33 Odo 15/2001
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z
předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing.
Jana Huška v právní věci žalobkyně: M.F., právní nástupkyně J.F., proti
žalovanému: V.F., zastoupenému advokátem, o 71 750 Kč s příslušenstvím, vedené
u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 13 C 60/96, o dovolání
žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. října
2000 č. j. 25 Co 364/2000 - 100, takto :
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 22. března 2000
č. j. 13 C 60/96 - 86 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 71 750 Kč
s 16% úrokem z prodlení od 23.12.1994 do zaplacení a na nákladech řízení 33 309
Kč. Dovodil, že právní předchůdce žalobkyně, jako objednatel, a žalovaný, jako
zhotovitel, uzavřeli dne 23.5. 1995 smlouvu o dílo, jejímž předmětem byly
stavební úpravy bytu v domě v D. ulici v H.K. , které se žalovaný zavázal
provést do 30.6.1994. Žalobce zaplatil žalovanému zálohu na cenu díla ve výši
50 000 Kč. Žalobce dopisem ze dne 22.12.1994 od smlouvy písemně
odstoupil, neboť v prosinci 1994 nebylo dílo dokončeno. V článku IX. 9.5
smlouvy o dílo si účastníci dohodli, že pokud žalovaný nedodrží termín
dokončení díla, je povinen zaplatit žalobci smluví pokutu ve výši 0,1% za každý
den prodlení. Tuto smlouvu okresní soud posoudil jako smlouvu platnou podle §
536 a násl. obch. zák., neboť právní předchůdce žalobkyně J.F. jako fyzická
osoba, která není podnikatel, a žalovaný - podnikatel se ve smyslu § 262 odst.
1 obch. zák. dohodli, že tento vztah se bude řídit obchodním zákoníkem. J.F. od
smlouvy odstoupil ve smyslu § 550 obch. zák., když žalovaného vyzýval k
dokončení prací, k odstranění vad a poskytl mu k tomu delší lhůtu. Závazkový
vztah vzniklý z předmětné smlouvy o dílo tak zanikl ve smyslu § 351 odst.
1 obch. zák. Okresní soud dospěl k závěru, že žalobce má právo na vrácení
peněžitého plnění, žalovanému poskytnuté zálohy ve výši 50 000 Kč, podle § 351
odst. 2 obch. zák. Jelikož žalovaný byl v prodlení s dokončením díla od 1.7.
1994 (termín dokončení díla 30.6.1994) do 22.12.1994 (termín odstoupení od
smlouvy), okresní soud uzavřel, že se žalobce právem domáhá sjednané smluvní
pokuty v požadované výši 21 750 Kč podle § 544 a násl. obč. zák. a § 300
obch. zák., neboť podle § 302 obch. zák. se odstoupení od smlouvy nedotýká
nároku na zaplacení smluvní pokuty.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 4. října 2000 č.
j. 25 Co 364/2000 - 1000 potvrdil rozsudek okresního soudu a současně rozhodl o
náhradě nákladů odvolacího řízení. Protože otázka, zda mezi účastníky došlo k
volbě práva, pro kterou byl žalovaným podán návrh na připuštění dovolání, není
otázkou zásadního právního významu, nýbrž otázkou skutkovou, odvolací soud
tomuto návrhu nevyhověl. Ztotožnil se s okresním soudem ve skutkových
zjištěních a přisvědčil i jeho právnímu závěru o platnosti smlouvy o
dílo ve smyslu § 536 obch. zák. a násl., včetně výkladu § 262 obch. zák.
Odvolací soud ve smyslu § 266 obch. zák. a § 35 obč. zák. dovodil,
že pokud účastníci smlouvy v jejím nadpisu uvedli, že smlouvu uzavírají podle
§ 536 a násl. obchodního zákoníku, jasně projevili vůli, kterým právním
předpisem se má právní vztah založený touto smlouvou řídit. Navíc návrh
smlouvy byl vyhotoven členkou sdružení, ve kterém byl členem rovněž žalovaný,
který se nyní nemůže dovolávat eventuálních nejasností či omylů ve smlouvě,
které on sám způsobil a které by jemu byly ku prospěchu.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání, kterým se
domáhá, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i rozsudek
soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Zásadní význam rozhodnutí odvolacího soudu spatřuje dovolatel v řešení otázky,
zda mezi účastníky došlo platně k volbě práva ve smyslu § 262 odst. 1
obch. zák. Namítá, že rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci
zejména v závěru o naplnění podmínek § 262 obch. zák. a správnosti aplikace
obchodního zákoníku na předmětný závazkový vztah účastníků. Žalovaný namítá, že
z žádného ujednání smlouvy o dílo nevyplývá úmysl účastníků směřující k volbě
práva. O okolnostech vyhotovení smlouvy pak žalovaný navrhoval důkaz výslechem
svědkyně D.P., která smlouvu s J.F. sepisovala, avšak odvolací soud považoval
tento důkaz za nadbytečný, i když k okolnostem uzavírání
smlouvy nebyla soudem vyslechnuta.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým
se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího
soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo
vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a
rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle
občanského soudního řádu ve znění platném do 31. 12. 2000 – dále jen „o. s. ř.
