33 Odo 1391/2006
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci
žalobkyně J. K., zastoupené JUDr. J. V., advokátem, proti žalované A. S. I. s.
r. o., zastoupené JUDr. M. S., advokátem, o 300.000,- Kč s příslušenstvím,
vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 13 C 590/2004, o dovolání
žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. února 2006, č. j. 51
Co 495/2005-49, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů
dovolacího řízení 21.509,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám
JUDr. J. V., advokáta.
Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 17.
srpna 2005, č. j. 13 C 590/2004-32, zamítl žalobu o zaplacení částky 300.000,-
Kč s 3 % úrokem z prodlení od 14. 8. 2004 do zaplacení a rozhodl o nákladech
řízení. Vzal za prokázané, že syn žalobkyně F. S. zaplatil dne 3. 3. 2004
realitní kanceláři R. s. r. o. částku 300.000,- Kč, se kterou dne 2. 3. 2004
uzavřel rezervační smlouvu, jejímž předmětem byl dům č. p. na pozemku parc. č.
a část pozemku parc. č., vše zapsáno na LV č., pro k. ú. P., část obce Z. Kupní
cena nemovitostí byla dohodnuta částkou 6,600.000,- Kč. F. S. se zavázal
zaplatit realitní kanceláři rezervační poplatek ve výši 300.000,- Kč. Dne 30.
4. 2004 uzavřely žalobkyně a žalovaná kupní smlouvu, v níž potvrdily, že část
kupní ceny ve výši 300.000,- Kč žalobkyně uhradila 4. 3. 2004 jako zálohu
zprostředkující realitní kanceláři R. s. r. o. Dopisem ze dne 19. 8. 2004
žalobkyně od kupní smlouvy odstoupila a dne 17. 9. 2004 žalovanou vyzvala k
vrácení zaplacené zálohy ve výši 300.000,- Kč. Realitní kancelář R. s. r. o.
požadavek žalobkyně na vrácení zálohy odmítla s tím, že tuto částku sice
obdržela, ale byla určena žalované a mezi realitní kanceláří a žalovanou byla
také zúčtována. S odůvodněním, že záloha byla po podpisu kupní smlouvy předána
žalované, jež uhradila provizi, odmítla realitní kancelář rovněž požadavek F.
S. na vrácení předmětné zálohy. Na tomto skutkovém základě soud prvního stupně
dospěl k závěru, že částka 300.000,- Kč nebyla zaplacena žalobkyní, nýbrž F.
S., a realitní kancelář ji použila na úhradu administrativních výloh spojených
se zajištěním převodu vlastnictví k nemovitostem, jakož i na zaplacení vlastní
provize. Protože plnila třetí osoba, nemohlo vzniknout bezdůvodné obohacení na
úkor žalobkyně.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. února 2006, č. j. 51 Co 495/2005-49,
potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ohledně 3 % úroku z
prodlení z částky 300.000,- Kč za dobu od 14. 8. 2004 do 19. 8. 2004, jinak jej
změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 300.000,- Kč s
úrokem z prodlení ve výši 3 % ročně od 20. 8. 2004 do zaplacení;
současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Po zopakování
dokazování smlouvou o koupi nemovitosti ze dne 30. 4. 2004 a odstoupením od
této smlouvy ze dne 19. 8. 2004, dospěl k závěru, že smluvní strany se v čl. II
odst. 2 písm. a) kupní smlouvy ze dne 30. 4. 2004 dohodly, že část kupní ceny
ve výši 300.000,- Kč prodávající uhradila dne 4. 3. 2004 formou zálohy
prostřednictvím realitní kanceláře R. s. r. o. Odvolací soud uzavřel, že z
kupní smlouvy vyplývá, že žalobkyně zaplatila částku 300.000,- Kč na základě
dohody smluvních stran jako část kupní ceny prostřednictvím třetí osoby (svého
syna), na účet zprostředkující realitní kanceláře, přičemž bylo na žalované,
aby si tuto částku s realitní kanceláří vzájemně zúčtovala. Žalobkyně svůj
závazek ze smlouvy splnila řádně a včas a nemůže jí být k tíži, že mezi
žalovanou a realitní kanceláří nedošlo ke vzájemnému zúčtování. Na podporu
těchto závěrů odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2003,
sp. zn. 29 Cdo 2631/2000 (nesprávně uvedeno 29 Cdo 2631/2001). Žalovaná je tak
povinna vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení podle § 457 obč. zák.
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.,
žalovaná (dále též „dovolatelka“) namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu, pokud
jím byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, vychází ze skutkového zjištění,
které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování,
a spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Na základě rekapitulace
dosavadního průběhu řízení odvolacímu soudu vytýká nesprávný skutkový závěr, že
žalobkyně zaplatila žalované částku 300.000,- Kč jako zálohu na budoucí kupní
smlouvu prostřednictvím zprostředkující realitní kanceláře; z provedených
důkazů podle dovolatelky vyplývá, že žalobkyně tento závazek nesplnila (záloha
na kupní cenu nebyla žalované zaplacena) a nemůže se tudíž domáhat vrácení této
částky s odůvodněním, že kupní smlouva byla zrušena a její účastníci mají proto
povinnost vrátit si navzájem plnění, která podle ní obdrželi. S tímto
odůvodněním žalovaná navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí soudu odvolacího, v
části napadené dovoláním, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.
Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou a je přípustné podle § 237
odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal v napadeném rozsahu,
jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak byl obsahově vymezen (§
242 odst. 3 o. s. ř.). I když žalovaná avizuje uplatnění dovolacích důvodů
podle § 241a odst. 1 písm. b) a § 241a odst. 3 o. s. ř., odvolacímu soudu ve
skutečnosti pouze vytýká, že jeho rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění,
které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, tedy uplatňuje jen
dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř.
Dovolací důvod uvedený v tomto ustanovení se nepojí s každou námitkou účastníka
ke zjištěnému skutkovému stavu; pro dovolací řízení jsou významné jen ty
námitky, jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové zjištění, ze kterého napadené
rozhodnutí vychází, nemá v provedeném dokazování v podstatné části oporu, a
které jsou způsobilé zpochybnit logiku úsudku soudu o tom, co bylo dokazováním
zjištěno, eventuálně ty námitky, z nichž plyne, že soud z logicky bezchybných
dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné (logicky vadné) skutkové závěry.
Skutková podstata vymezující dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř.
obsahuje dvě podmínky. První splní dovolatelka tím, že namítá, že soud vzal v
úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků
nevyplynuly, ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo že soud naopak pominul
rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za
řízení najevo. Druhá z uvedených podmínek je splněna výhradou, že v hodnocení
důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků, nebo které
vyšly jinak najevo, je – z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti
či věrohodnosti – logický rozpor, nebo že výsledek hodnocení důkazů neodpovídá
tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení § 133 až 135 o.
s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části
tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z
hlediska hmotného práva (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze
dne 4. ledna 2001, sp. zn. 21 Cdo 65/2000, uveřejněný v Souboru rozhodnutí
Nejvyššího soudu ČR, Svazek 1, pod č. C 8).
Na nesprávnost výsledku činnosti soudu při hodnocení důkazů tak lze usuzovat –
jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů – jen ze způsobu, jak k němu
soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné
ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit
jinému svědkovi, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý, že z
provedených důkazů vyplývá jiný závěr apod.).
Skutkový závěr, že žalobkyně uhradila částku 300.000,- Kč podle dohody obsažené
v kupní smlouvě ze dne 30. 4. 2004 zaplacením tzv. rezervačního poplatku
realitní kanceláři R. s. r. o. dne 4. 3. 2004 a že tato částka tvoří součást
dohodnuté kupní ceny ve výši 6,600.000,- Kč, učinil odvolací soud – jak se
podává z odůvodnění jeho rozsudku – z kupní smlouvy ze dne 30. 4. 2004.
Náležitě a zcela logicky přitom zdůvodnil, proč považuje závazek žalobkyně
zaplatit část kupní ceny ve výši 300.000,- Kč za splněný. Jestliže dohodou
smluvních stran bylo v čl. II. bodu 1 a 2 písm. a) kupní smlouvy ze dne 30. 4.
2004 potvrzeno a ujednáno, že kupní cena nemovitostí činí 6,600.000,- Kč,
přičemž kupující (žalobkyně) se zavázala uhradit prodávající (žalované) kupní
cenu tak, že její část ve výši 300.000,- Kč již uhradila dne 4. 3. 2004 jako
zálohu zprostředkující realitní kanceláři R., s. r. o. (odhlédnuto od toho, kdo
peníze na účet realitní kanceláře poukázal), přičemž nebylo zpochybněno, že k
zaplacení sporné částky takovým způsobem došlo, je správný závěr odvolacího
soudu, že žalobkyně svou povinnost zaplatit částku 300.000,- Kč dohodnutým
způsobem splnila. Je nepochybné, že plněno bylo ve prospěch prodávající, a
realitní kancelář byla pouze dohodnutým platebním místem.
Lze uzavřít, že žalované se prostřednictvím jí uplatněného dovolacího důvodu a
jeho obsahovaného vymezení nepodařilo správnost napadeného rozsudku zpochybnit
a dovolací soud proto její dovolání podle § 243b odst. 2 části věty před
středníkem o. s. ř. zamítl.
Podle § 243b odst. 5 věty prvé, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.
s. ř. je neúspěšná žalovaná povinna nahradit žalobkyni náklady dovolacího
řízení, které představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátem [§
11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění platném do 31. 8. 2006],
stanovená podle § 3 bodu 6., § 10 odst. 3 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000
Sb. ve znění platném do 31. 8. 2006 (srovnej čl. II. vyhlášky č. 277/2006 Sb.)
částkou 18.000,- Kč, paušální částka náhrady výdajů podle § 13 odst. 1 a 3
vyhlášky č. 177/1996 Sb., v citovaném znění, ve výši 75,- Kč a částka 3.434,-
Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za
zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané
hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Platební místo a lhůta ke splnění
uložené povinnosti vyplývají z § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může
oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. listopadu 2008
JUDr. Václav Duda
předseda senátu