NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY 33 Odo 1293/2005
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče
a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce M. M., proti
žalované J. V., o 600.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro
Prahu 7 pod sp. zn. 12 C 67/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 19. ledna 2005, č. j. 11 Co 342,343/2004-131, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího
řízení 20.325,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. F.
N., advokáta se sídlem v P.
Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky 600.000,- Kč s 13 % úrokem z
prodlení od 2. 12. 2000 do zaplacení s tvrzením, že jde o nezaplacenou kupní
cenu za prodej spoluvlastnického podílu žalobce k bytu č. 1256/12 na pozemku
parc. č. 1350, ke společným částem domu č. p. 1256 a k pozemku parc. č. 1350,
vše zapsáno v katastru nemovitostí pro k. ú. H., obec P., u Katastrálního úřadu
P.
Obvodní soud pro Prahu 7 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem pro uznání
ze dne 23. ledna 2002, č. j. 12 C 67/2001-31, uložil žalované povinnost
zaplatit žalobci částku 600.000,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 2. 12. 2000 do
zaplacení, zamítl žalobu na zaplacení 3 % úroku z prodlení od 2. 12. 2000 do
zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Městský soud v Praze usnesením ze
dne 15. srpna 2003, č. j. 17 Co 378/2003-70, k odvolání žalované rozsudek soudu
prvního stupně s výjimkou zamítavého výroku opovinnosti k zaplacení 3 % úroku z
prodlení zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vytkl soudu prvního stupně
procesní pochybení při aplikaci § 153a odst. 1 o. s. ř., neboť pominul, že
žalovaná uznala nárok žalobce jen v rozsahu jistiny, a nikoliv již co do
příslušenství, tj. úroků z prodlení. Nebyly proto splněny předpoklady pro
rozhodnutí rozsudkem pro uznání o celém žalobou uplatněném nároku.
Soud prvního stupně poté rozsudkem ze dne 2. února 2004, č. j. 12 C 67/2001-84,
ve spojení s usnesením ze dne 15. července 2004, č. j. 12 C 67/2001-118, žalobu
zcela zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vzal za prokázané, že
účastníci dne 27. 7. 2000 uzavřeli kupní smlouvu, jejímž předmětem byl
spoluvlastnický podíl ve výši 1/3 k bytové jednotce č. 1256/12 nacházející se
v domě č. p. 1256 na pozemku parc. č. 1350 se spoluvlastnickým podílem k
pozemku a ke společným částem předmětného domu a nebytových prostor, vše
zapsáno na LV č. 998 pro k. ú. H., obec P., u Katastrálního úřadu P. Kupní
smlouvou žalobce prodal žalované spoluvlastnické podíly za částku 600.000,- Kč,
kterou se žalovaná zavázala zaplatit po provedení zápisu vlastnického práva do
katastru nemovitostí s tím, že v době mezi podpisem smlouvy a zaplacením kupní
ceny bude úhrada ceny zajištěna směnkou. K zápisu vlastnického práva došlo na
základě rozhodnutí Katastrálního úřadu P., č. j. V-31002/2000, dne 1. 12. 2000
s právními účinky vkladu ke dni 14. 11. 2000. Žalovaná kupní cenu do dnešního
dne neuhradila. Výkladem čl. 3 odst. 3 kupní smlouvy ze dne 27. 7. 2000 soud
prvního stupně dovodil, že splatnost částky 600.000,- Kč byla dohodnuta a nelze
proto aplikovat § 563 ani § 591 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“).
Soud prvního stupně se neztotožnil se závěrem o prodlení žalované s úhradou
kupní ceny, protože ze čl. 3 odst. 3 smlouvy nevyplývá splatnost dnem provedení
zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí. Použitou formulací byl
stanoven pouze počátek lhůty k plnění, bez uvedení jejího konce, z čehož soud
prvního stupně dovodil, že lhůta k plnění byla podle §564 obč. zák. ponechána
na vůli dlužníka. Přestože žalobce existenci takové dohody popírá, ujednání o
splatnosti v kupní smlouvě „dává zapravdu spíše tvrzení žalované“. Pohledávka
žalobce není ještě splatná, a proto soud prvního stupně žalobu z důvodu
předčasnosti zamítl.