\").
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s.
ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího
soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve
zabýval otázkou, zda v posuzovaném případě je dovolání přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu,
pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl
potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl
jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího
soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§ 238 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.).
V posuzovaném případě Krajský soud v Hradci Králové
usnesením ze dne 6. května 1999 č. j. 25 Co 75/97 - 71
zrušil rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 25.listopadu 1996,
kterým byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby mu žalovaný
zaplatil 71 750 Kč s příslušenstvím. Okresní soud v Hradci Králové, vázán
právním názorem odvolacího soudu vysloveným ve výše uvedeném usnesení,
rozsudkem ze dne 22. března 2000 č. j. 13 C 60/96 - 86 žalobě vyhověl. Odvolací
soud proto dospěl k závěru, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je
přípustné podle § 238 odst. 1 písm. b) o. s. ř.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu § 242 o. s.
ř., které Nejvyšší soud ČR provedl bez jednání (§ 243a odst. 1, věta první o.
s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Z úřední povinnosti dovolací soud posuzuje vady vyjmenované v
ust. § 237 odst. 1 o. s. ř. Tyto vady nebyly dovolatelem tvrzeny a ani z
obsahu spisu se nepodávají. Z ustanovení § 242 odst. 1 o. s. ř. dále vyplývá,
že dovolací soud je vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej
dovolatel vymezil. Předmětem dovolání je především otázka, zda v daném případě
jde o vztah občanskoprávní či obchodní a zda tedy na
posuzovaný závazkový vztah mohl soud ve smyslu ust. § 262 obch. zák. aplikovat
ustanovení obchodního zákoníku.
Ustanovení § 262 obch. zák. umožňuje kterýmkoli subjektům
dohodnout se písemně o tom, že se jejich právní vztah podrobí režimu obchodního
zákoníku, třebaže jde o závazek, na nějž podle § 261 obch. zák. tento
zákoník aplikovatelný není. Obchodním zákoníkem se řídí i vztahy vzniklé při
zajištění závazků ze smluv, pokud osoba poskytující zajištění s tím projeví
souhlas nebo v době vzniku zajištění ví, že zajišťovaný závazek se řídí
obchodním zákoníkem. V odborné literatuře se takovéto vztahy označují jako
fakultativní obchody. Dohoda o tom, že se závazkové vztahy, které nespadají
pod obchodní závazkové vztahy a nevztahuje se tedy na ně jinak obchodní
zákoníkem, musí mít písemnou formu.
V posuzovaném případě jde o závazkový vztah mezi fyzickou
osobou, která není podnikatelem a podnikatelem, a tento závazkový vztah nespadá
pod obchodní závazkové vztahy ve smyslu § 261 obch. zák. V předmětné
formulářové smlouvě o dílo žalovaným předložené je v záhlaví uvedeno - smlouva
o dílo uzavřená podle § 536 a násl. obchodního zákoníku. Tímto označením dali
účastníci jasně najevo, že si přejí svůj vztah podřídit obchodnímu zákoníku.
Nejvyšší soud ČR se ztotožňuje s výkladem projevu vůle účastníků, který provedl
odvolací soud v souladu s interpretačními pravidly obsaženými v §
266 obch. zák. Pokud žalovaný v návrhu smlouvy uvedl , že se
smlouva uzavírá podle obch. zák., potom jeho úmysl, který musel být žalobci
znám, směřoval k tomu, že jejich závazkový vztah vzniklý na základě této
smlouvy se bude řídit obchodním zákoníkem. Navíc v obchodním styku odkaz na to,
že smlouva je uzavřena podle ustanovení obchodního
zákoníku, je považován za výslovný projev vůle o volbě
práva.
Rovněž námitka dovolatele, že odvolací soud neprovedl
navrhovaný výslech svědkyně Daniely Paličkové, která za žalovaného smlouvu
sepisovala (§ 241 odst. 3 písm. b)/ o. s. ř.) je neoprávněná. Odvolací soud
správně dovodil, že výpověď této svědkyně ohledně omylu při použití formuláře
je nadbytečná, neboť omyl na straně žalovaného nemůže být vykládán k tíži druhé
strany, zejména za situace, kdy opačný výklad projevu vůle, tj. že se účastníci
nedohodli, že se jejich závazkový vztah bude řídit obchodním zákoníkem,
je pro žalovaného výhodná.
Je tedy zřejmé, že závěry odvolacího soudu jsou správné a je
proto třeba jeho rozhodnutí posuzovat jako věcně správné. Protože též
nebylo zjištěno, že by v řízení došlo i k jiným vadám, které mohly mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), bylo dovolání
zamítnuto podle § 243b odst. 1 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn § 243b
odst. 4 ve spojení s § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 o. s. ř.,
když žalovaný neměl se svým dovoláním úspěch a žalobkyni v dovolacím řízení
žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. května 2001
JUDr. Kateřina H o r n
o c h o v á, v. r.
předsedkyně senátu