33 Odo 1285/2004
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci
žalobkyně N. K., proti žalovanému R. K., o zaplacení částky 100.000,- Kč,
vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 7 C 105/2000, o dovolání
žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 23.
června 2004, č. j. 47 Co 171/2002-77, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 23. června 2004, č.
j. 47 Co 171/2002-77, ve výroku, jímž byl změněn rozsudek Okresního soudu v
Kroměříži ze dne 11. ledna 2002, č. j. 7 C 105/2000-60, tak, že žalovaný je
povinen zaplatit žalobkyni částku 100.000,-Kč, a rozsudek Okresního soudu v
Kroměříži ze dne 11. ledna 2002, č. j. 7 C 105/2000-60, v části výroku, jímž
byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 100.000,- Kč, se zrušují a věc se v
tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Kroměříži k dalšímu řízení.
Okresní soud v Kroměříži rozsudkem ze dne 11. ledna 2002, č. j. 7 C
105/2000-60, zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku
100.000,- Kč včetně úroků z prodlení, a rozhodl o nákladech řízení. Dovodil, že
účastníci dne 18. 6. 1997 uzavřeli smlouvu o obstarání věci podle § 733 zákona
č. 40/1964 Sb, občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „obč. zák.“), v
níž byla sjednána přesná doba plnění. Žalovaný (obstaratel), který převzal od
žalobkyně (objednatelky) částku 100.000,- Kč, závazek ze smlouvy nesplnil.
Protože žalobkyně neměla zájem na opožděném plnění, došlo ve smyslu § 518 obč.
zák. ke zrušení uvedené smlouvy. Žalovaný tak na úkor žalobkyně získal
bezdůvodné obohacení, které je povinen vydat (§ 451 a § 456 obč. zák.). Soud
prvního stupně shledal důvodnou námitku promlčení uplatněnou žalovaným, neboť
žalobkyně se již v červenci 1997 dozvěděla, že žalovaný, který v termínu
neobstaral věc podle smlouvy, získal na její úkor bezdůvodné obohacení. Od
tohoto okamžiku začala běžet subjektivní dvouletá promlčecí doba podle § 107
odst. 1 obč. zák., přičemž žaloba byla podána až po jejím uplynutí dne 10. 12.
1999.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne
23. června 2004, č. j. 47 Co 171/2002-77, rozsudek soudu prvního stupně v
zamítavém výroku změnil tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni
částku 100.000,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, v další části tohoto
výroku, pokud jde o příslušenství, a ve výroku o nákladech řízení jej zrušil a
věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud
sice odkázal na zjištění soudu prvního stupně, nicméně zdůraznil, že se
účastníci ve smlouvě předem domluvili i na vrácení složených peněz včetně
podmínek a doby, kdy k tomu dojde. Žalobní požadavek tak lze chápat jako plnění
ze smlouvy a nikoli z bezdůvodného obohacení. Nárok uplatněný žalobou se proto
nepromlčel, neboť se na něho vztahuje obecná tříletá promlčecí doba podle § 101
obč. zák.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost
opřel o § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., a uplatnil v něm dovolací důvod podle
§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. Jeho prostřednictvím napadl správnost právního
závěru odvolacího soudu, že se v posuzovaném případě jedná o plnění ze smlouvy
o obstarání věci podle § 733 obč. zák. S odkazem na „judikát R 1/1979“ setrvává
i nadále na názoru, že uvedená smlouva byla zrušena ex tunc přímo ze zákona.
Žalobkyně totiž ve smyslu § 518 obč. zák. neprokázala, že bez zbytečného
odkladu žalovanému oznámila, že nadále trvá na opožděném plnění. Právní
posouzení jím vznesené námitky promlčení odvolacím soudem proto považuje za
chybné. Z uvedených důvodů navrhl rozsudek odvolacího soudu zrušit a věc mu
vrátit k dalšímu řízení.
Podle článku II bodu 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po
řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou
podle dosavadních právních předpisů. Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek
odvolacího soudu byl vydán před 1. 4. 2005, bylo i v řízení o dovolání
postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou
uvedeným zákonem (dále opět jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění,
že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněným subjektem - účastníkem řízení
při splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 240 odst. 1, § 241
odst. 1 a 4 o. s. ř.), shledal dovolání přípustným podle § 237 odst. 1 písm. a/
o. s. ř., neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl změněn
rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího
soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými
dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení dovolatelem. Z § 242 odst.
3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám
uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a / a b/ a § 229 odst. 3 o. s.
ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci. Zatímco existence vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2
písm. a / a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř. z obsahu spisu nevyplývá, je řízení
postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§
241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).
