33 Odo 1663/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a Víta Jakšiče ve věci
žalobkyně T. společnost s r. o., proti žalovanému M. H., o zaplacení částky
221.415,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn.
7 C 631/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze
dne 24. února 2005, č. j. 25 Co 345/2004-80, takto :
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech dovolacího řízení
částku 7.575,- Kč k rukám JUDr. M. Š., advokátky, do tří dnů od právní moci
tohoto usnesení.
Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 221.415,- Kč s
příslušenstvím představující cenu díla - opravy střechy rodinného domu čp. 9 ve
Z., kterou žalobkyně provedla na základě smlouvy o dílo uzavřené s M. J.
Objednatel cenu díla nezaplatil a rodinný dům prodal žalovanému.
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 21. dubna 2004, č. j. 7 C
631/2003-52, zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku
221.415,- Kč se 7,5 % úrokem z prodlení od 1. 1. 2002 do zaplacení, a rozhodl
o nákladech řízení. Dovodil, že žalovaný není věcně pasivně legitimován v
řízení, neboť smlouvu o dílo, na základě níž žalobkyně (coby zhotovitel)
plnila, uzavřela s M. J.(objednatelem). Tomu pak vznikla povinnost zaplatit
cenu díla. Mezi žalobkyní a žalobcem neexistoval žádný právní vztah, nedošlo
mezi nimi k přímému plnění a žalovaný na úkor žalobkyně nezískal ani bezdůvodné
obohacení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. února 2005, č. j. 25 Co 345/2004-80,
rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku potvrdil, ve výroku o
nákladech řízení jej změnil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ztotožnil
se zcela se závěry soudu prvního stupně, na něž v podrobnostech odkázal.
Zdůraznil, že je třeba vycházet ze závazkového vztahu založeného smlouvou o
dílo uzavřenou mezi žalobkyní a objednatelem M. J. Za nerozhodnou považoval
okolnost, že později došlo k převodu vlastnického práva k rodinnému domu z
objednatele na žalovaného.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, v němž prostřednictvím
dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. namítla, že řízení je
postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Soud prvního stupně především vyhlásil dne 21. 4. 2004 bez přerušení jednání
rozsudek, aniž by žalobkyni za situace, kdy měl na věc odlišný právní názor,
poučil ve smyslu § 118a o. s. ř. Pochybil i tím, že neprovedl jí navržený důkaz
spisem Policie ČR N. V důsledku těchto vad soudy učinily nesprávný právní závěr
o nedostatku věcné pasivní legitimace žalovaného. Z uvedených důvodů navrhla
napadené rozhodnutí, které považuje za zásadně právně významné, zrušit a věc
vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhl dovolání žalobkyně zamítnout, neboť napadený rozsudek je věcně
správný. Závěr o nedostatku věcné pasivní legitimace odpovídá zjištění, že
smlouvu o dílo žalobkyně uzavřela s M. J., který má povinnost cenu díla
žalobkyni uhradit. Připomněl, že žalobkyně dosud neuvedla, které skutečnosti
významné pro posouzení otázky pasivní legitimace ve věci měly být z
navrhovaného spisu Policie ČR zjištěny.
Podle článku II bodu 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. 4. 2005) nebo vydaným po
řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou
podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 25.
2. 2005, bylo na místě dovolání projednat a rozhodnout podle zákona č. 99/1963
Sb., občanského soudního řádu, ve znění před novelou provedenou zákonem č.
59/2005 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“).
Dovolání žalobkyně proti potvrzujícímu rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
24. února 2005, č. j. 25 Co 345/2004-80, není podle § 237 odst. 1 písm. b/ o.
s. ř. přípustné a nebylo dovolacím soudem shledáno přípustným ani podle § 237
odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po
právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Protože je přípustnost dovolání v posuzované věci spjata se závěrem o zásadním
právním významu napadeného rozhodnutí, také dovolací přezkum se otevírá
zásadně pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem je
tudíž pouze důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze vytýkat,
že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolací důvod, jímž lze vytýkat existenci vad, které mohly mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), lze v tomto
případě úspěšně uplatnit jen tehdy, shledal-li dovolací soud, že napadené
rozhodnutí má zásadní právní význam, tedy že je dovolání přípustné. Sám o sobě,
i kdyby byl dán, přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.
nezakládá.
Žalobkyně sice v dovolání proklamuje, že napadený rozsudek odvolacího soudu má
po právní stránce zásadní význam, avšak podle obsahového vylíčení dovolacích
námitek je zřejmé, že v dovolání uplatnila toliko dovolací důvod podle § 241a
odst. 2 písm. a/ o. s. ř. (soudy neprovedly jí navržený důkaz, soud prvního
stupně jí neposkytl poučení podle § 118a o. s. ř.), který není způsobilý sám o
sobě přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. založit. Jak
již bylo výše vysvětleno, v případě, že je přípustnost dovolání podle § 237
odst. 1 písm. c/ o. s. ř. teprve zvažována, nemají takové námitky žádnou právní
relevanci a dovolacímu soudu nepřísluší správnost rozsudku odvolacího soudu z
hlediska těchto dovolacích námitek přezkoumávat.
Protože ani přípustnost dovolání proti výroku, jímž odvolací soud rozhodl o
nákladech odvolacího řízení, nelze dovodit z žádného ustanovení občanského
soudního řádu (srovnej rozhodnutí publikované pod R 4/2003 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek), je nepochybné, že dovolání směřuje proti rozhodnutí,
proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud je
proto odmítl, aniž se mohl věcí zabývat z hlediska uplatněných námitek (§ 243b
odst. 5 věta první a § 218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první,
§ 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a žalobkyni, jejíž
dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalovanému náklady
dovolacího řízení, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k
dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v
částce 7.500,- Kč (§ 2 odst. 1, § 3 odst. 1 ve spojení s § 10 odst. 3, § 15 ve
spojení s § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném
znění) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč (§ 2 odst. 1
a § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může
oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 18. ledna 2006
JUDr. Blanka Moudrá,v.r.
předsedkyně senátu