33 Odo 1526/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobců a) V. P., a b) J. P.,
zastoupených advokátkou, proti žalovanému J. H., zastoupenému advokátem, o
určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 15 C 129/2004,
o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. dubna
2006, č. j. 56 Co 29/2006-109, takto:
Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. února 2009, č. j. 33 Cdo
1526/2006-131, se v záhlaví opravuje tak, že zástupcem žalobců je advokát.
Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. února 2009, č. j. 33 Cdo
1526/2006-131, se ve výroku II. opravuje tak, že správně zní:
„Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení
7.854,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta.“
Rozsudkem ze dne 26. února 2009, sp. zn. 33 Odo 1526/2006-131, Nejvyšší soud
zamítl dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25.
dubna 2006,
č. j. 56 Co 29/2006-109.
Podle § 164 o. s. ř. předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu
chyby
v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku
rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech rozhodnutí, vydá o
tom opravné usnesení, které doručí účastníkům; jde-li o opravu výroku
rozhodnutí, může odložit vykonatelnost rozsudku na dobu, dokud opravné usnesení
nenabude právní moci.
Podáním ze dne 14. 9. 2006 dosavadní zástupkyně žalobců M. S. oznámila
Okresnímu soudu v Chebu, že jí žalobci odvolali plnou moc k zastupování ve věci
15 C 129/2004.
Z plné moci ze dne 19. 9. 2006 udělené žalobci advokátovi, vyplývá, že byla
udělena i pro řízení o opravných prostředcích, tj. včetně dovolacího řízení.
Jelikož je zřejmé, že zástupcem žalobců v dovolacím řízení je L. K. a že tedy
záhlaví rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2009, č. j. 33 Cdo
1526/2006-131, a na ně navazující výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení
tomu neodpovídá, byla provedena oprava podle § 164 o. s. ř., jak je shora
uvedeno.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. června 2009
JUDr. Václav
D u d a , v. r.
předseda senátu
V dovolání, jehož přípustnost žalovaný (dále též „dovolatel“) dovozuje z §
237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., odvolacímu soudu vytýká, že jeho rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobci záměrně a opakovaně
zmařili přijetí kupní ceny tím, že nepřebírali poštovní zásilky a nezdržovali
se na adresách uváděných v žalobě a v soudním spisu. K těmto tvrzením navrhoval
provést výslech svědkyně V. D. - jeho předchozí právní zástupkyně, který soud
prvního stupně neprovedl pro nadbytečnost, vzhledem k právnímu závěru, který
jej vedl k zamítnutí žaloby. Odvolací soud při odlišném právním posouzení věci
navržený důkaz taktéž neprovedl a dal přednost postupu podle § 220 odst. 1
písm. a) o. s. ř. Dovolatel není srozuměn se závěrem odvolacího soudu, že
nejsou podmínky pro odepření práva žalobců podle § 3 odst. 1 obč. zák. Soud
prvního stupně dospěl ke správnému závěru, že žalobci nejednali v souladu s
dobrými mravy, k uzavření kupní smlouvy přistoupili jen proto, že jim tuto
povinnost ukládalo soudní rozhodnutí a záměrně zmařili převzetí kupní ceny. S
tímto odůvodněním dovolatel navrhl zrušit rozsudek odvolacího soudu a vrátit mu
věc k dalšímu řízení.
Žalobci navrhli dovolání zamítnout.
Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou a je přípustné podle § 237
odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Výhradou, že odvolací soud nepřihlédl k tvrzení dovolatele, že žalobci zmařili
převzetí kupní ceny tím, že nepřebírali poštovní zásilky a nezdržovali se na
adresách uvedených v žalobě a v soudním spisu, k čemuž měla být vyslechnuta
svědkyně V. D., dovolatel obsahově (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) vymezil dovolací
důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že
rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle
obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Dovolací důvod uvedený v tomto ustanovení se nepojí s každou námitkou účastníka
ke zjištěnému skutkovému stavu; pro dovolací řízení jsou významné jen ty
námitky, jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové zjištění, ze kterého napadené
rozhodnutí vychází, nemá v provedeném dokazování v podstatné části oporu, a
které jsou způsobilé zpochybnit logiku úsudku soudu o tom, co bylo dokazováním
zjištěno, eventuálně ty námitky, z nichž plyne, že soud z logicky bezchybných
dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné (logicky vadné) skutkové závěry.