Městský soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 19. ledna 2005, č. j.
11 Co 342, 343/2004-131, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku
dílem změnil tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 600.000,- Kč s
10 % úrokem z prodlení od 7.2. 2001 do zaplacení, dílem jej (ve výroku o
zamítnutí žaloby o zaplacení 13 % úroku z prodlení z částky 600.000,- Kč od 2.
12. 2000 do 6. 2. 2001 a 3 % úroku z prodlení z částky 600.000,- Kč od 7. 2.
2001) potvrdil; současně rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vycházeje ze
stejných skutkových zjištění jako soud prvního stupně dospěl odvolací soud na
rozdíl od něj k právnímu závěru, že plnění nebylo ponecháno na vůli dlužníka (§
564 obč. zák.). Dovodil, že doba splnění nebyla stranami smlouvy přesně
stanovena, bylo však dohodnuto, že povinnost k plnění vzniká v den zápisu
vlastnického práva do katastru nemovitostí, od kterého mohla žalovaná kdykoli
plnit, tedy v době sice účastníky neurčené, nikoli však až tehdy, bude-li sama
chtít. Podle odvolacího soudu jde o případ splatnosti dluhu podle § 563 obč.
zák. Protože žalobce neprokázal, že by žalovanou vyzval k zaplacení kupní ceny
před podáním žaloby (tj. přede dnem 31. 1. 2001), za kvalifikovanou výzvu
považoval až doručenou žalobu, a proto úrok z prodlení přiznal žalobci od
7.2.2001 ve výši dvojnásobku diskontní sazby platné k prvnímu dni prodlení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále jen „dovolatelka“)
dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm a) o. s. ř.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci. Z citace čl. 3 odst. 3
kupní smlouvy ze dne 27. 7. 2000 dovozuje, že odvolací soud na správně zjištěný
skutkový stav věci aplikoval nesprávnou právní normu. Jestliže povinnost
zaplatit kupní cenu nebyla sjednána konkrétně určeným dnem (tj. dnem, měsícem a
rokem), ale tak, že zaplaceno mělo být až „po provedení zápisu vlastnického
práva na LV č. 998 pro k. ú. Holešovice“, byla podle dovolatelky doba splnění
ponechána na její vůli. Není srozuměna s tím, že podle odvolacího soudu
splatnost nastala dnem požádání (doručením žaloby). Odvolací soud se se svým
právním názorem dostal do rozporu s ustanovením § 563 obč. zák., jelikož přijal
závěr, že doba splnění nebyla přesně stanovena, avšak citované ustanovení
spojuje splatnost s neexistencí jakékoli dohody o době plnění; byla-li doba
splnění dohodnuta, byť nepřesně, nemůže soud dospět k závěru, že dohoda o
splatnosti nebyla. Všechny okolnosti případu naopak nasvědčují závěru, že doba
plnění byla ponechána na vůli žalované, protože byl určen jen počátek doby,
kdy se její vůle splnit dluh měla začít naplňovat (po provedení zápisu
vlastnického práva); odvolací soud se podle odůvodnění napadeného rozhodnutí
navíc dostatečně nezabýval vůlí smluvních stran. Z těchto důvodů dovolatelka
navrhla, aby byly jak rozsudek odvolacího soudu, tak i rozsudek soudu prvního
stupně zrušeny a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl zamítnutí dovolání. Rozhodnutí odvolacího soudu, opírající se o
závěr o splatnosti dluhu žalované podle § 563 obč. zák., považuje za správné.
Podle článku II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná
ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání
proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto
zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle
dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních
právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo napadené rozhodnutí vydáno, bylo
tedy v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění
před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen „o.s.
