33 Odo 1315/2005

33 Odo 1315/2005

33 Odo 1316/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců Víta Jakšiče a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce J. V., proti žalovanému C. M., o zaplacení částky 49.159,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 6 C 1596/99, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. října 2001, č. j. 26 Co 203/2001-117, a rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 16. září 2004, č. j. 6 C 1659/99-155, takto :

I. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. října 2001, č. j. 26 Co 203/2001-117, se odmítá.

II. Řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 16. září 2004, č. j. 6 C 1659/99-155, se zastavuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 17. října 2001, č. j. 26 Co 203/2001-117, zrušil rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 7. listopadu 2000, č. j. 6 C 1596/99-72, ve výroku, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 49.159,30 Kč s 26 % úrokem z prodlení od 9. 2. 1998 do zaplacení, a ve výroku o nákladech řízení, řízení v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok rozsudku soudu prvního stupně, jímž bylo řízení do částky 3.849,- Kč s příslušenstvím zastaveno, nebyl odvoláním napaden a nabyl samostatně právní moci).

Okresní soud Praha-západ rozsudkem ze dne 16. září 2004, č. j. 6 C 1659/99-155, řízení do částky 9.378,30 Kč zastavil, žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 39.781,- Kč s 26 % úrokem z prodlení od 9. 2. 1998 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.

Žalovaný v podání ze dne 29. 4. 2005 (podaném u soudu prvního stupně dne 9. 5. 2005), které označil jako dovolání proti rozsudkům Okresního soudu Praha-západ 6 C 1596/99 a Krajského soudu v Praze, napadá správnost rozhodnutí, kterými byl uznán k náhradě škody vzniklé poškozením motoru v důsledku záměny olejové náplně. V dovolání vyjadřuje podrobně své výhrady k postupu soudu prvního stupně a jednostrannému hodnocení důkazů ve prospěch žalobce a popisuje svou verzi skutkového děje. Dovolacímu soudu navrhl zrušit napadená rozhodnutí, žalobu o náhradu škody v plném rozsahu zamítnout a žalobci uložit, aby mu vydal vše, co exekutor předal žalobci z majetku žalovaného.

Podle článku II bodu 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. 4. 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Vzhledem k datu, kdy byla vydána napadená rozhodnutí, Nejvyšší soud České republiky dovolání projednal a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále jen „o. s. ř.“).

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.

Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,

a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,

b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,

c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Protože žalovaný dovoláním napadl rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl zrušen rozsudek soudu prvního stupně a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, nemůže být takové dovolání podle § 237 odst. 1 o. s. ř. přípustné, neboť se jím nenapadá měnící či potvrzující rozhodnutí.

Přípustnost dovolání nemůže být založena ani podle § 238, § 238a a § 239 o. s. ř., jelikož tato ustanovení upravují přípustnost dovolání rovněž toliko proti měnícím nebo potvrzujícím usnesením.

Dovolací soud proto dovolání směřujícímu proti usnesení odvolacího soudu pro jeho nepřípustnost odmítl (§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.)

Žalovaný dovoláním napadl rovněž rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 16. září 2004, č. j. 6 C 1659/99-155. Jak již bylo výše vyloženo, způsobilým předmětem dovolání může být pouze rozhodnutí, které bylo vyhlášeno (vydáno) v řízení o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně je podle § 201 o. s. ř. odvolání. Proto občanský soudní řád ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Nedostatek funkční příslušnosti je ovšem neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, a tak dovolacímu soudu nezbylo, než řízení o dovolání žalovaného proti rozhodnutí soudu prvního stupně zastavit podle § 104 odst. 1 a § 243c o. s. ř. (srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 45/2000).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za stavu, kdy žalobci nevznikly v této fázi řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalovanému právo (§ 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1, § 146 odst. 3 a § 146 odst. 2 věta první o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 20. října 2005

JUDr. Blanka Moudrá, v.r.

předsedkyně senátu