Skutková podstata vymezující dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř.
obsahuje dvě podmínky. První splní dovolatel tím, že namítá, že soud vzal v
úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků
nevyplynuly, ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo že soud naopak pominul
rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za
řízení najevo. Druhá z uvedených podmínek je splněna výhradou, že v hodnocení
důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků, nebo které
vyšly jinak najevo, je - z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti
či věrohodnosti - logický rozpor, nebo že výsledek hodnocení důkazů neodpovídá
tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení § 133 až 135 o.
s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části
tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z
hlediska hmotného práva (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze
dne 4. ledna 2001, sp. zn. 21 Cdo 65/2000, uveřejněný v Souboru rozhodnutí
Nejvyššího soudu ČR, Svazek 1, pod č. C 8).
Na nesprávnost výsledku činnosti soudu při hodnocení důkazů lze usuzovat - jak
vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů - jen ze způsobu, jak k němu soud
dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani
polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit jinému
svědkovi, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý, že z
provedených důkazů vyplývá jiný závěr apod.).
V daném případě pro právní posouzení věci bylo podstatné zjištění, že žalovaný
ve lhůtě do 15ti dnů po vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí,
který byl proveden Katastrálním úřadem v Ch. dne 5. 6. 2003, č. j.
V-940/2003-402, nezaplatil kupní cenu ve výši 6.500,- Kč, přičemž se tak
nestalo ani po výzvě ze dne 29. 4. 2004. Odvolací soud závěr, že žalobci z
důvodu prodlení s úhradou kupní ceny od smlouvy odstoupili důvodně, založil na
závěru, že žalovaný dohodnutou cenu nezaplatil ani v dodatečně přiměřené lhůtě.
Z pohledu těchto skutkových zjištění tak nebylo rozhodující tvrzení, že žalobci
neposkytli žalovanému součinnost v období od 30. 4. 2004 do 6. 5. 2004, neboť v
důsledku vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí dne 5. 6. 2003
uběhla 15ti denní lhůta k úhradě kupní ceny dne 21. 6. 2003. Ode dne
následujícího byl žalovaný v prodlení (§ 517 odst. 1 věta prvá obč. zák.).
Zákon v souvislosti s prodlením dlužníka požaduje, aby mu věřitel umožnil ještě
v dodatečné přiměřené lhůtě splnit jeho závazek; marným uplynutím dodatečné
lhůty přiměřené zejména výši peněžitého dluhu vzniká věřiteli právo odstoupit
od smlouvy, aniž by musel dlužníka předtím upomínat o splnění či sdělit délku
dodatečně přiměřené lhůty ke splnění. Jestliže věřitel již při poskytnutí
dodatečné lhůty prohlásí, že pro případ jejího nedodržení od smlouvy odstupuje,
není již třeba dalšího projevu jeho vůle, a k odstoupení dochází marným
uplynutím stanovené lhůty. Žalobci poskytli žalovanému dostatečnou náhradní
lhůtu (od 21. 6. 2003 do 6. 5. 2004) ke splnění závazku k zaplacení kupní ceny,
přiměřenou výši nezaplacené kupní ceny předtím, než využili svého práva od
smlouvy odstoupit.
Ze shora uvedených důvodů správně odvolací soud nepovažoval za podstatný
pro učinění závěru o skutkovém stavu věci výslech svědkyně V. D. Účastník
zatížený povinností tvrdit právně významné skutečnosti a navrhovat k jejich
verifikaci důkazní prostředky (§ 120 o. s. ř.) nemá - v procesním slova smyslu
- právo na provedení jím navrženého důkazu před soudem. Soud totiž ve smyslu §
120 odst. 1 věty druhé o. s. ř. rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede
a nejde-li o řízení uvedená v § 120 odst. 2 o. s. ř. (tzv. nesporná), může
podle § 120 odst. 3 věty první o. s. ř. provést i jiné než účastníky navržené
důkazy v případech, kdy potřeba jejich provedení ke zjištění skutkového stavu
vyšla v řízení najevo. Neúplně nebo nesprávně zjištěný skutkový stav věci může
být dovolacím důvodem podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. jen výjimečně, a
to tehdy, jestliže v rozporu s § 120 o. s. ř. nebyly vůbec zjišťovány
okolnosti rozhodné pro posouzení věci (soud se jimi nezabýval, přestože byly
tvrzeny a k jejich prokázání byly nabízeny důkazy) nebo jestliže nebyl proveden
navržený důkaz a soud, aniž by učinil skutková zjištění, dovodil, že účastník
neunesl důkazní břemeno. Protože odvolací soud dovodil, že zjištění, kde se
žalobci zdržovali v době doručování poštovních zásilek, není pro právní
posouzení věci významné, důvodně odmítl provést uvedený důkaz směřující k
prokázání tohoto tvrzení.
Lze tedy uzavřít, že odvolací soud pro svá skutková zjištění vzal v úvahu jen
skutečnosti, které vyplynuly z provedených důkazů a přednesů účastníků, že
žádné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení
najevo a které byly současně významné pro věc, nepominul; v jeho hodnocení
důkazů a poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků, není z hlediska
závažnosti, zákonnosti, pravdivosti, případně věrohodnosti logický rozpor.
Dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. proto nebyl uplatněn opodstatněně.
Podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním
posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou
aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis,
než který měl správně použít, nebo sice aplikoval správný právní předpis, ale
nesprávně jej vyložil, popřípadě ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné
právní závěry.
Naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřuje žalovaný v tom, že odvolací soud
ze skutkových zjištění učinil nesprávný závěr, že okolnosti případu
neodůvodňují odepřít žalobcům právo na soudní ochranu podle § 3 odst. 1 obč.
zák.
Podle § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z
občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a
oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.
Občanský zákoník ani jiný právní předpis neobsahuje definici pojmu dobré mravy.
Tuto definici nelze odvodit ani z § 3 odst. 1 obč. zák. Dobrými mravy
společnosti je nutno chápat souhrn určitých etických a kulturních obecně
zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i
právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními
zásadami demokratické společnosti. Tento obecný horizont, který vývojem
společnosti rozvíjí i svůj morální obsah v prostoru a čase, musí být posuzován
z hlediska konkrétního případu také právě v daném čase, na daném místě a ve
vzájemném jednání účastníků právního vztahu. Při hodnocení musí být brán zřetel
na konkrétní individualizovaný případ a nezáleží tolik na subjektivním názoru
jednotlivce, jako na hodnocení společenském, objektivizovaném.
Pro posouzení dané věci z hlediska ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. je významná
výše nezaplacené kupní ceny, délka prodlení, skutečnosti nasvědčující tomu, že
v důsledku mimořádných okolností žalovaný nemohl svůj závazek splnit nebo že
dodatečně (po účinném odstoupení od smlouvy) povinnost splnil a za tohoto stavu
se výkon práva žalobců může jevit jako jeho zneužití.
V prvé řadě je nutno poukázat na to, že v řízení nebylo zjištěno, že by
žalovaný nabídl žalobcům řádně a včas plnění, k němuž byl zavázán kupní
smlouvou v okamžiku splatnosti kupní ceny. Odvolací soud ani soud prvního
stupně nevzaly za prokázané, že žalovaný zaslal žalobcům částku 6.500,- Kč
poštou dříve než dne 5. 5. 2004, která se jako nedoručená vrátila zpět. Do data
odstoupení tak kupní cena nebyla zaplacena. S přihlédnutím k délce prodlení,
výši kupní ceny a k tomu, že žalovaný neprokázal žádné významné okolnosti, pro
které nemohl závazek řádně a včas splnit, správně odvolací soud dovodil, že zde
nejsou důvody odepřít žalobcům s odkazem na § 3 odst. 1 obč. zák. právo na
soudní ochranu; tento závěr nemůže zvrátit ani skutečnost, že po odstoupení od
smlouvy žalovaný složil kupní cenu do soudní úschovy (viz usnesení Okresního
soudu v Chebu ze dne 19. července 2004, č. j. 17 Sd 11/2004-13). Naopak bylo
nutno přihlédnout k tomu, že žalovaný začal vyvíjet vážně míněnou snahu
zaplatit kupní cenu teprve pod pohrůžkou odstoupení od kupní smlouvy.
Protože se dovolateli ani prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst.
2 písm. b) o. s. ř. nepodařilo zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí,
Nejvyšší soud dovolání podle § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř.
zamítl.
Žalovaný sice v dovolání uvádí, že napadá rozsudek odvolacího soudu i ve výroku
o nákladech řízení, avšak podle obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) žádné
konkrétní námitky proti tomuto výroku neuplatnil. I kdyby dovolání proti
nákladovému výroku směřovalo, nebylo by přípustné (srovnej rozhodnutí
Nejvyššího soudu publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R
4/2003).
Podle § 243b odst. 5 věty prvé, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.
s. ř. je neúspěšný žalovaný povinen nahradit žalobcům náklady dovolacího
řízení. Ty představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátem [§ 11
odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb.], stanovená podle § 5 písm. b), § 10
odst. 3, § 16 odst. 2, § 17 odst. 2 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve
znění platném do 31. 8. 2006 (srovnej čl. II. vyhlášky č. 277/2006 Sb.) částkou
6.000,- Kč, paušální částka náhrady výdajů podle § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č.
177/1996 Sb., ve výši 600,- Kč, a 19 % DPH ve výši 1.254,- Kč. Platební místo a
lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1
o. s. ř.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou žalobci podat
návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 26. února 2009
JUDr. Václav Duda, v. r.
předseda senátu