NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY
33 Odo 1666/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce J. M., proti žalovanému L. A., o zaplacení 620.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 17 C 115/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. května 2004, č. j. 57 Co 378/2003-92, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9.015,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce Ing. Mgr. M. Ch., advokáta.
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. května 2004, č. j. 57 Co 378/2003-92, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 18. června 2003, č. j. 17 C 115/2001-67, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Dovoláním zpochybněná právní otázka promlčení žalobou uplatněného práva na vrácení půjčky totiž nepatří z hlediska rozhodovací činnosti dovolacího soudu mezi ty, které by dosud nebyly řešeny a ani nebyla odvolacím soudem vyřešena v rozporu s hmotným právem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. ledna 2003, sp. zn. 29 Odo 565/2001, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 26, pod označením C 1945).
Dovolací důvod mířící na pochybení při zjišťování skutkového stavu věci nelze v případě dovolání přípustného podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. použít (srov. výslovné znění § 241a odst. 3 o. s. ř.). Proto jsou bezpředmětné výtky žalobce ohledně nedostatků ve skutkových zjištěních, z nichž soudy vycházely (konkrétně, že soudy nevzaly v úvahu dopis žalobce z 3. 11. 1996 podporující jeho tvrzení, že půjčka byla žalovanému poskytnuta proto, aby posléze sloužila k úhradě kupní ceny za nemovitosti převáděné kupní smlouvou, kterou účastníci uzavřeli).
Protože dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je – aniž se mohl věcí dále zabývat – podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalobci, jehož dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalovanému náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta JUDr. K. V. Přiznané náklady sestávají z odměny advokáta v částce 7.500,- Kč (§ 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 15 v návaznosti na § 14 odst. 1, § 16 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč (§ 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 1.440,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Náklady spojené s převzetím zastoupení žalovaného stávajícím zástupcem neshledal dovolací soud účelně vynaloženými. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobce povinnost uloženou mu tímto usnesením dobrovolně, může žalovaný podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně 27. července 2006
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.
předsedkyně senátu