Podle § 157 odst. 2 o. s. ř. není-li dále uvedeno jinak, soud v odůvodnění
rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak
se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží,
které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá
skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč
neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc
posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy
účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo
přesvědčivé.
Z citovaného ustanovení vyplývá mimo jiné povinnost soudu v odůvodnění rozsudku
uvést stručný a jasný výklad o tom, které skutečnosti, významné pro rozhodnutí
věci, má za prokázané a které nikoliv. U každé jednotlivé prokázané i
neprokázané skutečnosti musí (stručně a jasně) uvést, jak k tomuto závěru
došel, tedy z jakých důkazů podle jeho názoru závěr vyplývá, jak tyto důkazy ve
smyslu § 132 až 135 o. s. ř. hodnotil, a to zejména tehdy, šlo-li o důkazy
protichůdné. Tento výklad musí soud přizpůsobit konkrétním okolnostem každé
věci (rozsahu dokazování, složitosti dokazování skutkového stavu věci, množství
návrhů účastníků na provedení důkazů apod.). Rozhodnutí, které nerespektuje
zásady uvedené v citovaném ustanovení, je nepřezkoumatelné (pro
nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů). Dovolací soud ve svém rozsudku ze dne
17. 1. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2433/99, publikovaném v Souboru rozhodnutí
Nejvyššího soudu ČR/C. H. Beck, pod označením C 45 zaujal právní názor, že o
nepřezkoumatelný rozsudek jde i tehdy, jestliže odůvodnění rozsudku soudu
prvního stupně postrádá skutková zjištění učiněná s odkazem na příslušné důkazy
a jestliže ze závěrů soudu ohledně různých sporných položek není patrné, z
jakých důkazů soud vycházel a jakými úvahami se řídil při jejich hodnocení. K
obdobnému závěru dospěl i Ústavní soud ve svém rozhodnutí publikovaném ve
Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 15, III. dílu, č. 122. V
těchto případech pak nejsou splněny předpoklady pro opakování dokazování nebo
jeho doplňování odvolacím soudem a nezbývá, než takové rozhodnutí podle § 221
odst. 1 písm. c/ o. s. ř. zrušit. Je tomu tak proto, že činnost odvolacího
soudu je zásadně činností přezkumnou a jestliže je odůvodnění rozhodnutí soudu
prvního stupně nepřezkoumatelné, brání tento nedostatek odvolacímu soudu
zhodnotit jeho správnost (srovnej rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 2.
1993, sp. zn. 2 Cdo 2/93, publikovaný v Bulletinu Vrchního soudu, ročník 1993,
pod číslem 19). Pokud tak odvolací soud neučiní (a rozhodnutí soudu prvního
stupně potvrdí či změní), zatíží řízení vadou, která mohla mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci.
V posuzovaném případě odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně postrádá
skutková zjištění učiněná s odkazem na příslušné důkazy. Pokud jde o závěry
soudu, není vůbec patrné, z jakých důkazů vycházel a jakými úvahami se při
hodnocení jednotlivých důkazů řídil. V odůvodnění svého rozsudku pouze uvádí,
které důkazy provedl a nepřípustně rekapituluje skutkové přednesy účastníků
řízení a svědků. Přestože rozsudek soudu prvního stupně nerespektuje zásady
stanovené v § 157 odst. 2 a v § 132 o. s. ř., v důsledku čehož je
nepřezkoumatelný, odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí odkázal na
zjištění soudu prvního stupně; ze smlouvy uzavřené účastníky učinil vlastní
zjištění, na němž založil právní posouzení otázky promlčení žalovaného nároku
(odlišné od soudu prvního stupně), a rozsudek soudu prvního stupně podle § 220
odst. 1 o. s. ř. změnil. Pro takový postup ovšem nebyly splněny předpoklady.
Odvolací soud měl správně rozsudek soudu prvního stupně podle § 221 odst. 1
věty první o. s. ř. z důvodu uvedeného v § 221 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. zrušit
a věc vrátit tomto soudu k dalšímu řízení. Jestliže tak neučinil, zatížil
řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a
odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).
Jelikož rozsudek odvolacího soudu není správný, dovolací soud jej zrušil, aniž
se z důvodu předčasnosti zabýval dovolacími námitkami žalovaného (§ 243b odst.
2 věta za středníkem o. s. ř.). Protože důvody, pro které bylo zrušeno
rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož
i s přihlédnutím k požadavku dvouinstančnosti řízení, bylo zrušeno i toto
rozhodnutí a věc byla (v rozsahu vyplývajícím z výroku tohoto rozsudku)
vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o. s.
ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 28. února 2006
JUDr. Blanka Moudrá,v.r.
předsedkyně senátu