33 Odo 1389/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně JUDr. L. N., proti žalovanému MUDr. P. N., o zaplacení částky 15.960,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 42 C 206/2000, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. srpna 2002, č. j. 26 Co 436/2002-85, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 27. srpna 2002, č. j. 26 Co 436/2002-85, odmítl pro opožděnost odvolání žalovaného proti rozsudku ze dne 23. dubna 2001, č. j. 42 C 206/2000-76, jímž Městský soud v Brně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 7.980,- Kč s 26 % úrokem z prodlení ročně od 1. 6. 1998 do zaplacení, zamítl žalobu o zaplacení další částky 7.980,- Kč s 26 % úrokem z prodlení od 1. 6. 1998 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný podáním, jež označil jako dovolání a stížnost pro porušení zákona. V něm mimo jiné namítl, že mu byla nesprávným postupem soudu prvního stupně odňata možnost jednat před soudem ve smyslu § 237 odst. 1 písm. f/ občanského soudního řádu, ve znění před nabytím účinnosti zákona č. 30/2000 Sb., a že napadené usnesení mu nebylo dosud doručeno. Z uvedených důvodů navrhl rozhodnutí odvolacího soudu zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení.
V prvé řadě je nutno konstatovat, že žalovaný v dovolání mylně odkazuje na ustanovení zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., neboť soud prvního stupně i soud odvolací v posuzovaném případě rozhodovaly po 1. 1. 2001, kdy uvedená novela nabyla účinnosti. Proto ani dovolání nebylo možno projednat a rozhodnout podle občanského soudního řádu ve znění před 1. 1. 2001. Okolnost, kdy bylo zahájeno řízení, je v tomto ohledu nerozhodná (srovnej přechodná ustanovení obsažená v části dvanácté hlavě I. bodech 1., 15. a 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Vzhledem k tomu, že napadené usnesení odvolacího soudu bylo vydáno dne 27. 8. 2002, bylo v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění účinném před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. - dále jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) zjistil, že podání, které je podle svého obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) dovoláním, sice podal subjekt k tomu oprávněný (účastník řízení), avšak učinil tak opožděně.
Podle § 240 odst. 1 věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty k dovolání nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího soudu nebo dovolacího soudu (§ 240 odst. 2 o. s. ř.).
Jak vyplývá z obsahu spisu, bylo usnesení odvolacího soudu žalovanému doručeno zákonem předepsaným způsobem dne 29. 10. 2002 (uložením ve smyslu § 46 odst. 4 ve spojení s § 57 odst. 2 věty druhé o. s. ř.). Téhož dne tudíž začala plynout dvouměsíční lhůta k podání dovolání, jejíž poslední den připadl na pondělí 30. 12. 2002 (§ 57 odst. 2 o. s. ř.). Bylo-li dovolání podáno osobně u dovolacího soudu až dne 27. 1. 2005, stalo se tak zjevně po marném uplynutí zákonné lhůty, tedy opožděně.
Dovolacímu soudu proto nezbylo, než pozdě podané dovolání odmítnout (§ 243b odst. 5 věta první a § 218a o. s. ř.).
Nadto je třeba podotknout, že i kdyby bylo dovolání podáno včas, nemohl by se jím dovolací soud věcně zabývat, protože směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odvolání účastníka ve smyslu § 218a o. s. ř. odmítnuto pro opožděnost. Takovéto dovolání není podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení občanského soudního řádu, ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb., přípustné. Opravným prostředkem, jímž může účastník řízení takové rozhodnutí napadnout, je žaloba pro zmatečnost (§ 229 odst. 4 o. s. ř.). Obdobné stanovisko zaujal Nejvyšší soud České republiky již ve svém usnesení ze dne 20. 11. 2002, sp. zn. 26 Cdo 2167/2002.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalobkyni podle obsahu spisu nevznikly v této fázi řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti žalovanému právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 24. listopadu 2005
JUDr. Blanka Moudrá, v.r.
předsedkyně senátu