ř.“).Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po
zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno
včas, osobou k tomu oprávněnou - účastnicí řízení [§ 240 odst. 1 o. s. ř., §
241 odst. 1 o. s. ř.], a že jde o rozhodnutí, proti kterému je podle ustanovení
§ 237 odst. 1 písm a) o. s. ř. dovolání přípustné, přezkoumal rozsudek
odvolacího soudu podle § 242 odst. 1 o. s. ř. v rozsahu, ve kterém byl jeho
výrok napaden. Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze
přezkoumat jen z důvodů uvedených v dovolání. Dovolatelka nenamítá, že řízení
bylo postiženo vadami uvedenými v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a
§ 229 odst. 3 o. s. ř., případně jinými vadami řízení, které mohly mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlédne, i když
nebyly v dovolání uplatněny. Jelikož nic takového neplyne ani z obsahu spisu,
zabýval se dovolací soud pouze výslovně uplatněným dovolacím důvodem, jak jej
dovolatelka obsahově vymezila.
Dovolání není opodstatněné.
Podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním
posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou
aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis,
než který měl správně použít, nebo sice aplikoval správný právní předpis, ale
nesprávně jej vyložil, popřípadě ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné
právní závěry.
Dovolatelka spatřuje nesprávné právní posouzení věci v tom, že odvolací soud na
správně zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval § 563 obč. zák.,
ačkoliv měl použít §564 obč. zák. Tato výtka není ovšem důvodná.
Podle § 563 obč. zák. není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním
předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne
poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.
Podle § 564 obč. zák. je-li doba plnění ponechána na vůli dlužníka, určí ji na
návrh věřitele soud podle okolností případu tak, aby to bylo v souladu s
dobrými mravy.
Odvolací soud dospěl k závěru, že smluvní ujednání účastníků týkající se
splatnosti kupní ceny je natolik neurčité, že nelze než dovodit, že lhůta
splatnosti nebyla účastníky dohodnuta, a proto správně posoudil dobu splnění
právě podle ustanovení § 563 obč. zák. Smluvní ujednání, podle něhož dohodnutá
cena bude zaplacena „po provedení zápisu vlastnického práva na LV č. 998 pro
k. ú. H.“, posoudil jako dohodu o tom, od kterého okamžiku je žalobce oprávněn
vyvolat splatnost dluhu. Jinak řečeno, až po shora dohodnutém datu mohl žalobce
požádat podle § 563 obč. zák. o plnění; před tímto okamžikem měla dovolatelka
právo plnění žalobci odmítnout. Ustanovení § 563 obč. zák. platí v případech,
kdy splatnost nebyla určena dohodou, právním předpisem nebo rozhodnutím soudu;
naproti tomu ustanovení § 564 obč. zák. dopadá na případy, kdy byla splatnost
dohodnuta tak, že závisí na vůli dlužníka. Takovému ujednání by odpovídala
formulace, že dlužník zaplatí, až bude chtít, až bude ochoten nebo až bude
moci. Nic takového mezi účastníky ale ujednáno nebylo. Je-li pak dohoda o
splatnosti dluhu neplatná pro neurčitost (§ 37 odst. 1 obč. zák.), nastává v
otázce splatnosti stejná situace, jako by dohoda o určení splatnosti dluhu
nebyla (§ 563 obč. zák.). Jestliže žalobce jako věřitel vyvolal splatnost dluhu
tím, že žalovanou ke splnění dluhu vyzval doručením žaloby po provedení zápisu
vlastnického práva v její prospěch, je právní posouzení věci odvolacím soudem
správné.
Z toho, co je shora uvedeno, je zřejmé, že dovolací důvod uvedený v § 241a
odst. 2 písm. b) o. s. ř. nebyl naplněn. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně
zamítl (§ 243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.).
Podle § 243b odst. 5 věty prvé, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.
s. ř. má v dovolacím řízení úspěšný žalobce právo na náhradu nákladů tohoto
řízení. Tyto náklady představuje odměna zavyjádření k dovolání sepsané
advokátem [§ 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění platném do
31. 8. 2006], stanovená podle § 10 odst. 3, § 3 bodu 6., § 16 a § 18 odst. 1
vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění platném do 31. 8. 2006 (srovnej čl. II.
vyhlášky č. 277/2006 Sb.) částkou 20.250,- Kč, a paušální částka náhrady výdajů
podle § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění platném do 31. 8. 2006
ve výši 75,- Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají
z § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může
oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 30. listopadu 2006
Vít Jakšič,v.r.
předseda senátu