřen zásadně k posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem je
tudíž pouze dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze
namítat, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., kterým je možno
napadnout rozhodnutí odvolacího soudu proto, že řízení je postiženo vadou, jež
mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může být úspěšně použit
pouze v případě, že je dovolání přípustné, tedy že dovolací soud dospěje k
závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí. Dovolací důvod mířící
na pochybení při zjišťování skutkového stavu věci nelze v případě dovolání
přípustného podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. použít vůbec (srovnej
výslovné znění § 241a odst. 3 o. s. ř.). Ve smyslu § 242 odst. 3 o. s. ř. je
dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahové
konkretizace. Při posuzování dovolacího důvodu, tj. při úvaze, jaký dovolací
důvod byl uplatněn, není rozhodující, jak jej dovolatel označil, ale jak jej po
obsahové stránce vylíčil (§ 41 odst. 2 o. s. ř.). Je-li dovolání přípustné,
dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2
písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které
mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání
uplatněny.
Žalovaná sice v dovolání označila dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/
o. s. ř., avšak z obsahu dovolání (obsahového vylíčení dovolacích námitek)
vyplývá, že nesouhlasí především se skutkovými zjištěními, z nichž odvolací
soud (stejně jako soud prvního stupně) při rozhodování věci vycházel. Žalovaná
netvrdí, že odvolací soud jím správně zjištěný skutkový stav nesprávně posoudil
po stránce právní, tedy že správně zjištěný skutkový stav subsumoval pod
nesprávnou právní normu; podstatou jejích námitek jsou výlučně výtky týkající
se nedostatečně a nekvalitně zjištěného skutkového stavu věci, případně vadného
hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé
důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda
jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v
jakém směru). Námitky žalované, že k předání a převzetí díla mezi smluvními
stranami řádně došlo, že pozdní předání díla bylo ovlivněno dodatečnými
požadavky žalobce coby objednatele díla a že pouze opomenutím nebyl v dodatcích
ke smlouvě sjednán jiný termín k předání díla, nejsou námitkami právními, nýbrž
skutkovými, jež polemizují se správností (úplností) skutkových závěrů
odvolacího soudu. Totéž platí o námitkách, že S. a r. spol. s r. o. dodávku
garážových vrat žalobci realizovala a že žalobce převzal faktury v dovolání
blíže specifikované. Žalovaná tak ve skutečnosti uplatnila dovolací důvod podle
§ 241a odst. 3 o. s. ř., jenž nemá v úvahách o přípustnosti dovolání podle §
237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. místo. Pokud je v dovolání argumentováno
nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by odvolací
soud nepochybil ve svých skutkových závěrech a vzal v úvahu skutečnosti, které
žalovaná tvrdila, musel by návazně dospět k odlišnému (správnému) právnímu
posouzení věci, a sice, že žalobci ve smyslu § 544 obč. zák. právo na smluvní
pokutu, na rozdíl od žalované, nevzniklo, že žalovaná oprávněně doúčtovala
celkovou cenu díla a že se stala věřitelem v důsledku postoupení existující
pohledávky za žalobcem (§ 524 obč. zák.).
Ani výtky týkající se postupu soudu prvního stupně, který nevyhověl žádosti
právního zástupce žalované, jednání nařízené na 23. 9. 2004 neodročil a věc
projednal a rozhodl při tomto jednání v nepřítomnosti žalované a jejího
zástupce, nejsou způsobilé samy o sobě přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1
písm. c/ o. s. ř. založit, neboť jsou uplatněním zmatečnostní vady podle § 229
odst. 3 o. s. ř., k níž může dovolací soud přihlédnout jen v případě, že shledá
dovolání přípustným.
Jelikož dovolání není přípustné ani proti nákladovým výrokům (srovnej
rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek pod R 4/2003), lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí
odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek
přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle § 243b
odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobci nevznikly
v tomto stádiu řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. května 2007
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu