33 Odo 1379/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a Víta Jakšiče ve věci žalobkyně E. P., proti žalované G. M. M., a.s. (dříve G. C. M., a.s.), zastoupené, advokátem, o zaplacení částky 5.600,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 19 C 220/2002, o dovoláních žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. dubna 2003, č. j. 14 Co 194/2003-34, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítají.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 450,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám …, advokáta se sídlem v …
Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. dubna 2003, č. j. 14 Co 194/2003-34, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. února 2003, č. j. 19 C 220/2002-23, jímž bylo z důvodu nezaplacení soudního poplatku zastaveno řízení o žalobě na zaplacení částky 5.600,- Kč s příslušenstvím, a rozhodl o nákladech řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v nichž vyjadřovala svůj nesouhlas s postupem soudů obou stupňů. Namítala, že proti žalované podala jedinou žalobu u Okresního soudu v Sokolově, který věc postoupil Obvodnímu soudu pro Prahu 4. Protože tuto žalobu opatřila kolkovými známkami v hodnotě 600,- Kč, odmítla požadavek Obvodního soudu pro Prahu 4, aby znovu zaplatila soudní poplatek ze žaloby v částce 600,- Kč. S rozhodnutím, jímž bylo zastaveno řízení o její žalobě, resp. s rozhodnutím, které toto rozhodnutí jako správné potvrdilo, proto nesouhlasí a žádá, aby obě tato rozhodnutí byla zrušena.
Žalovaná namítla, že dovolání není v dané věci přípustné, neboť nejsou splněny podmínky ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř., a navíc z doručení všech podání žalobkyně také vyplývá, že dovolání nebylo podáno ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř. V postupu Okresního soudu v Sokolově, ani Obvodního soudu pro Prahu 4 neshledává žalovaná žádné pochybení. Z reakce žalobkyně samotné totiž vyplývá, že nalepila kolky na jinou žalobu, kterou podala proti „M., a.s.“. Oběma jejím žalobám, které byly odlišného obsahu a formálně na sebe nenavazovaly, pak byly u Okresního soudu v Sokolově přiřazeny rozdílné spisové značky, což žalobkyně nemohla přehlédnout. Žalovaná navrhla, aby dovolání žalobkyně bylo odmítnuto.
Dovolání žalobkyně byla podána opožděně.
Podle ustanovení § 240 odst. 1, věty první o. s. ř. může účastník řízení podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení § 240 odst. 2 věty druhé o. s. ř. je lhůta zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího soudu nebo dovolacího soudu.
Každé podání účastníka řízení je nutno posuzovat podle obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.).
V daném případě z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyni bylo usnesení odvolacího soudu doručeno dne 27. června 2003, takže lhůta k podání dovolání uplynula (ve středu) 27. srpna 2003. Žalobkyně proti usnesení odvolacího soudu brojí jednak svým podáním nazvaným „Stížnost“ s datem 29. 8. 2003, které adresovala Vrchnímu soudu v Praze a podala na poště Ch. u K. jako doporučenou zásilku R 000380 dne 29. 8. 2003, dále pak podáním nazvaným „Žádost“ s datem 18. 10. 2003, které adresovala „Městskému soudu pro Prahu 4“ a podala na poště Ch. u K. jako doporučenou zásilku R 005522 dne 20. 10. 2003, a podáním nazvaným „Stížnost a dovolání“ s datem 7. 11. 2003, které adresovala Nejvyššímu soudu ČR a podala na poště Ch. u K. jako doporučenou zásilku R 000205 dne 7. 11. 2003.
Protože všechna shora zmíněná podání žalobkyně, která jsou svým obsahem dovoláním, byla podána po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty k podání dovolání, jejíž zmeškání nelze prominout (srov. § 240 odst. 2, věta první o. s. ř.), přičemž předseda senátu soudu prvního stupně nerozhodl podle § 208 odst. 1 o. s. ř., nezbylo Nejvyššímu soudu ČR, než aby tato dovolání sám v souladu s ustanoveními § 243b odst. 5, věta první a § 218 písm. a/ o. s. ř. odmítl, aniž byl oprávněn se jimi věcně zabývat.
V dovolacím řízení vznikly žalované v souvislosti se zastoupením advokátem účelně vynaložené náklady spočívající v odměně za vyjádření k dovolání ve výši 375,- Kč (§ 14 odst. 3, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem
nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení), s připočtením paušální částky 75,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb – advokátní tarif), tedy celkem 450,- Kč. Protože dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, dovolací soud jí podle ustanovení § 243b odst. 5 věty prvé, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. uložil, aby tyto náklady žalované nahradila; ve smyslu ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobkyně povinna náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalovanou v tomto řízení zastupoval.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 8. února 2005
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu